...
„Rozsáhlé teroristické útoky devastují celý svět," ozval se známý hlas reportérky z rádia, „teroristé vyzbrojení moderní vojenskou technologií útočí po celém světě a zahajují převraty ve všech velkých státech..."
...
„Potřebuju se dostat d...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Na všudypřítomný rachot výstřelů, výbuchů a křiku byli už oba mladí výsadkáři zvyklí z Ostravy. Vlnou teroristických útoků byla však Praha zasažena mnohem více. Na ulicích leželi zranění civilisté, další desítky leželi bezmocně uvězněni v nabouraných autech, na každém temném zákrytu se vystrašeně krčilo nějaké dítě a když spatřilo mladíka v zašpiněném obleku s mohutným samopalem v rukou dalo se rychle na útěk. Okna většiny budov byla vymlácena, několik explozemi poškozených zdí se postupně hroutilo a v řece plavala v krvavých flecích několikera mrtvá těla.
Pozorujíce všechnu okolní hrůzu doběhli dva Ostravané ke Karlovu mostu, a skrčili se za malou zídkou zrovna ve chvíli, kdy směrem k nim vyběhl oddíl nepřátelských vojáků. Teroristé utíkali z mostu a razili si to rychlými kroky směrem k pražskému hradu. Václav jich celkem napočítal osm a věděl, že spolu s Radkem nemají nejmenší šanci se jich zbavit silou, tím by akorát přitáhli další pozornost. Naštěstí se však skupina nezastavovala a nechávala tak dvěma mladíkům volnou cestu přes most. Jakmile se Václav chystal vyběhnout z úkrytu, ozvala se mohutná exploze, všechny pilíře starého mostu se podlomily, do vzduchu vyletělo mračno prachu a celý most se pomalu sesunul do hluboké Vltavy. Když se Václav rozhlédl na obě strany, spatřil, že ve víru podobných explozí se zřítil i Mánesův most nalevo a most Legií napravo.
„Kurva!" zařval Václav a bezmocně rozhodil rukama. „Do píče s tím větrem, do píče se všema!" zaklel rozzuřeně, mávnul na Sterakdaryho a rozeběhl se ke břehu Vltavy. „Musíme to přeplavat," křikl na Radka a cestou si sundával sako, „nemáme jinou možnost."
Radek se zděšeně podíval na rozbouřenou, studenou řeku a strachy polkl: „Do toho nevlezu," zasténal vyděšeně, „v žádném případě, za žádných okolností," bědoval nevšímaje si svlékajícího se Václava, „v životě mě do té řeky nedostaneš, ani za boha tam nevlezu!" zvýšeným hlasem zdůrazňoval každé slovo.
„Ale vlezeš," nevšímal si Radkova strachu Václav, „odpalují ty mosty, aby ztížili cestu ke hradu českým vojákům, což znamená, že na tomhle břehu budou teroristi na každém rohu, neměli bychom nejmenší šanci se přes ty uličky někam bezpečně dostat," vysvětlovat důrazně, „takže buď to té vody vlezeš teď hned, se mnou a po svých, nebo až za chvíli sám a s kulkou v hlavě."
Václav sledoval Sterakdaryho videa už několik let, a tak dobře věděl o jeho fobii z vody. Stejně dobře ale věděl, že se potřebují dostat na druhý břeh řeky, a jinak, než po svých to zkrátka nepůjde. Naštěstí se řekou hnalo směrem k nim nepřeberné množství dřevěných pozůstatků z ledolamů pod Karlovým mostem a mnoho z nich se zachytilo na břehu hned vedle dvou mladíků. Václav se vysvlékal až do naha, čímž postupně odhalil až nezvykle silně vypracované svaly, a veškeré oblečení včetně zaprášeného červeného motýlky házel na jednu velkou čtvercovou desku a popoháněl Sterakdaryho ke stejné akci.
„To se mám svlíknout až donaha?" děsil se Radek.
„V téhle době už není nikdo, kdo by měl zájem o Sterakdaryho nahé fotky," prohodil suše Václav, „navíc, až vylezeš na druhé straně, budeš rád, že se oblečeš do suchého."
„Jestli vylezu na druhé straně," poznamenal Radek, sundal si všechno své oblečení a hodil jej na provizorní vor.
„Nepořež se do chodidel," upozornil Václav a bosýma nohama našlapoval po kamenitém břehu směrem ke čtvercové desce, na které měli pohozené oblečení, taktické vesty, opasky se zbraněmi, munici a Brunův batoh se zásobami.
Když se dostali až na kraj břehu, chytli se oba nazí chlapci za vor a sjeli do ledové, vířící řeky.
