Válka o Sterakdaryho

>VIII< 1/4

Šedě oděná postava se zaprášenou kšiltovkou na hlavě šplhala po poničeném žebříku na střechu vysoké budovy. Přes záda jí visela monstrózní puška s obrovským zaměřovačem a dlouhou hlavní. Za opaskem nesla dlouhé smotané lano, pouzdro s pistolí a pochvu s nožem. Po každé příčce ucítila v pravém rameni výstřel bolesti, ale se zaťatými zuby lezla stále výš a výš.

Když už byl odstřelovač skoro nahoře, uslyšel první výstřely. Snažil se ignorovat ostrou bolest v pohmožděném rameni a šplhal rychleji a rychleji. Jakmile vylezl nahoru zazněl okolím nelidský řev smíšený s pláčem malého dítěte. Sniper co nejrychleji doběhl k protějšímu okraji střechy a mezi dvěma budovami na druhém konci ulice spatřil malé děvčátko s rezavými vlásky, jak zrovna dopadá na ostrý kůl poškozeného plotu. Viděl její malé ručičky, jak objímají železný trám a cítil její zklamání a nepopsatelnou bolest.

Z myšlenek na nebohé dítě vymanily odstřelovače další výstřely. Zatímco si rozkládal dvojnožku své pušky a ujišťoval se, že tentokrát skutečně vydrží, mladík v saku se svým samopalem zneškodnil tři vojáky na druhé straně, zrovna ve chvíli, kdy ze dveří evakuačního schodiště vyběhla početná skupina dalších nepřátel. Hned jakmile se vojáci ocitli na střeše, padli na břicho a v leže nebo v dřepě se pomalu plížili ke druhému mladíkovi, který zůstal schoulený za televizním vysílačem.

Odstřelovač řekl něco v neznámém jazyce do vysílačky a čekal na odpověď.

„Schießen erlaubt!" ozvalo se německy z vysílačky.

Střelba povolena, pomyslel si střelec, lehl si na břicho a skrz zaměřovač pozoroval situaci na protější střeše.

Zničehonic se mladík skrčený za televizním vysílačem vzepřel, prudce se postavil na nohy, vykročil ze svého krytu a jednou přesnou ranou zasáhl vojáka stojícího přímo před ním. O dvě vteřiny později, těsně předtím, než stihli ostatní teroristé zasáhnout, vystřelil muž ještě jednou. Náboj se nepříteli zaryl hluboko do oka a zanechal za sebou malou spršku krve.

Odstřelovač věděl, že už nemůže déle čekat, a tak zahájil palbu. Střílel rychle, plynule, efektivně a hlavně přesně. Jeho zbraň, schopna zasáhnout na více než několik kilometrů, neměla nejmenší problém s výstřelem na tak krátkou vzdálenost, jež od sebe dělily dvě střechy ve stejné výšce na protějších stranách ulice. Trajektorie zůstávala přesně rovná, rychlost větru byla zcela zanedbatelná stejně jako všechny ostatní aspekty. Sniper sice byl zvyklý pracovat ve dvojici, ale tuhle akci v poklidu zvládne i sám.

Střílel rytmicky a synchronizovaně. Po každé ohlušující ráně s cvaknutím odjistil další náboj, po každé zasáhl přímo do hlavy. Během osmi vteřin padlo k zemi s rozstřelenou hlavou pět nepřátel, zbytek stihl zbaběle utéct do dveří požárního schodiště.

Odstřelovač přesunul svůj zaměřovač směrem k mladíkovi s pistolí, jenž klečel pod televizním vysílačem a nevěřícně hleděl okolo sebe.