S Marcusem se blížíme k Velkému Sálu. U dveří hlídají dva muži. Jeden, vypadá starší, jde s ním dovnitř a se mnou tady čeká ten druhý, mladší. Slyším, o čem se baví:
Aro: „Konečně jsi zase doma bratře."
Marcus: „A ne sám."
Ten kluk otevře dveře a já vejdu. Marcus, Aro a Caius sedí na trůnech. Pokloň se, proběhnou mi hlavou Marcusova slova. Došla jsem kousek k nim a i s Angelikou v ruce jsem se poklonila k zemi. Aro měl celou dobu otevřenou pusu a zavřel jí, až mi Marcus pokynul.
„Aro, představuji ti tvou dceru Angeliku Volturi," pronesl Marcus a přešel ke mně.
„Angeliku," zopakoval šeptem. Caius se zakřenil a Jane s Alecem, které si pamatuju z minula, na sebe hodili překvapené pohledy.
Aro ke mně přišel a natáhl ruku, já mu ji podala. Chvíli stál bez pohybu, ale potom ruku pustil a už seděl na trůně.
„Vy všichni, co jste v této místnosti, máte za úkol mlčet! Nikdo z vás neprozradí nic o mém dítěti, žádnému jinému upírovi z gardy, žádné vaší oběti a ani Heidi. Je Vám to jasný?! Nikdo nesmí vědět, že jsem otec! Já se tak necítím..."
--------------------------------------------------
Sedím v místnosti, kde jsem byla před pár měsíci. Marcus spolu s Demetrim zařizují pokoj pro malou Angeliku. Aro před chvíli prohlásil, že o jeho dítěti nesmí nikdo vědět a potom šeptem dodal, že se necítí jako otec. Je mi Angeliky strašně líto.
ČTEŠ
Upír z rodu Volturi
FanfictionArovi se narodí poloupírská dcera, o které nechce zprvu ani slyšet. Jednoho dne však nastane okamžik, kdy se rozhodne Angeliku poznat. Velmi si jí oblíbí; předchozí nezájem vystřídá silná otcovská láska. Dokonce jí promění v normálního upíra a nechá...
