...
„Rozsáhlé teroristické útoky devastují celý svět," ozval se známý hlas reportérky z rádia, „teroristé vyzbrojení moderní vojenskou technologií útočí po celém světě a zahajují převraty ve všech velkých státech..."
...
„Potřebuju se dostat d...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Steraku!" křikl bezradně Václav, když se na něj svalila mrtvola těžkooděnce. „Steraku!"
„Co se stalo?" zděšeně vyhrkl Radek, jakmile spatřil svého druha, zalehnutého mohutným vojákem.
„Pomůžeš mi, nebo budeš jen blbě čumět?" obořil se mladý student na Sterakdaryho. „Nemůžu pod tím dýchat!"
Radek položil na zem vyděšenou holčičku a s vypětím všech sil převalil těžkou mrtvolu vojáka na druhou stranu.
„Kriste pane," zděsil se Radek, když viděl zohavenou tvář těžkooděnce, „slyšeli jsme křik, co se stalo?"
„Co asi kurva myslíš, že se stalo?" odvětil Václav oklepávaje si přitom prach z kalhot. „Schovejte se zpátky do budky," nařídil nenechávaje žádný prostor k námitkám, „brzo budeme mít společnost."
Radek s Luckou se schoulili v temné vrátnici, zatímco Václav přešel k nechutně zohavené mrtvole těžkooděnce a vytáhl zpod jeho opasku výbušný granát. Pár vteřin ještě mžoural okolo mrtvoly, až našel jedno z vydloubnutých očí, sebral jej a strčil si ho do kapsy. Pak ještě zašel do budky strážného, vytáhl odtamtud malý stolík a postavil jej před vchod na schodiště. Ze země zvednul pohozený kulomet, rozložil jeho dvojnožku a položil těžkou zbraň na malý stolek. Vyběhl několik schodů nahoru a na jeden schůdek položil vydloubnuté oko vojáka.
„Oko poslouží jako návnada," vysvětlil později Radkovi schovávaje se spolu s ním
v budce, „vojáci tam přiběhnou, všimnou si oka, zastaví se a já jim tam hodím granát... snad."
„A když to nevyjde?" zeptal se Radek.
„Od toho tam bude kulomet," odpověděl sebejistě Václav, „jakmile uslyšíte explozi, počkejte asi minutu," zadíval se pevně Radkovi do očí a pokračoval, „jestli uslyšíte střelbu, nečekejte na mě a utečte odsud, zkuste najít jiný východ, najděte si lepší skrýš cokoli. Jestli to ale půjde podle plánu, uslyšíte jen výbuch, a do minuty se pro vás vrátím," stiskl Radkovi rameno a povzbudivě kývl hlavou, „zvládnete to."
Václav pohladil malou dívenku po vlasech a povzbudivě se na ni usmál: „Tohle si vem," podal holčičce svůj velký vroubkovaný nůž, který v malých dlaních dítěte vypadal spíše jako středověký meč, „chyť si ho oběma rukama a použij ho jen v případě nouze," domlouval malé dívence, „když bude nejhůř sekni nepřítele do paty," ukázal na své noze na Achillovku, „nebo tady," sáhl si prstem pod koleno, „je tam stehenní tepna, pokud ji přesekneš, svého protivníka..." zamyslel se hledaje přitom správný výraz, „...porazíš," řekl nakonec a povzbudivě se usmál, „hlavně buďte potichu, vrátím se," slíbil a vyběhl z budky ven.
