Válka o Sterakdaryho

>IX< 4/4

„Achtung!" zakřičel někdo z teroristů a všichni vojáci se pomalu začali stahovat zpátky k tanku.

„Budou střílet znovu!" zařval Vesli na Radka a z dlaní mu vytvořil stoličku. „Vyskoč nahoru, já si poradím!" křikl na Radka a kývl hlavou nahoru k Václavovi, který už natahoval ruku, aby Sterakdaryho chytil. „Pohni kurva!" vyhrkl Vesli.

Radek vyděšeně zíral na přibližující se tank a když viděl, jak se hlavice pomalu otáčí, konečně se dal do pohybu. Rozeběhl se, vyskočil na Vesliho připravené dlaně, které jej s bolestivým výkřikem vymrštily notný kus do výše, a když už si Sterak myslel, že padá zase dolů, zachytily jej za zápěstí dvoje silné ruce a s dalším útrpným řevem jej vytáhly nahoru.

„Dělej, rychle!" křikl Václav a popoháněl Radka k pohybu. „Vesli si poradí!"

Vesli však neměl nejmenší šanci. S válečným řevem se rozeběhl přímo proti blížícímu se tanku, ještě za běhu stihl odstřelit dva nepřátelské vojáky, ale vzápětí byla jeho bojová píseň uťata jednou mocnou ranou z hlavně plechového giganta.

„Vesli! Vesli!" zařval Radek, ale jeho slova zanikla v ohlušující explozi a přívalu kouře a prachu.

Blonďatý odstřelovač Vesli zmizel v obrovském kráteru na mostě a na betonové silnici po něm zbyla jen matná krvavě zahnědlá skvrna. Po pár vteřinách uslyšeli oba chlapci šplouchnutí v řece, ale když se tím směrem podívali, spatřili jen plovoucí útočnou pušku.

„Do píče," zaklel nevěřícně Radek, „ten kokot, on ho... vždyť on ho úplně..." nemohl najít slova.

„Musíme zmizet," řekl tiše Václav a zatahal Steraka za rukáv mikiny, „Radku," oslovil staršího mladíka a stiskl mu rameno, „jestli nás dostanou, tak Vesli zemřel zbytečně," snažil se jej motivovat, „tak rychle, musíme pryč!"

Radek se jen ztěžka dokázal odlepit hrůzou ztvrdlýma nohama od země, a i za běhu se neustále otáčel za sebe, jako by doufal, že se to nestalo, že se mu to jen zdálo, že to vše byl jen nějaký zlý sen, noční můra, ze které se probudí a všechno bude zase v pořádku. Ale nebude. Vesli byl mrtvý a nikdo s tím nemohl nic dělat. Viděl, jak jej tank rozstřelil na sračky, až z něj zbyl jen oblak prachu a kouře a matná krvavá skvrna, jako když zaplácnete hmyz. Při tom pomyšlení se Radkovi zvedal žaludek.

Václav dobře věděl, co se Sterakovi promítá v hlavě, a tak jej pevně chytil za paži a popohnal k rychlejšímu tempu: „Rychleji, rychleji!" zařval, ale jeho slova zanikla v další ohlušující explozi, a další kus cesty se s třísknutím zřítil na ostrov, přes který Hlávkův most vedl.

„Kůrvá!" řval Radek a rozeběhl se ještě rychleji.

Další výbuch. Další kus silnice se s rachotem zřítil a strhl sebou i několik stromů na ostrově.

Když už se dva mladíci blížili na druhý konec mostu, spatřili mohutný stroj přímo za sebou. Hlaveň se pomalu stáčela jejich směrem a s každou vteřinou hrozila smrtícím výstřelem.

„Skóč!" křikl Václav, chytil Radka za předloktí a co nejsilněji se odrazil od země.

Oběma chlapcům z ohlušující exploze náhle zazvonilo v uších, tlaková vlna je vymrštila několik metrů do vzduchu a vír kouře a prachu se jim bolestivě zabodával do celého těla. Letěli několik dlouhých vteřin, až bezpečně dopadli na druhý břeh Vltavy. Václav se při letu dokázal schoulit do klubíčka a kotrmelcem tak aspoň částečně zmírnit bolestivý pád. Při dopadu se ale převalil na bok, nepříjemně se uhodil do pohmožděného levého ramene a jeho popruh se samopalem se mu s prasknutím přetrhl a vyletěl kamsi na opuštěnou silnici.

Radek naproti tomu nedokázal svůj pád nijak zmírnit a ošklivě si narazil lopatky, podřel si lokty a kolena a silně si uhodil do hlavy. Rozmazaným zrakem a se zvoněním v uších viděl Václava, jak si pravou rukou drží svého motýlka na krku a usilovně pohybuje ústy. Nic ale neslyšel, před očima se mu tvořily mžitky a cítil, jak se mu nepříjemně zvedá žaludek. Jen tak tak se stihl převrátit na břicho, vyzvracet se a přetočit zpátky na záda. Před očima se mu náhle zatemnělo, zvonění v uších zničehonic přestalo a nastala tma.