Upír z rodu Volturi

Kapitola dvacátá třetí

Den po přeměně

Blíží se třináctá hodina a za chvíli přijde Heidi i se svým úlovkem. Už slyším její kroky. Můj druhý „lov", ani se tomu nedá říkat lov, jelikož mi ti lidé přijdou přímo pod nos, ale co. Heidi vejde a dveře Sálu se opět s velkým bouchnutím zavřou.

„Skvělý úlovek, Heidi," prohlásí Demetri a začne krmení.

Ve všem tom zmatku si jako svou oběť vyberu muže, věk něco kolem pětadvaceti, s trochou svalové hmoty a jizvou přes oko. JIZVA! Nohy se mi podlomí a já se na něj dívám se strachem. Všude v Sále je hluk.

„Ty žiješ?!" zeptá se mě naštvaně a překvapeně.

Najednou se u mě objeví táta.

„Co se děje, zlatíčko?" zeptá se.

Ten muž se neopováží ani pohnout, vidí krev u Arovy pusy.

„To je on. To je ten muž co mě zabil," vysvětlím roztřeseně.

Aro se na něj podíal se vší zlobou. „Demetri! Felixi!" zařve a ti dva jsou hned u nás. „Už jste nasyceni, tak toho muže budete hlídat tam v rohu, ale opovažte se ho zabít. A kdyby chtěl utéct, což vím, že Vám neuteče, protože jste o mnoho silnější, ale kdyby tak mu maximálně zlomte ruku," dořekne.

Ti dva ho teda odvedou a táta mě přivedl k jednomu pánovi, něco kolem čtyřicítky. Jane ho drží svou mocí na zemi. Aro mi pokyne, ať se nasytím. S chutí se zakousnu. Potom dopiju i ženu, kterou nechal Demetri jelikož ho táta zavolal.

Zase přijdou tři upíři a uklidí ten svinčík. Sice jsem toho chlapa s jizvou chtěla na místě zabít, byl ve mně vztek, zloba, ale i strach. Tohle bylo lidské, bála jsem se, že mě zase probodne. Že by měl Alec pravdu?

„Přiveďte ho!" přikázal Aro.

Demetri s Felixem jej tedy přivedou před trůny a vší silou ho hodí o zem. Muž zalapá po dechu. Nikdo v místnosti neví, kdo ten chlap je.

„Přátelé," schází k němu Aro. „Tohle je vrah mé dcery!" při slově vrah ho chytne za vlasy a zakloní hlavu.

„Bolest!" ozve se místností Janein hlas a muž se začne křečovitě svírat.

Demetri k němu přijde, chytne ho pod krkem a zvedne do vzduchu.

„To ty si zabil naší Angeliku?!" zeptá se naštvaně Demetri.

Jane vrátí svůj dar a poslouchá. Maminka kdyby mohla brečet tak brečí, jen její oči dostaly barvu zaschlé krve díky vzteku.

„Já ji jen bodl," přidušeně odpoví a Demetri ho hodí do sloupu.

Muž krvácí a taky má asi zlomenou ruku.

„Já ji bodl a jak vidím tak žije," šeptne, nejspíš nechtěl, abychom jej slyšeli, zřejmě mu však nedošlo, že všude kolem něj jsou upíři.

„Normální člověk by nejspíš do půl hodiny vykrvácel. Ale Angelika byla člověk jen na půl a tak byla v bolestech celý den, a kdyby jí Aro,m neproměnil, tak zemře nejspíš dva dny po tom útoku," uvedl strejda.

„Moment!" vykřikne muž, když vidí, že k němu míří pára od Aleca. Alec jí stáhne. „Vy jste upíři, ne? Já na vás nikdy nevěřil, ale upíří nemůžou mít dítě..."

„To tě nemusí zajímat! Jane!" vykřikne Caius.

Muž se zmítá v křečích dobrých pět minut, potom bolest ustane. U vraha se objeví Alec a kousne jej do krku, vypije trochu krve a Jane pokračuje. Nakonec se muž asi po deseti- minutovém mučení propadne do bezvědomí.

Mamka k němu přijde a zlomí mu vaz.

„Tohle si zasloužil, Angeliko," vysvětlí.

Já pomalým krokem dojdu k jeho tělu a zapálím jej. Po chvíli začne oheň dohořívat a prach co po něm zbyl, se rozfoukal po místnosti.