...
„Rozsáhlé teroristické útoky devastují celý svět," ozval se známý hlas reportérky z rádia, „teroristé vyzbrojení moderní vojenskou technologií útočí po celém světě a zahajují převraty ve všech velkých státech..."
...
„Potřebuju se dostat d...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Dlouhým, tmavým koridorem se pojednou ozvaly rázné, dunivé kroky. Směrem k požárnímu schodišti si to pomalu rázoval vysoký statný voják v těžké zbroji. Pohyboval se nemotorně, kymácel se na obě strany a v rukou třímal na popruhu zavěšený lehký kulomet vzor M-249. Na hlavě měl uzavřenou přílbici s neprůstřelným sklem, hruď a ramena mu chránila těžká neprůstřelná zbroj, za širokým opaskem nosil pistoli, jeden výbušný granát, baterku, vysílačku a pochvu s dlouhým nožem, pod vojenskými kalhoty bylo několik chráničů na stehna, lýtka a holeně a celá výstroj končila u vysokých vojenských bot, které s každým krokem hlučně rachotily a zdůrazňovaly jeho hřmotnou postavu. Když se dostal až k požárnímu schodišti, překvapeně zdvihl obočí a pomalu poklekl ke dvěma čerstvým krvavým skvrnám. Svůj kulomet nechal volně viset na popruhu a prstem v tvrzené rukavici lehce projel krvavou louží. Překvapeně vzhlédl, když spatřil tenké, ztvrdlé, zarudlé kousky kůže a několik kusů vylámaných zubů.
Zespod z evakuačního schodiště se ozvalo několik prudkých kroků. Hřmotný těžkooděnec se zamračil, vstal, chytl do rukou svůj kulomet a pomalými, těžkými kroky se vydal dolů, do podzemní garáže. Když se ocitl v temném podzemí, musel se na chvíli zastavit a vytáhnout z opasku baterku. Jakmile ji zapnul a posvítil před sebe hrůzou vytřeštil oči. Přímo před ním leželi na hromadě tři mrtví vojáci. Zatímco v jedné ruce držel baterku, druhou se snažil nahmatat na opasku svou vysílačku. Marně.
Václav, ukrývající se celou dobu v temném zákoutí pod schodištěm, kam si také odložil svou pušku, nejprve nenápadně sebral vysílačku z opasku těžkooděnce, pak se postavil za něj a zrovna, když voják bezradně šmátral po svém opasku, bodl jej mladý student do zad, kde však ucítil odpor tvrdé zbroje, načež prudce škubl směrem dolů, aby přeřízl popruh s kulometem a těžká zbraň s třísknutím spadla na zem. Překvapený voják se prudce otočil, zakopl o pohozený kulomet, nemotorně se zakymácel a vytáhl z opasku pistoli. Václav zlehka vyskočil a prudkým, plynulém kopem pravé nohy mu vyrazil zbraň z ruky. Hned po dopadu student znovu vykopl a uhodil těžkooděnce do břicha, až se nemotorně zakymácel a měl co dělat, aby udržel rovnováhu.
Překvapený voják sebou škubnul, popošel pár kroků dozadu, vytasil z opasku dlouhý nůž a postavil se bojové pozice připraven čelit nečekanému nebezpečí. Hned vzápětí na něj však z temnoty vyskočila malá postava v obleku, kopla jej do kolene a sekla čepelí nože do břicha. Těžkooděnec se jen pousmál. Ostří nože nemělo žádnou šanci projít jeho kevlarem.
Václav však v útoku neustával, využíval své větší pohyblivosti a prudce kopal a sekal do různých částí těla a hravě se vyhýbal pomalým, nemotorným výpadům protivníka. Několikrát také udeřil rukojetí nože do tvrzeného skla, až v něm vznikla rozpínající se prasklina. Slabinu v těžké zboji vojáka však hledal marně.
Přišel další nemotorný výpad těžkooděnce, Václav se jemu hravě vyhnul, a když voják nepocítil žádný odpor, nemotorně se naklonil dopředu. Mladý student toho využil, rozeběhl se proti němu, nabral těžkého zabijáka na rameno, levou rukou mu obejmul paži s nožem, aby jej nemohl bodnout, a vší silou s ním praštil několik metrů na zem. Dopadl tak na břicho těžkooděnce, levou nohou mu zalehl ruku s nožem, přehodil si nůž čepelí dolů, chytil jej oběma rukama a vší silou bodl do praskliny skleněného krytu na tváři těžkooděnce.
Vroubkovaná čepel projela poškozeným tvrzeným sklem, zanechala v něm nemalou díru a několik centimetrů špičatého ostří zajelo zabijákovi až do pravého oka, a když Václav prudce vytáhl nůž ven, zůstalo nabodnuté oko na špici nože.
Voják bolestí a hrůzou zařval, máchnul volnou levou rukou po postavičce v saku, udeřil ji pěstí zboku do tváře a převalil se na ni tak, že si prohodili pozice a teď seděl mohutný těžkooděnec na břiše studenta a nohama mu zalehl pravou ruku s nožem.
Václav cítil, jak mu do ucha stéká čerstvá krev, nemohl pohnout s pravou rukou, před očima měl mžitky a viděl jen matný obraz mohutného zabijáka, jak pomalu a nemotorně pozvedává svůj nůž čepelí dolů. Pak si ale všiml, že levou ruku má zcela volnou.
Pěst mladého studenta bolestně udeřila do polámaného skla přílbice, rozbila jej na kousky, až voják pocítil studené střepy v poraněné tváři a na chvíli zaváhal očekávaje další úder pěstí. Místo toho se však Václav prsty levé ruky zabodl do druhého oka zlosyna, nehty se prodíral stále hlouběji a hlouběji, až mu jej s bolestným řevem vydloubl a nadobro zabijáka oslepil.
Těžkooděnec řval nesnesitelnou bolestí, rukama se slepě hladil po tváři, čímž dal Václavovi dost času, aby volnou rukou nahmátl svůj nůž a ukončil tak trápení bolestně se svíjejícího vojáka.
Řev náhle ustal.
Přímo mezi dvěma dírami po očích ve tváři vojáka trčela z čela rukojeť dlouhého nože, jehož čepel jen s tichým křupnutím projela lebkou a zabodla se hluboko do hlavy zlosyna.
