...
„Rozsáhlé teroristické útoky devastují celý svět," ozval se známý hlas reportérky z rádia, „teroristé vyzbrojení moderní vojenskou technologií útočí po celém světě a zahajují převraty ve všech velkých státech..."
...
„Potřebuju se dostat d...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ozval se hlasitý výstřel a útočník se samopalem se bezvládně zřítil k zemi. Oba mladíci zprvu netušíce, co se stalo, se pomalu zvedli ze země, prohmátli si svá zranění a podívali se směrem na střechu, odkud výstřel přišel.
„Co to kurva?" nezvykle pisklavým hlasem zaklel Radek překvapen, že je stále naživu.
„Odstřelovač," došlo Václavovi, „seber tu pistoli, já vezmu pušku," nařídil staršímu mladíkovi dostatečně hlasitě, aby přeřval všudypřítomné exploze a výstřely v okolí, „musíme rychle zmizet."
Sterakdary si otřel krev na tváři a prohmátl bolestivě pochroumanou čelist, do které jej udeřil mrtvý zabiják: „Zkurvysyn," zamumlal skrz křečovitě zaťaté zuby a opíraje se za kolena pomalu oddechoval.
Václav si mezitím přehodil popruh se samopalem přes rameno a sebral dva náhradní zásobníky z mrtvoly vojáka. Radek pomalu, stále v šoku z předešlé situace, přešel k odhozené pistoli a zastrčili si ji za opasek kalhot.
„Ten sniper musel utéct," oznámil Václav Radkovi, zatímco mu podával tři malé zásobníky do pistole, „byli bychom mrtví, kdyby byl ještě na střeše," zodpověděl na Sterakovu nevyřčenou otázku, schoval si dva velké zásobníky od samopalu do saka a rozeběhl se směrem ke sportovišti Trojhalí.
Radek naházel svou munici do tašky a utíkal za Václavem. Když se dostal vedle něj, nemohl se ubránit matnému úsměvu při pohledu na roztažené sako ze kterého zpod prsou čouhali konce dlouhých zásobníků.
„Zvládneš řídit?" zeptal se mladý student, když dobíhali na parkoviště u Trojhalí.
„Snad," vydechl potichu Radek, ale přes okolní křik a hluk letadel jej Václav neslyšel.
Oba mladíci doběhli na parkoviště vedle sportovního centra Trojhalí, kde se skrčili pod jedno auto. Sportoviště zůstalo prozatím netknuté, takže bylo pravděpodobné, že se uvnitř ukrývá mnoho civilistů. Sotva na to pomysleli, jeden postarší pán ve sportovním tričku a kraťasech vyběhl ven z haly a s klíčky v ruce běžel přes parkoviště ke svému autu. Radek se chystal vstát a na pána zavolat, ale Václav mu pevně stiskl rameno, naznačil ať je zticha a ukázal na opačnou stranu parkoviště, odkud zrovna vyběhl další zabiják se samopalem a varovně křikl na běžícího muže.
„Dej mi pistoli," nařídil Václav a když mu ji Radek podal s cvaknutím na ni něco seřídil a podal ji zpátky Sterakovi, „teď ji máš správně nastavenou a odjištěnou, takže na to už nesahej," upozornil jej, dívaje se přitom na starého pána, jak zběsile dobíhá ke svému autu, „spoušť zmáčkni silně, při prvním výstřelu to půjde ztuha," poradil, zatímco si odjišťoval svůj samopal, „před výstřel si srovnej mířidla, nadechni se, napůl vydechni a zadrž dech," položil svému druhovi ruku na rameno a pevně jej stiskl, „nebuď nervózní, nesmí se ti třást ruka," varoval jej a naposledy poplácal po rameni. „Budeme se muset rozdělil," rozhodl nevšímaje si Radkova nesouhlasného pohledu, „půjdu rovně, ty se proplížíš co nejblíže k tomu chlapovi s autem a počkáš, dokud nevystřelím," přikázal a mírně sebou cuknul, když uslyšel výstřely vojáka, „potom se postavíš a vystřelíš po tom hajzlovi," kývnutím ruky Sterakdaryho popohnal a ten se v dřepu začal opatrně plížit okolo aut a dostávat se blíže ke starému pánovi s autem.
