...
„Rozsáhlé teroristické útoky devastují celý svět," ozval se známý hlas reportérky z rádia, „teroristé vyzbrojení moderní vojenskou technologií útočí po celém světě a zahajují převraty ve všech velkých státech..."
...
„Potřebuju se dostat d...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Bylo páteční, předvánoční odpoledne. Venku vládla suchá a nepříliš chladná zima beze sněhu. Byl to čas, kdy lidé shánějí dárky pro své blízké, připravují cukroví, zdobí stromeček, a hlavně ve velkém nakupují. Výjimkou nebyl ani mladý student v tenkém černém obleku, tmavě modré košili a přesně uvázaným červeným motýlkem. Za zvuku klapání širokých podpatků jeho střevíců se procházel v jednom z největších shopping parků v Ostravě, ve fóru Nová Karolína. Očima přejížděl všemožné kýčovitě zvýrazňované slevové plakáty lákající lidi na různorodé krámy počínaje elektronikou, přes kosmetické potřeby, hračky, potraviny, až po speciální vánoční menu ve fast foodech.
Nevšímaje si davů lidí okolo se student prodral k eskalátorům a sjel do nejnižšího poschodí. U vchodových dveří spatřil dva opilce v otrhaných oděvech, kteří se kolísavým krokem blížili k informačnímu stolu, kde seděla mladá žena, jež právě zavolala přes vysílačku ochranku. Chlapec v saku však nikomu nevěnoval větší pozornost, poškrábal se na uchu, něco si pro sebe zamumlal, nenuceně prošel okolo opilců a pokračoval v cestě.
Na patře se ozval hlasitý alarm a všichni náhle zpozorněli. Také mladík v saku odlepil oči od země a podíval se směrem, odkud hlasitý zvuk přicházel. Prodavač v obchodu s elektronikou zastavil jakéhosi muže a požádal jej ať mu ukáže obsah své tašky, kterou měl zákazník přehozenou přes rameno, alarm však nevypnul. Muž s tím neměl žádný problém, vytáhl z kabely účet a také sluchátka, které si v obchodě zakoupil zachovávaje si přitom klidný výraz, i když alarm stále z nepochopitelných důvodů řval na širé okolí. Situaci nakonec oba vyřešili s klidem a alarm se konečně vypnul.
Mladík v obleku zapřemýšlel, že by si taky šel do toho obchodu koupit sluchátka, a aniž by se nějak déle rozhodoval, vydal se tím směrem. Cestou potkal naproti sobě mladého muže, který předtím spustil alarm. Byl stejně vysoký jako on sám, možná o centimetr nebo dva nižší. Zblízka však působil o něco starší, měl hladce oholenou tvář a krátké hnědé vlasy, oblečený v tmavě modré mikině a černých džínách. Když se přiblížil ke studentovi v saku nepatrně se usmál a kývl na něj hlavou.
„Ahoj," prohodil muž a mávl na studenta, který jej najednou okamžitě poznal.
„Sterakdary," zarazil se překvapeně student, „co... co tady děláš?" vyhrkl nevěda přitom, co vlastně říct, „tedy... rád tě, spíše vás..." zakoktával se přemýšleje přitom zda má o poznání staršímu muži tykat nebo vykat.
„Můžeme si tykat," vysvobodil jej z trapné situace Sterakdary, „jak jistě víš, já jsem Radek," představil se a podal mu ruku.
Student si nervózně vyhrnul rukáv a stiskl svému oblíbenému youtuberovi dlaň: „Václav, velice mě těší," řekl už s větším klidem.
„Mám teď chvíli času a půjdu se nahoru najíst," usmál se Radek na mladšího chlapce, „jestli máš čas, můžeme pokecat a pak se třeba vyfotit," navrhl s úsměvem.
„To by bylo perfektní," vyhrkl Václav radostně a hlasitěji, než zamýšlel.
Oba mladíci se vydali nazpět k eskalátorům a cestou minuli dva opilce v potrhaných hadrech, u kterých právě stáli čtyři členové ochranky v oblecích a důrazně bezdomovcům domlouvali, ať opustí nákupní centrum. Ti jim však zjevně nerozuměli a začali na ně mluvit v němčině. Sterakdary vrhnul na dva staré otrhance smutný pohled a tiše si povzdychl. Vždy cítil lítost k lidem, co skončili bez domova na ulici a přál by si jim pomoct. Bylo však zřejmé, že jsou oba nad míru opilí, a kdyby se jich zastával, jen by si přidělal potíže. Navíc má teď chvíli času na jednoho ze svých diváků.
