Upír z rodu Volturi

Kapitola padesátá sedmá

„Co po nás chcete?! My nic neudělali!" zařval upír.

„A ten bordel je jako co?" zvedl obočí Alec.

„Je to naše obživa," odpověděl.

Ti novorození vzadu jsou moc klidní... Buď jsou nasyceni dosyta a nechce se jim útočit nebo je naučili, že s upíry se prát nemá, bez jejich svolení.

„Porušujete zákony," řekla Jane.

„Vy nám nebudete říkat, co máme dělat," zařval upír.

Vyběhl proti nám následován novorozenými vzadu.

„Bolest," řekla Jane a on se skácel k zemi.

„To jsou Volturiovi," vyhrkl upír stojící ochranitelsky před upírkou.

„Dobrý postřeh," přikývla jsem.

Novorozený, který je asi nejmladší, se nezastavil a vrhl se na Felixe. Ten mu bez problémů utrhl hlavu.

„Takže, když už víte, kdo jsme... snad to půjde rozumněji," zkřížil Alec ruce na prsou.

„Co přesně po nás chcete?" zeptala se dívka.

„Proč žiješ zrovna s tím ubožákem válejícím se na zemi, Mary?" zeptala jsem se.

„Kam tím jako míříš?" optal se mě Felix.

„Ať odpoví,"

„Já nevím," zašeptala

„Teď ti neublíží. Přeměněna jsi byla v šestnácti, tenhle upír je tvůj stvořitel a soudím, že je mu tak třicet, takže?"

„Říkal, že mu to dlužím za tu nesmrtelnost," odpověděla.

„Aha... ty kluku jsi jeho syn..."

„Ano," odpověděl.

„A miluješ jí... ona miluje tebe, ale nemůžete být spolu,"

„Tak dost!" zvedl se starý upír ze země.

Vrhl se na nás. Přesněji na mne. Tento čin opakovali i novorození. Toho upíra jsem chytla za krk, vyslala do jeho těla šok a hodila jím o zeď. Potom jsem pomohla Alecovi urvat hlavu toho, který zaútočil na něj. Všichni novorození byli během pár vteřin mrtví.

„Jestli chcete žít, raději to nedělejte," řekla jsem Mary a tomu druhému, Lukovi, když zahlédla jejich útočné pozice.

Felix a Demetri přivedli stvořitele klanu. Drželi ho za ruce a přinutili kleknout.

„Co s ním?" podíval se Felix na Jane.

„Zabít," odpověděla jednoduše.

„Ne! Je to můj otec!" vyjekl Luk.

„Využíval holku, kterou miluješ..." řekl Alec.

„Vy asi nevíte, co je to láska... Ale je to můj otec, proto ho chci chránit, což vy nemůžete pochopit,"

„Já ano," přikývla jsem. „Právě proto ho musíme zabít. Už kvůli mému otci a taky, protože takhle se otec k dítěti chovat nemá. Věř mi, vím o tom své,"

„Jane?" zeptal se Demetri, jelikož upír sebou začal házet.

„Prosím ne," zažadonil Luk.

„Ukončíme to," přikývla. „Angeliko?"

Kývla jsem. Zezadu jsem přišla ke klečícímu a chytla jej za bradu. Trochu jsem zabrala a hlava mírně napraskla. Dem s Felixem utrhli ruce a já o setinu později hlavu. Bleskem jsem zapálila jak jeho tělo, tak novorozených i mrtvých lidí.

„Teď raději odejděte," řekla Jane.

„Jinak skončíte jako on," doplnil jí Alec.

„Užívejte si nesmrtelnosti a lásky," usmál se Demetri.

„Hlavně si vemte ponaučení... Volturiovi druhé šance nedávají," zamračil se Felix.

Ti dva rychle vzali do zaječích. Tohle bylo zajímavé. A toho kluka mi bylo líto. Jeho otec jej takto zklamal. Ten můj ze začátku taky nic moc, ale naštěstí se vzpamatoval.

--Aro—

Před chvíli odešli z paláce vyřešit tu nepříjemnost. Myslím, že všem je jasné, že jinak než smrtí to skončit nemůže.

„Všimli jste si jejich očí? Jsou rudé," prohlásil Caius.

„A co s tím?" zvedl jsem obočí.

„Kdyby byla s Cullenovýma, byly by zlaté. Oni nedovolí ve svém revíru rudookého," objasnil.

„To ještě nic neznamená... Klidně tam být můžou," řekl jsem.

„Aro má pravdu, Caiusi... Klidně si může lidi lovit někde ve vedlejším městě," ozval se Marcus.

„A tak pokrok, že jí nevadilo jít zabít ty upíry. Tohle by Culleni neudělali," zašklebil se.

„No pokrok bych tomu neříkal..." zasmál jsem se. „Spíš dospěla,"