...
„Rozsáhlé teroristické útoky devastují celý svět," ozval se známý hlas reportérky z rádia, „teroristé vyzbrojení moderní vojenskou technologií útočí po celém světě a zahajují převraty ve všech velkých státech..."
...
„Potřebuju se dostat d...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Na Václavům povel vyskočili oba mladíci zpoza auta a společně zahájili palbu na tři překvapené zabijáky, kteří stáli jen několik metrů před nimi, okolo zraněné matky. Žádný ze zlosynů neměl nejmenší šanci. Jednoho trefil Radek svým prvním výstřelem do oka, načež voják zařval bolestí, pustil svou zbraň, chytl se oběma dlaněmi za poraněné oko, ze kterého mu trčela kulka, jež se zasekla v nosní kosti, a vzápětí zařval ještě více, když mu další dva náboje prostřelily prsty, jimiž si držel tvář, prorazily mu zuby a nos a s nesmírnou bolestí jej poslaly k zemi. Zbylí dva vrahouni dostali mezitím dávku výstřelů z Václavova samopalu. Jeden se zhroutil k zemi se dvěma kulkami v čele, dalšímu odletělo z tváře ustřelené ucho a předtím, než stihl napůl ohluchlý zabiják opětovat palbu jej zasáhlo šest kulek do pravé ruky, ze které mu vzápětí vypadl samopal a on v bolestech padl na kamenitou cestu. Václav nečekal, až poraněný zlosyn stihne vytáhnout pistoli, a tak vykročil ze svého krytu za převráceným autem a jednou přesnou střelou mezi oči vojáka popravil. Radek na druhé straně věnoval pohrdavý pohled teroristovi, kterému z oka, nosu a horní čelisti trčeli v kostech zaseknuté náboje, a nechával zlosyna v křečovitých bolestech trpět. Zohavenou a zakrvácenou tvář polomrtvého zabijáka už nešlo rozeznat. Smrtelně raněný muž před sebe natáhl ruku se dvěma ustřelenými prsty, ze kterých bez ustání valily potoky krve a prskavě něco zamumlal na Sterakdaryho. Vteřinu na to Radek namířil pistolí na čelo nebohého vojáka a bez špetky soucitu jej popravil.
Raněná matka, ležící tváří k zemi zasténala. Oba mladící se k ní rychle sehnuli, Václav ji opatrně převrátil na záda, a když si prohlédl její zranění jen mírně zavrtěl hlavou.
„Prosím, moje dcera," zasténala matka a rozmazaným zrakem se slzami v očích pohlédla na vlídnou tvář Radka, „prosím..." začala, ale svou poslední větu již nestihla dokončit.
S posledním výdechem zavřela matka své oči, uvolnila křečovitě zaťaté svaly a sjela z Václavových rukou na chladnou zem.
„Pojďme, už pro ni nemůžeme nic udělat," zavelel Václav, ale Radek odhodlaně zavrtěl hlavou.
„Ale můžeme," odvětil a pohlédl na malou schoulenou dívenku sedící opodál.
Holčička si usilovně držela ručičkama uši, měla zakrvácené oblečení, zaprášené tváře a z očí ji bez ustání tekly slzy.
„Jak se jmenuješ?" zeptal se přívětivě Radek, když k dívence poklekl.
Holčička však neustále plakala, a když ji Radek mírně pohladil po rezavých, umaštěných vlasech mírně sebou cukla, ale pak se trochu uklidnila a nechala Steraka, aby ji jednou rukou obejmul okolo ramen.
„Lucka," píplo děvčátko a popotáhlo, „Lucka Jizerová."
„Já jsem Radek," představil se Sterakdary a pohladil dívenku po tváři přemýšleje, proč mu její jméno zní povědomě, „teď musíš jít s námi," povzbudivě se usmál nepřestávaje ji hladit, „musíš být statečná."
Lucka vzhlédla na zašpiněnou tvář Sterakdaryho a zvědavě dloubla prstíkem do napuchlé fialové modřiny na jeho bradě. Radek bolestně zkřivil tvář a zasténal, načež se malá holčička omluvně zadívala do země a schoulila se do klubíčka.
„To nic není," zalhal Radek, aby dívenku uklidnil, „pojď, musíme jít."
Václav si mezitím přebil svůj samopal, sebral několik náhradních zásobníků z mrtvých vojáků a už notnou chvíli nedočkavě pozoroval Sterakdaryho, jak se snaží utěšit malou dívenku, jež právě přišla o svou matku. Původně chtěl Václav Radka přerušit a přimět k dalšímu postupu, ale nakonec rezignoval, věděl, že v tomhle jeho starší přítel neustoupí.
„Bolí mě nohy," zasténala malá holčička, když ji Radek postavil.
„Ukaž," shrnul Sterak děvčátku jednu nohavici a naskytl se mu pohled na ošklivě pořezané lýtko malé holčičky. „Musím ji nést," oznámil Václavovi a přehodil si děťátko hlavou přes rameno.
Holčičce se to očividně líbilo, zvesela pozorovala zamračeného Václava a zvědavě si prohlížela těla mrtvých vojáků. Na svou matku neviděla, před její mrtvolu se chytře postavil mladý student.
„Jsou mrtví?" zajímalo se děvče.
„Už ti neublíží," utěšil holčičku Radek a poplácal ji po rameni.
„Ztrácíme čas," zamračil se Václav a popohnal Radka k pohybu, „měli bychom-"
Z židovské synagogy se ozvaly další výkřiky a výstřely doprovázené hlukem rozbíjejícího se skla. Holčička na Sterakově rameni pěvně objala Radkův krk, až jej začala mírně škrtit a pevně zavřela oči. Dveře synagogy se prudce rozletěly a první terorista, co z nich vykročil, dostal jeden přesný zásah do nekrytého čela.
„Běžte, běžte!" řval Václav, zatímco střílel do ostatních zabijáků.
Radek se rychle rozběhl a utíkal pryč, co nejdále od synagogy. Václav jej následoval hned v závěsu, za chvíli však Sterakdaryho předběhl a ukazoval, kudy se má dát.
„Tudy, po Opletalově ulici!" křikl Václav a ukázal na širokou, volnou silnici před sebou.
