...
„Rozsáhlé teroristické útoky devastují celý svět," ozval se známý hlas reportérky z rádia, „teroristé vyzbrojení moderní vojenskou technologií útočí po celém světě a zahajují převraty ve všech velkých státech..."
...
„Potřebuju se dostat d...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Vytáhni z tašky láhev vody," nařídil Pavel Radkovi a kývl hlavou za sebe, kde ležela malá, zaprášená a vodou nasáklá kožená brašna, a když ji Sterakdary rozevřel spatřil uvnitř několik skleněných nádob s léky, dvě láhve s vodou, obvazy, a několik zabalených baget a energetických tyčinek.
„Jo, to je ta brašna, kterou jste si zapomněli ve Vltavě," potvrdil Pavel Radkovy myšlenky, „a teď z ní vytáhni tu vodu," připomněl důrazně navlékaje přitom nit.
Radek sebral obě láhve s vodou, jednu odložil kousek vedle, druhou otevřel a trochou vody si opláchl ruce.
„Vytáhni si z lékárničky kus obvazu, budeš utírat krev a čistit ránu," nařídil, „já to zašiju."
A s těmito slovy bez jakéhokoliv varování jedním plynulým pohybem zabodl jehlu do poraněné kůže na kraji rány, vzniklou dírkou protáhl nit a hned na to projel jehlou také na druhé straně rány a jak nit pomalu prostupovala skrz, krvácející rána na hrudi se mírně sevřela.
„Krev," řekl lékař a kývnul hlavou na sešitou část rány, ze které líně vytékal pramínek krve.
Radek pohotově namočil kapesník trochou vody, a opatrně čerstvou krev setřel.
„Pokračujem," oznámil medik a udělal další dva rychlé stehy, rána se zase o něco sevřela a Sterak zase setřel čerstvou krev, která vytekla ze stahující se rány.
Václav sebou ani nehnul. Dýchal do břicha, aby se mu hruď pohybovala co možno nejméně, obě ruce měl zaťaté v pěst, oči pevně zavřené, zuby křečovitě stisknuté a až na prudké leč pravidelný výdechy a nádechy sebou ani nehnul.
„Pokračujem," ohlásil Pavel, udělal další dva stehy, utáhl ránu o něco více a nechal Radkovi několik vteřin na očištění čerstvé krve.
Za rohem zřícenin se ozvaly blízké výstřely a jeden z teroristů se s německým pokřikem dostal za obrannou linii českých vojáků, přiběhl až k ležícímu Václavovi, namířil samopalem na klečícího doktora a v momentě, kdy se chystal vystřelit, zjevila se za ním kulhající postava v neprůstřelné vestě, zpoza opasku vytáhla pistoli a bez váhání odstřelila zabijáka zezadu do temene hlavy.
„Debile!" ulevil si Martin opíraje se celou dobu o jednu berli třímaje v druhé ruce svou pistoli. „Pokračujte," kývl hlavou na Radka a Pavla a přesunul se zpátky do své skrýše, odkud dobře viděl na bojující linii českých vojáků a mohl tak chránit trojčlennou skupinku.
„Ještě tak pět, šest stehů," prohodil lékař a s obdivem pohlédl na klidně ležícího mladíka, „vedeš si dobře," kývl s matným náznakem úsměvu.
Jehla se znovu zabodla do kůže, nit znovu projela přes zavírající se ránu a krev se znovu nasákla do kusu látky od Sterakdaryho. A Václav sebou zase ani neškubnul. Další stehy, další krev, rána už byla skoro uzavřená a mladý student na sobě krom křečovitě sevřených svalů na obličeji nedal nic znát. Poslední dva stehy. Poslední kapka krve se vsákla do Radkova obvazu. A z Václava za celou dobu operace nevyšla ani hláska.
Výstřely ustaly.
Poté co Pavel důkladně obvázal Václavovo zranění na hrudi, ještě prohlédl naražená záda Sterakdaryho a jakousi chladivou mastí mu potřel několikrát zpřeráženou čelist, na které se mu vyrojila další zfialovělá modřina. Bruno se se všemi vojáky v bezpečí vrátili a seskupili se ve zříceninách staré budovy.
„Myslím, že jsme si kvit," oznámil hrdě vojenský velitel a potřásl si s Václavem ruku.
„Děkujeme za pomoc," promluvil Václav i za Steraka, „potřebovali bychom poslední laskavost," ukázal rukou na rozbořenou hlavní cestu a náznakem se usmál, „potřebovali bychom doprovodit někam na dálnici, kde bychom mohli nasednout do auta a konečně ujet."
„Kam chcete jet?" zeptal se překvapeně Martin, načež jej Radek chytil za rameno, odvedl kousek stranou a v soukromí si se svým starým kamarádem promluvili.
„Bude mi ctí," řekl Bruno a snad poprvé, co Václav viděl se na jeho tváři objevil široký úsměv od ucha k uchu, „nezapomeň si tady svoji tašku se zásobami," připomněl a ukázal na zešedlou koženou brašnu, kterou jim věnoval už při seskoku letadlem a kterou později ztratili při plavání ve Vltavě, „a něco si na sebe obleč, ať tady neumrzneš."
Václav si ještě jednou potřásl rukou se statným Brunem, přehodil si přes holá záda své černé, zaprášené a potrhané sako, okolo holého krku si zavázal červeného motýlka, přehodil přes rameno popruh s puškou a koženou brašnu se zásobami a zvědavě se rozhlédl okolo přívětivých tváří českých vojáků hledaje přitom jednu určitou osobu.
„Kde je Marko?" zeptal se nakonec Václav, když mezi devíti vojáky nenašel toho, kdo jim tehdy na letišti dost možná zachránil život a celou dobu se jich zastával.
„Marko je mrtvý," smutně oznámil Bruno a jeho úsměv nahradil zamračený výraz, „našli jsme ho u Žižkovské věže, někdo mu podřízl hrdlo," zamyšleně se poškrábal ve vousech a stáhl obočí, „mimochodem neviděli jste Vesliho? Byl s ním ve dvojici při přistání."
„Vesli je mrtvý," bez okolků prozradil Václav a smutně sklopil oči k zemi, „zachránil nám život," řekl a ve zkratce vylíčil Brunovi co se jim v Praze přihodilo.
„Byl to dobrej chlap," přikývl Bruno a zadíval se do proudící řeky.
Václav se naproti tomu zadíval na Radka s Martinem. Viděl, jak se o něčem dohadují a napůl tušil o co může jít. Do konverzace dvou starých přátel se však rozhodl nezasahovat a doufal, že se Radek rozhodne správně. Asi po další minutě se oba youtubeři dohodli a vrátili se zpátky ke skupince netrpělivě vyčkávajících vojáků.
„Bruno nás doprovodí k dálnici a sežene nám auto," oznámil Václav s náznakem úsměvu doufaje, že Radek nezměnil názor.
„Skvěle," přikývl Sterak, „Martin potřebuje zůstat v Praze, takže pak půjde s vámi zpátky na hrad," podíval se na Bruna, jestli mu to nevadí, ale vousatý voják jen souhlasně přikývl, „na našem plánu se nic nemění," řekl odhodlaně Radek, „pojedeme do Berlína."
