Arovi se narodí poloupírská dcera, o které nechce zprvu ani slyšet. Jednoho dne však nastane okamžik, kdy se rozhodne Angeliku poznat. Velmi si jí oblíbí; předchozí nezájem vystřídá silná otcovská láska. Dokonce jí promění v normálního upíra a nechá...
V šest pro mě přišel nějaký upír a vedl mně chodbami, kterými jsem nikdy nešla. Zastavíme se až před velkými dveřmi, podobným těm od Velkého Sálu. Za těmi dveřmi hraje hudba, najednou se ztiší a já poslouchám hlas, který se ujal slova.
„Přátelé, jsem rád, že jste přišli," začal mluvit Aro.
Úplně ho vidím, jeho postoj a úsměv. Po pravici stojí Marcus, po levici Caius a za nimi Jane s Alecem. Vedle mě se objeví máma.
„Rád bych Vám představil svou dceru Angeliku a její matku Emmu."
Otevřou se dveře a my dvě opatrně vejdeme. Mírně se ukloníme, když nám Aro pokyne, tak se k němu rozejdeme. Obě nás chytí za ruce, mně za levou a mámu za pravou. Stojíme na balkónku, pod námi je několik lidí- upírů-, mezi nimi zahlédnu Felixe a Demetriho. Všichni se ukloní a poté, co strejda udělá nějaké gesto rukou se zvednou a zatleskají. Táta něco pošeptá mámě a ta kývne.
„Rád bych si zatančil s mou dcerou," usmál se Aro a nastavil mi rámě.
Přikývnu a jdu s ním ze schodů. Míříme doprostřed sálu, každý nám uhýbá, takže se utvoří ulička. Postavíme se doprostřed a kolem nás se rozestaví i ostatní páry. Vzhlédnu na balkón, mamka se na mě usměje. Začal tanec. Koutkem oka jsem zahlédla, jak se Caius nahl k mamce a něco jí řekl. Přikývla a společně sešli po schodech do davu lidí a začali tančit. Tanec skončil asi po deseti minutách, s Arem jsme se navzájem uklonili.
„Smím prosit?" ozval se za mnou někdo. Demetri.
Otočila jsem se na něj, on se uklonil a nabídl mi ruku. S úsměvem jsem se uklonila a uchopila jí. Všimla jsem si, jak máma přišla za Arem a začali i ti dva tančit spolu.
Celou noc jsem tančila s Demetrim. Ve čtyři ráno jsem se musela omluvila a šla si nachystat věci do školy. Demetri mě doprovázel. V pokoji si sedl na postel a sledoval, jak si dávám sešity a učebnice do tašky.
„Na co koukáš?" pousmála jsem se.
Usmál se a lehl si na bok, ale stále mě pozoroval. Zvedla jsem obočí. „Jsi krásná," promluvil zasněně.
Začala jsem se smát. „Myslela jsem, že se upíři nemůžou opít."
„Ale já nejsem opilý," zasmál se a lehl si na záda. Najednou se rychle postavil a stál u mě. „Angeliko..." zašeptal a pohladil mě po tváři. „Už od tvého narození jsem si přísahal, že tě ochráním, a byla jsi úžasné dítě, zamiloval jsem si tě. Ale jak jsi dospěla... už to není jen láska z kamarádství, ale opravdová láska."
Nebyla jsem schopna slova. Demetri mi právě vyznal lásku, teď na mě koukal a já na něj. Taky ho mám opravdu ráda, ale láska- nevím. A teď ve škole, líbí se mi Matt.
„Demetri," objala jsem ho. „Nevím co říct. Taky tě mám ráda, ale jako staršího bratra, který se o mě staral a ochraňoval mě."
Cítila jsem, jak mu zmrzla tvář, ale přesto mě objímal, dal mi pusu do vlasů.
„Chápu. Snad poprvé v životě jsem se zamiloval..." to poslední si řekl spíše pro sebe.
„Demetri, mám tě moc ráda, hlavně se, ale nezlob. Nechci v paláci cítit napětí a hlavně se ti nechci vyhýbat. Jsi můj nejlepší přítel a přála bych si, aby vše bylo tak jak doposud," podívala jsem se na něj.
Přikývl a zadíval se mi do očí, objal mě. „Nechám tě, ať si zabalíš," pomalu odešel.
Věci jsem si tedy zabalila, ale celou dobu mě užíral pocit viny. Ranila jsem Demetriho city. Mám čas než půjdu do školy proto jsem se rozhodla jít do knihovny. Všichni jsou v Tanečním Sále (takhle jsem si ho teď pojmenovala), takže bych na nikoho neměla narazit. Teda až na Demetriho, jestli se však zase nešel bavit. Ale když odcházel neměl náladu na nějakou zábavu, alespoň tak to vypadalo.
Normálně bych si četla, ale můj mozek by slova nejspíš nepobral. Tak jsem si pročítala pouze názvy knih. Byly italské, francouzské, anglické, německé, řecké, pár latinských a mnoho dalších. Nechápu kde ty knihy vzali, i když na to vlastně měli tři tisíc let. Taky jsem si prohlížela obrazy. Zaujal mě jeden kde jsou všichni tři vládci na svých trůnech a mezi Marcusovým a Arovým stojí krátkovlasý blonďák. Možná bych řekla, že je to Demteri, to by ale musel mít ostřejší rysy a tmavší vlasy. Přemýšlela jsem nad identitou toho muže dlouho, dokud mi hodiny neoznámily šest hodin a já se odebrala do pokoje pro batoh, poté jsem šla na autobus.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(šaty které měla Angelika na plese)
Chtěla bych moc poděkovat za 1K přečtení. Nikdy by mě nenapadlo, že něco mojeho bude bavit lidi. Každý komentář mě vždycky potěší. Ještě jednou moc děkuji. ❤ Webi 😘
