...
„Rozsáhlé teroristické útoky devastují celý svět," ozval se známý hlas reportérky z rádia, „teroristé vyzbrojení moderní vojenskou technologií útočí po celém světě a zahajují převraty ve všech velkých státech..."
...
„Potřebuju se dostat d...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Posádka mohutného boeingu 737 byla připravena k jednosměrnému letu do Prahy. V letounu se nacházelo deset vojáků armády české republiky, jejich operátorka, tři příslušníci ostravské policejní zásahové jednotky, čtyři členové letištní ochranky, dva piloti, dva mladíci z Ostravy a odstřelovač Vesli.
Plně naložené letadlo se pomalu rozjíždělo po runwayi. Všichni seděli připoutáni na svých místech a nedočkavě čekali na vzlétnutí. Stroj stále zrychloval, lidé uvnitř napjatě vyčkávali a když se konečně odlepili od země, všichni si sborově oddechli.
Radek s Václavem seděli vedle sebe na pohodlných křeslech první třídy. Vedle nich na opačné straně byli Marko s Veslim a za nimi Bruno s velitelem policejní zásahovky. Na dalších sedadlech spatřil Sterak členy ochranky, každý seděl ve dvojici s jedním vojákem a stejně tak zbylí dva policisté měli po svém boku jednoho vojáka. Jak jim Bruno řekl již před startem, bylo to z důvodu, že neměli dostatek padáků, a tak museli být rozřazeni do dvojic, pro případ, že by je cestou někdo sestřelil a oni museli nouzově vyskočit. Proto také měli všichni na sobě svou terénní výstroj, na popruhu nosili své zbraně a jeden z každé dvojice měl u sebe také batoh s padákem.
„Úspěšně jsme vzlétli," ozval se z reproduktorů hlas kapitána letu, „pokud všechno půjde dobře, budeme do hodiny nad Prahou."
Během několika minut vystoupali do ideální výšky, ve které zůstanou až do přistání, a tak se většina mužů odebrala do většího soukromí druhé třídy, kde se však stále udržovali v daných dvojicích. Také Radek s Václave se přesunuli, ale na opačnou stranu letadla.
Dva mladíci vstoupili do malé místnosti pro personál, kde seděla mladá, černovlasá operátorka s dlouhými vlasy sepnutými do copu. Oblečena byla v maskáčové vestě, zelených kalhotách s opasek, za kterým nosila pistoli, a na nohou měla vysoké vojenské boty.
Na provizorně přivrtaném stole ležel její počítač s monitorem a malý notebook, do kterého něco soustředěně psala. Když si všimla dvou mladíků na chvíli ustála od práce a tázavě na ně pohlédla.
„Co potřebujete?" zeptala se operátorka neutrálně.
„Neměli čas jsme se ještě seznámit," řekl mladý student a podal jí ruku, „jsem Václav."
„Sabina, těší mě," představila se žena a v sedě si potřásla rukou i s Radkem, „odvedli jste dobrou práci, když jste zastavili to přepadení zezadu," prohodila pochvalně a pokynula mladíkům, ať se posadí na dvě malé židle.
„Bylo to hlavně tvojí zásluhou," usmál se na slečnu Radek, „kdyby sis toho nevšimla a nevarovala Vesliho, bylo by po nás."
„Nepřišli jste tu ale jen pro pochvaly, že ne?" vystihla Sabina myšlenky mladíků.
„Chtěl bych se zeptat," začal opatrně Radek, a když Sabina přívětivě přikývla pokračoval, „jestli není nějaká možno zjistit, co se děje v Berlíně," dokončil svou myšlenku a prosebně hleděl na mladou černovlásku.
Sabina se na moment přemýšlivě zamračila a pak zapnula svůj počítač.
„Můžu se podívat na zprávy z okolí," řekla, ale oba mladíci vycítili, že může ještě více, „ale předpokládám, že hledáš něco konkrétního," hodila okem po Sterakdarym a ten mírně přikývl.
„Půjdu se podívat za Veslim," oznámil Radkovi tiše Václav, zalezl zpátky do první třídy letadla a nechal Steraka s mladou operátorkou o samotě.
„Chci se ujistit, jestlit je moje přítelkyně v pořádku," přiznal Radek a sklopil oči k zemi.
„Mohla bych se podívat na satelitní snímky," nadhodila Sabina, „jen potřebuji adresu."
„Jak staré snímky?" nadějně se zeptal Radek.
„V reálném čase," vysvětlovala žena, „co chvíli se aktualizují."
Sterakdary se zvedl ze židle, rychle nadiktoval adresu mladé operátorce, postavil se za ní a přes rameno jí koukal do monitoru počítače. Objevila se načítací obrazovka a několik zvláštních okýnek s různými kódy, která Radkovi nic neříkaly.
„V Německu nastal převrat, takže logicky nemůžu požádat tamní složky o přístup k satelitu," vysvětlovala Sabina, „ale znám dobře jejich zabezpečení, takže se tam můžu podívat i jinými cestičkami," dopověděla a na obrazovce se objevilo několik satelitních fotografií oblasti, kterou operátorce nadiktoval Radek.
