...
„Rozsáhlé teroristické útoky devastují celý svět," ozval se známý hlas reportérky z rádia, „teroristé vyzbrojení moderní vojenskou technologií útočí po celém světě a zahajují převraty ve všech velkých státech..."
...
„Potřebuju se dostat d...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Sterakdary uslyšel hlasy. Zdály se divné, zvláštní, jako by zněly z opačného konce tunelu. Některá slova se zdála povědomá, ale nedokázal ničemu rozumět, neslyšel ani jednu smysluplnou větu. Převalil se na druhý bok, něco si pro sebe zamumlal a snažil se ponořit se zpátky do spánku. Pak ale začal přemýšlet, kde vlastně je a co se stalo a když mu to po pár vteřinách došlo, prudce sebou škubl, otevřel oči a zběsile se rozhlédl okolo. Byla černočerná noc. Místo řidiče, kde měl sedět Václav bylo prázdné a auto stálo někde na kraji dálnice. Když se podíval z předního skla spatřil několik metrů před sebou světla baterek, jež ozařovala postavu v černém saku. Na nic nečekal, sebral z palubní desky pistoli, rozrazil dveře, chystal se vyběhnout za svým přítelem, ale po prudkém pohybu se mu udělaly mžitky před očima, ztratil rovnováhu, pistole se mu skutálela kamsi do tmy a on se svalil na betonovou cestu.
„Nicht bewegen!" zařval náhle hlučný hlas a vedle Steraka se objevila přívětivá tvář mladého studenta.
„Zalez zpátky do auta," houkl Václav na svého druha, „jsme kouskem od Drážďan," vysvětlil, když pomáhal Sterakovi nasedat zpátky na místo spolujezdce, „tohle jsou obyčejní němečtí vojáci, říkají že nás vezmou do Berlína," ukázal na tři vojáky v uniformách se samopaly v rukou.
„Říkals, že tě po hodině vystřídám," nechápal Radek a rozespale si promnul oči.
„Potřeboval ses vyspat," utnul konverzaci Václav a zabouchl dveře.
Sterakdary si unaveně prohrábl vlasy, protáhl se a zamyšleně se zahleděl ven. Jestli už dojeli do Drážďan, znamenalo to, že jsou od Berlína jen kousek. Konečně po těch dlouhých hodinách, kdy se musel smířit s tím, že přišel o rodinu, o přátele a o většinu těch, na kterých mu záleželo se objevila naděje. Naděje, že se setká s poslední milovanou osobou, jež mu na světě zbyla a...
...pokud jsou v Německu, a tohle jsou němečtí vojáci, tak je kurva možné, že s nimi Václav mluví, jako by byli staří známí? Ta myšlenka se náhle prodrala skrz clonu ospalé mysli a vylétla ven jako kouř z komína. Než však Radek stihl cokoliv udělat, dveře vedle něj se prudce rozevřeli, venku se objevil jeden z německých vojáků, oblečený v maskáčové uniformě se spoustou kapes, baretem s německým znakem a vysokých vojenských botách,
a pokynul mladíkovi svou puškou, ať si vystoupí z auta. Když tak Radek učinil spatřil před sebou Václava jak zcela plynulou a bezchybnou němčinou hovoří se dvěma vojáky, něco jim důrazně vysvětluje a máchá okolo sebe rukama. Po několika vteřinách se z vysílačky jednoho vojáka ozval hluboký mužský hlas, se kterým se voják za krátkou chvíli domluvil, potom se obrátil zpátky k Václavovi, kývl na něj, mávnul rukou na posledního vojáka, co stál celou dobu za Radkem a vydal se na opačný směr dálnice.
„Ty umíš německy?" zeptal se ostře Radek, když doběhl Václava.
„Umím toho více," odvětil student prostě.
„To jsem si všiml," prskl Sterak, „co říkali, kam nás vedou?"
„Zavezou nás do Berlína," odpověděl Václav a ukázal na zaparkovaný vojenský džíp, u kterého stál jeden další voják.
„Jak jsi to kurva zařídil? Jak to, že vůbec umíš německy? Co si vůbec zač?" vychrlil Radek a nechápavě civěl na Václava.
„Nastup dovnitř, až dojedeme do Berlína, všechno ti vysvětlím," řekl klidně Václav a otevřel Radkovi dveře.
„Nikam nejdu, dokud-"
„Buď nastoupíš do toho posranýho auta sám, nebo tě tam tihle pánové dokopou," přerušil Radka Václav a hlavou kývl směrem ke čtveřici netrpělivě vyčkávajících vojáků.
Sterak si rychlým pohledem změřil čtyřlístek nevraživě hledících Němců a usoudil, že nemá cenu se vzpírat. Poslušně nasedl do vysokého džípu, usadil se na překvapivě pohodlném sedadle, připoutal se a s opřenou hlavou přemýšlel, co se to vlastně kurva stalo. Když se vedle Radka z druhé strany otevřely dveře a dovnitř nastoupil Václav, Sterak se hned chystal nadechnout k otázce, ale Václav jej rázně přerušil.
„Mlč," okřikl Václav staršího youtubera ještě předtím něž stihl cokoliv říct, „až budeme v Berlíně, zodpovím ti na cokoliv," upřímně a lehce zklamaně pohlédl Sterakovi do očí, „slibuji."
