...
„Rozsáhlé teroristické útoky devastují celý svět," ozval se známý hlas reportérky z rádia, „teroristé vyzbrojení moderní vojenskou technologií útočí po celém světě a zahajují převraty ve všech velkých státech..."
...
„Potřebuju se dostat d...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
O chvíli později se vraceli zpátky k letadlu. Václav měl přes rameno přehozený popruh se samopalem, za opaskem měl pistoli, nůž a náhradní zásobníky do obou zbraní. Radek měl ve svých džínách zastrčenou jen pistoli a přes záda nesl popruh s pochvou, ve které ukrýval dlouhý oboustranně vroubkovaný nůž. Oba se rovněž vybavili vysílačkami, naladěnými tak, aby slyšeli veškerá hlášení ostatních členů posádky.
„Dobrá práce, pánové," pozdravil dvojici mladíků Bruno přicházeje spolu s Markem a třemi dalšími vojáky naproti, „letadlo je naložené, jakmile se dokončí údržba, můžeme vyrazit," oznámil a snad poprvé za celou dobu zmizel z jeho vousaté tváře zamračený výraz a objevil se náznak úsměvu.
Úsměv na Brunově zamračené tváři však dlouho nevydržel. Ozvalo se zašumění a z velitelovy vysílačky se ozval naléhavý hlas Pavla, vojáka přiřazeného na hlídku místo Marka: „Tady sokol jedna, ze severovýchodu se po silnici padesát osm blíží nákladní auto a malý pick-up," oznámil varovně, „ve vozidlech je asi patnáct mužů, všichni vyzbrojeni automatickými zbraněmi, podle výstroje se zaručeně jedná o teroristy, přijíždějící z města," pokračoval v hlášení, „jsou vzdáleni asi kilometr a půl a blíží se, čekám na rozkazy."
„Sokole jedna, držte pozici," ozval se z vysílačky ženský hlas.
Brunova tvář najednou změnila výraz do původního zamračeného provedení, naštvaně si odplivl, vytáhl z opasku svou vysílačku a vydal rychlé rozkazy: „Sokole jedna, tady Bruno, držte pozici, počkejte, až uslyšíte první výstřely, pak se pomalu přesuňte útočníkům do zad, končím," zahlásil, něco přepnul na vysílačce, kývnul na ostatní přítomné, rozeběhl se směrem k hale a cestou zadával další příkazy, „všem jednotkám, ze severovýchodu se blíží patnáct nepřátel, opakuji ze severovýchodu se po padesát osmičce blíží patnáct nepřátel, všichni zaujměte střelecké pozice, Vesliho chci na střeše, ochranka zůstane v bistru s civilisty, sokoli dva, tři a čtyři budou držet své pozice a ohlašovat další nebezpečí, zásahovka se hned přesune do haly, připravte se na obranu a potvrďte příjem," zakončil, zastrčil vysílačku za opasek a přeběhl v čele skupiny přes celou halu ven, na parkoviště vedle čtvercového altánku.
„Vesli je na pozici," ozvalo se z vysílačky, ale když se všichni podívali na střechu, nikde nebylo Vesliho vidět.
„Sokol dva rozumí," píplo vysílačkou a následovaly stejné hlášení od dalších dvou sokolů.
„Zásahovka bude ready do pěti minut," oznámil do vysílačky jeden z policistů.
Na parkoviště doběhl zbytek vojáků, poschovávali se v okolí a čekali na další rozkazy.
„Tady Bruno," ozvalo se v každé vysílačce, „ukryjte se a nestřílejte, dokud nedám signál, opakuji nikdo nevystřelí, dokud neřeknu, zůstaňte schovaní a čekejte na signál," nařídil, rozhlédl se okolo a ukázal Markovi, kam se má ukrýt, „zásahovka zůstane v hale," dodal a zakončil vysílání, „Bruno končí, odteď naprosté ticho," přikázal a vypnul svou vysílačku, načež všichni ostatní včetně dvou mladíků udělali totéž.
„Vy dva byste se měli schovat do haly," řekl Bruno dvěma mladíkům, „tady to bude drsný."
„Zvládneme to," odvětil sebejistě Václav a ukryl se na konec parkoviště za vysokou dodávku.
„Nikdo vám prdel zachraňovat nebude," křikl za mladíky Bruno, přeběhl na opačnou stranu a zalezl do křoví mezi stromy, kde díky své maskáčové uniformě dokonale splynul s okolím.
