Upír z rodu Volturi

Kapitola čtyřicátá

„Ahoj, krásko," usměje se na mě Matt a chce mě obejmout.

„Čau."

„Děje se něco?" zeptá se ustaraně. Musím uznat, že je dobrý herec.

„Ne. Už musím na anglinu. Sorráč, Matteo" snad poprvé, co jsem ho oslovila celým jménem.

„Než začneme, chtěla bych připomenout všem, co se mnou mají pracovky, že jsme v učebně 13. Tak a teď si otevřete učebnice na straně 56..." řekla Luingová.

Na pracovky jsem zapomněla... ty mám jak s Mattem, tak s Mariou. To zvládnu. Dneska šijeme plyšáčky k vánocům pro děti z nemocnice a dětského domova.

„Chápu, že tohle je poslední hodina, ale myslete na to, že ty hračky budou na dobrou věc tak se snažte," začala v pracovkách paní Luingová „Budete po skupinkách. Angeliko, Rikki, Matte a Mario, sedněte si prosím tam dozadu."

Okey, už to nemůže být horší. Jsem ve skupině s těma dvěma, ti však taky nejsou moc nadšení. Matte, tak moc tě chci. Musí s náma být ta čůza? Začala jsem vrčet, naštěstí pro lidské ucho neslyšitelně. Aspoň myšlenky by si mohla hlídat.

„No, co ráda děláš, Angeliko? Skoro nic o tobě nevím," usmála se na mě Maria a zamrkala těmi nechutně umělými řasy.

„Čtu si," odvětila jsem neutrálně.

„No já ráda plavu, nakupuju, taky jsem mažoretka a má matka má kosmetický salón, takže tam občas vypomáhám," mrkla na Matta.

'Jane, kde jsi, když tě potřebuju?' hraje mi v hlavě. 'Ta by si teď tvou bolest zasloužila.'

Maria se najednou začala mračit a prohýbat v zádech. Spadla ze židle. Slzy jí tekly v proudech. Křičela. Stejně jako Janeiny oběti. Ona tu, ale není.

„Mario, co se děje jsi v pořádku?" chytl jí Matt za ruku.

Teď ses prozradil, Matte; pomyslela jsem si. Maria začala křičet ještě víc. U nosu se jí zaleskla krev. Musím se uklidnit. Nic se neděje. Žádná bolest. Maria se utišila, zrychleně dýchala, ale už nebyla v křečích. Panebože! To jsem zavinila já?!

„V pořádku, Mario. Už je dobře, lásko."

„Teď ses prozradil."

„A-Ange... Já-"

„Mlč," utla jsem ho.

„Strašně to bolelo. Co se mi stalo?" vykoktala ze sebe Maria.

„Nespíš nějaký záchvat," konstatovala paní Luingová, která byla taky velmi vyděšená.

Pche, záchvat! O tomhle daru se nesmí nikdo z rodiny ani dozvědět, to už by mě nepustili nikam. A navíc, Jane by podle mého žárlila, je na svůj dar pyšná a citlivá.

„No, a aby se Vám lépe pracovalo, tak mi můžete říct, co budete dělat o zimních prázdninách, které začnou pozítří. Diano..."

„K nám přijede babička a celá rodina oslaví Štědrý den společně. Děláme to tak, každý rok. Vlastně přijede i bratranec, který bydlí v Benátkách, moc se nevídáme."

Potom mluvila celá třída, až přišla řada na náš stůl.

„Angeliko..."

„U nás se sejde taky celá rodina. Upřímně to bude poprvé, co oslavíme Vánoce společně. My na takové tradice nejsme. Strejda nesnáší, to nalhávaní o Ježíškovi a dárcích... Ke všemu přistupuje se svou pravdou a nechce dělat iluze, bere svět tak jak je. Už jako malá jsem vlastně dostala jen dárky bez stromečku. Letos, ale přijede mámin bratr, takže se to oslavit musí!" řekla jsem to tak trochu podle pravdy, protože vypadala, že zrovna na mě je zvědavá. No jo, jsem tajnůstkářka. Ví o mě jen to, co si přečtou z papírů.

„Dobře. Mario..."

„Já pojedu s matkou a otcem na Kanárské ostrovy. Jedeme tam už v neděli, oslavíme Vánoce a Nový rok a přijedeme až 5. ledna. Bude to bomba a slíbili mi, že dostanu nový iPhone."

,Ježíš, drž už hubu.' Kdyby se ona nějak, nedej bože, stala upírem a byla by u Volturiů, nevím, jestli by jí ten mobil dovolili. To by jí ho Felix první rozšlapal.

Vysvobodilo mě zvonění. Konečně můžu jít domů. Mám, ale tak trochu menší podezření, že jsem šila rychleji než člověk. Všichni totiž stihli maximálně dva plyšáky, já mám čtyři a navíc se na mě tak trochu divně dívají. Sotva jsem vyšla z budovy, zastavil mě Matt.

„Jak to víš? To o mě a Marii...?" zeptal se trochu nejistě.

„Viděla jsem vás. A hlavně mi neříkej, že to byl úlet, a že to chceš spravit a já nevím, co ještě!"

Uslyšela jsem, jak na dvůr přijel můj odvoz. Otočila jsem se, že už půjdu, jenže to by mě nesměla zastavit jeho ruka. Vražedně jsem se na něj podívala a snažila se mu vyškubnout. Kdybych chtěla tak to jde, ale já byla možná i zvědavá, co mi chce.

„Angeliko... vím, že jsem ti ublížil, ale-"

„Angeliko, je mi líto toho, co se stalo mezi tebou a Mattem," řekla MARIA falešně zklamaně.

Začala jsem pomalu vrčet.

„Nějaký problém?" ozval se za mnou Janein hlas.

Vsadila bych se, že tu přišla moc rychle, protože sebou Maria s Mattem leknutím trhli. Prohlíželi si jí, jako by viděli anděla nebo ďábla, což vlastně viděli, protože je ďábel s tváří andílka. Otočila jsem se na ní a asi vím, proč si jí tak prohlíželi. Neměla čočky, čili viděli její rudé zorničky. Uslyšela jsem otevření dveří a ti dva vzhlédli za tím zvukem. Taky jsem se otočila. U auta stál Alec, který se opíral o jeho dveře a propaloval ty dva vražednými pohledy, které nejspíš na takovou dálku lidské oko nebylo schopno zachytit, díky bohu ani jeho barvu očí. Jsem si jistá, že bojuje s touhou ty dva zbavit zraku i sluchu. Matt pustil mou ruku a o krok ustoupil. Jane povýšeně zvedla hlavu a společně jsme se odebraly k autu.

„V pohodě?" zeptal se Alec. Kývla jsem a on mě obejmul. Na poslední chvíli jsem zahlédla i žárlivý pohled mého ex.

„Měla bych mu vysát krev z těla!" zavrčela Jane a pevněji sevřela volant.

„Ten volant ti nic, ale neudělal," zasmál se Alec, protože se na něm začaly obtiskovat její prsty. „Už ses mu konečně pomstila?" podíval se na mě Alec.

„Ještě ne, ale asi vím, jak se pomstím ji."

„Tak si pohni, máš na to jen zítřek. No a cos vymyslela?" zeptal se se zájmem.

„Podobně jako Caiusovi. A budu potřebovat tvou asistenci," mrkla jsem na něj.

„Milerád," odpověděl mi zákeřně.

„A já jsem vosk?" zamračila se Jane.

„Odkdy tě něco takového zajímá?" vyhrkl ze sebe překvapeně její bratr.

„Od té doby, co někdo ublížil Angelice," usmála se.