Arovi se narodí poloupírská dcera, o které nechce zprvu ani slyšet. Jednoho dne však nastane okamžik, kdy se rozhodne Angeliku poznat. Velmi si jí oblíbí; předchozí nezájem vystřídá silná otcovská láska. Dokonce jí promění v normálního upíra a nechá...
„Snad jediná holka, která je bohatá, ale ne namyšlená," vydechla jsem a vydala ke vchodu do vily.
První vešel Emmett s Rose, potom Jas a Alice, Ness s Jackem, já a za mnou Bella s Edwardem. Všechny páry očí se stočily na nás. Musím skromně uznat, že vypadáme dokonale.
Já měla černé krátké šaty s výstřihem a černé lodičky, Alice fialové a stejné boty jako já, Rose vínové se zlatým flitrovaným vrškem a zlatými boty na podpatku. Ness s Bellou byly oblečené v riflích, triku a botaskách. Kluci měli košile a rifle.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Tohle bude párty," ušklíbl se Emmett.
„Pojď tančit," řekl Jacob a už vedl Ness doprostřed místnosti, která protestovala, protože mu prý nohy zašlape do země.
„Yhm... Mám raději něco pomalejšího," zašklebil se Edward.
„Jdu se porozhlídnout po domě," nečekala jsem na odpověď a oddělila se od skupiny.
„Vidíš to? Cullenovi..."-- „Myslel jsem, že tohle je pod jejich úroveň,"-- „Nečekala bych je," -- „Vypadají úžasně, snad někdy budu tak krásná jako oni," rozhovory lidí jsou... nezajímavé, žárlivé...
Přišla jsem k baru a sedla si na židli u něj. Objevil se u mě barman, jestli něco nechci, ale odpálkovala jsem ho s tím, že jenom sedím.
„Tak krásná dáma a sama," ozvalo se vedle mě.
„Neflirtuj," zamračila jsem se.
„Tak promiň. Dáš si pití?"
„Nemám zájem,"
„Jsem Henry,"
„Úžasný," pokývala jsem.
„Ty budeš Angelika, že?"
„A když ne?" otočila jsem se na něj. Kluk s vlasy obarveny na světle blond, která vypadá jako bílá, a šedýma očima. „Jo jsem Angelika," řekla jsem s protočením očí, když se na mě pátravě díval.
„Nezatančíš si?"
„Známe se pár minut," odpovím.
„Tanec sbližuje,"
„Na tenhle styl moc nejsem,"
„Angeliko!" zakřičel hlas. Otočila jsem se a běžela ke mě Alice, která táhla Jaspera za ruku. „Celou dobu tady sedíš! Tak jsem se rozhodla ti půjčit Jase,"
„Alice... nechci tančit,"
„Ale chceš, protože jsem to řekla. Nebo snad máš někoho jiného?" mrkla na Henryho.
„Ne nemám! Pojď Jasy!" vykřikla jsem a táhla ho na parket.
„Šla jsi nějak rychle," smál se.
„S tím klukem se mi tančit vážně nechce," zašklebím se.
Sotva dojdeme na parket tak začne hrát pomalá hudba. Super... My Heart Will Go On, tohle stoprocentně vybrali maturanti, jelikož si z toho pořád dělají srandu.
„Tak já ti zajdu pro Alice," řeknu nervózně.
„Nikam!" chytne mě a rázem se objevím nalepená na něm. Levou rukou držím tu jeho, pravou mám na jeho rameni a on mě drží za pas. „Je to lehké,"
„Já umím tančit," zamračím se ublíženě. „Možná... Trochu..." zašeptám.
Zasměje se. „Jde ti to," pochválí mě ani ne po půl minutě.
„Lehčí je jiný styl,"
„Jaký?" zvedne obočí.
„Tančil se kdysi. Někdy v době Ludvíka XIV., ale tohle mi jde taky, jen tamten je lehčí," usměju se.
„Já myslel, že jsi upírka chvíli," usměje se.
„Taky že jo, ale moje upíří rodina ne," pousměju se.
Je to zábava. Tančíme jako bychom to trénovali každý den. Povětšinu tance se díváme tomu druhému do očí. Tmavých očí. Dlouho jsme nelovili... Hned zítra, nebo dnes pokud to stihneme, se musíme jít nakrmit. Všichni.
Píseň skončila, a jak jsem poznala, už to byla druhá. Navzájem jsme se poklonili, potom mi nabídl rámě a vyvedl z tanečního parketu.
„Tančíš tak ladně," zasnila se Bella. „Ne jak já, jako kopyto,"
„Po tátovi," usměju se.
„Tím pádem tvůj otec musí být velmi dobrý tanečník. Jsi skvělá tanečnice," usměje se pochvalně Jas.
„Alice, začal bych žárlit," zasměje se Emmett.
„Není proč., šlo jim to. Jaspere! Jdeme tančit!" přikáže.
„Jistě madam," usměje se.
„Ti dva dotančí a jdeme," rozhodne Rose.
„Já tady ještě chvíli zůstanu," mrknu.
Za patnáct minut nebylo po Cullenech ani památky. Všude kolem bylo plno lidí, a jak jsem řekla, mám hladové oči, čili nic příjemného. Rozhodla jsem se zajít na záchod, kde tolik lidí nebude.
Přišla jsem ke dveřím na toaletu. Je to obyčejný dům, vila, a má místnost kde jsou tři oddělené záchody. A každý pokoj má beztak ještě svou vlastní koupelnu. Tomu já říkám luxus.
Jenže záchody nebyl nejspíš tak úplně dobrý nápad. V jedné kabince byla holka, u které nejspíš probíhaly jahodové dny. Připadá mi to celkem nechutné, že mě přitahuje krev vytékající z... z... však vy víte z čeho. Ale co s tím mám dělat?!
Tohle už bylo moc. Propletla jsem se lidmi až ven. Jdu domů, jinak něco šíleně poseru.
Hlad se začal hlásit ještě víc. Všechny mé smysly pracovaly na 150% a víc. Hrdlo bylo sevřené a toužilo, přímo křičelo, po krvi. Moje lidskost postupně mizí a nahrazuje jí přirozenost. Mám tendenci běžet strašně rychle. Skákat po budovách. Chuť zabít a utišit tu pálivou žízeň v mém krku.
Kousek ode mě slyším ženský hlas. Je jeden takže nejspíš telefonuje. Ujel jí autobus a nemá pro ni, kdo přijet. Její smůla... Uslyším, jak mobil dává do kabelky a povzdychne si.
Rychle k ní přiběhnu a chytnu jí pod krkem. Namáčknu na zeď. Moje tesáky se prodloužily, takže už jsou jejich špičky viditelné pouhým lidským okem. Mířím jimi na její hlavní tepnu lesknoucí se na krku. Piští. Snaží se bojovat. Křičí. Já jsem ale příliš zaslepena. Prosí. A zase křičí.
Takže konečně trochu záživnější kapitola, snad... Dneska mám šíleně dobrou náladu, což je u mě zázrak, takže se může stát, že vydám ještě jednu. Ale nic neslibuju, berte to tak na 40% 😉 Snad se líbí ❤ Webi 😘
