Arovi se narodí poloupírská dcera, o které nechce zprvu ani slyšet. Jednoho dne však nastane okamžik, kdy se rozhodne Angeliku poznat. Velmi si jí oblíbí; předchozí nezájem vystřídá silná otcovská láska. Dokonce jí promění v normálního upíra a nechá...
Ve škole jsem chodila jako tělo bez duše. Bylo mi jedno, jestli mě učitelé vyvolají, vždycky jsem jim sdělila to, co jsem si přečetla v jejich myšlenkách a o nic se nestarala.
„Angeliko?" probudil mě něčí hlas.
„Ano?" podívala jsem se Mattovi do očí.
„Víš..." poškrábal se na temeni hlavy. „Chtěl bych tě pozvat dnes na večeři."
Cože?! On mě chce... Páni, páni, páni! Mám pocit jako by se mi znova rozbušilo srdce.
„Jo tak jo," vysoukala jsem ze sebe.
„Fajn, tak tě u Vás dneska vyzvednu. Kde vlastně bydlíš?" zeptá se už míň rozpačitě.
Sakra, kde bydlím. „To je dobrý vyzvedni mě u školy, o půl sedmé?" U školy jsou, jak jsem si všimla, schůzky často, takže to nebylo divné.
„Dobře tak u školy o půl sedmé. Budu se těšit," usmál se a odešel.
Vyšla jsem ze školy na parkoviště a chtěla jít na autobus. Najednou mě začala bolet hlava, někdo využívá můj dar, jak já to nesnáším. Aby jste pochopili, nevadí mi když čtu myšlenky, ale když na mě někdo přes ně mluví tak dostávám migrénu, ale nejspíš jen když to dělá upír.
Angeliko, jsme v autě hned vedle školy.
Alecu! To si s ním ještě vyřídím. Otočila jsem se k tomu místu a v okně ho uviděla. Rozešla jsem se k nim.
Vystoupil a otevřel mi dveře. Nechápavě jsme se na něj podívala, ale nastoupila jsem. Řídil Felix, na místě spolujezdce seděla Jane a vedle mě Alec, Demetri nikde.
„Cože jste pro mě přijeli?" zeptala jsem se.
„Přál si to Aro," usmál se Alec.
„Protože máš v pátek dlouhé vyučování, budeme pro tebe jezdit asi pořád. Bohužel..." vydechl Felix.
My dva jsme si nikdy moc nerozuměli. Smál se stejným vtipům jako já, ale přesto mezi námi byla propast, a to pořádná.
„Sakra Felixi! Jet si nemusel! Uřídila bych to sama! Tak se nenervuj!" zařvala na něj Jane.
„Původně jsme měli jet jen my dva, ale Felix se bál že to neuřídíme," osvětlil mi Alec a byl trochu dotčený, že jej někdo podceňuje.
„Stejně by se nám nic nestalo," protočila jsem oči.
„Vždyť to je pravda, tak z nás nedělej malý děcka," zasupěla Jane.
„Jste děcka. Je vám třináct," řekl Felix a začal se svírat v bolesti.
„Jane! Felix přece řídí," křikl Alec. Jane toho nechala a Felix se věnoval řízení.
„Budeme pro tebe jezdit i za slunečného počasí," otočila se na mě Jane.
„Ale to je furt!" vykřikla jsem a založila si ruce na prsou.
„No právě," začal se smát Alec. „Ale ráno do školy jezdíš sama," promluvil, když se dost vysmál, ale jakmile viděl můj uražený a naštvaný výraz, začal se zase smát a přestal, až když jsme zaparkovali.
Třískla jsem dveřmi od auta a potom i dveřmi od paláce, za mnou opět zněl jeho smích. Smál se i ve Velkém Sále.
„Čemu se směješ?" podíval se Caius zvědavě na Aleca. Ten chtěl něco říct, ale když otevřel pusu, začal se smát ještě víc.
„Můžeš mi vysvětlit, proč mám jet autem?!" podívala jsem se naštvaně na Ara.
Uslyšela jsem ránu a otočila jsem se za jejím zdrojem. Alec sebou hodil o zem a válí se po ní smíchy, to se začne smát i Caius. Naštvala jsem se ještě víc.
„Čemu se smějete?" vejde mamka s úsměvem.
„Mami já nechcu jezdit autem," otočím se na ni.
„Zlatíčko, byl to původně můj nápad," rozšíří svůj úsměv.
Ozve se další rána a po zemi se válí už i Caius.
Potom se otevřou dveře a vejde Heidi, když vidí Caiuse a Aleca na zemi, podívá se na Jane a ta jen obraně zvedne ruce. V místnosti se začnou kupit lidi.
„Tak dost! Mám hlad!" zavelí Jane a Alec se tentokrát válí po zemi bolestí, ale jen chvilku.
Hned co se ti dva zvednou, se jdeme najíst. Už nejsem naštvaná, jsem s autem smířená. Hned po krmení se šel Felix s Demetrim projít. Demetri si mě vůbec nevšímá, dělá jako bych byla vzduch.
„Mami, tati," začnu a počkám si, až se ti dva na mě podívají. „Dneska mě pozval jeden kluk na večeři."
„To je úžasné," obejme mě mamka.
„Pomůžu ti něco vybrat," rozhodne Jane a popadne mě za ruku. Slyším zase jen dvojitý smích.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
