...
„Rozsáhlé teroristické útoky devastují celý svět," ozval se známý hlas reportérky z rádia, „teroristé vyzbrojení moderní vojenskou technologií útočí po celém světě a zahajují převraty ve všech velkých státech..."
...
„Potřebuju se dostat d...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Devítičlenná skupina českých vojáků obezřetně postupovala po rozbořeném nábřeží Vltavy. Svůj cíl v podobě zříceného Hlávkova mostu měli už nadohled, když na opačné straně řeky spatřili mohutnou konstrukci nepřátelského tanku.
„Co to kurva...?" vyhrkl tiše jeden z vojáků a okamžitě spolu se všemi ostatními zalezl do úkrytu.
„Tady lev sedm," tiše ohlásil do vysílačky velitel oddílu, „potřebujeme leteckou podporu na Hlávkův most, na pravém břehu Vltavy je nepřátelský tank, opakuji, žádám leteckou podporu na Hlávkův most, na pravém břehu řeky je nepřátelský tank."
„Tady orlice jedna," ozval se z vysílačky hlas černovlasé operátorky, „posílám vrtulník, pomoc je na cestě."
Ještě že tak, pomyslel si velitel a gesty pokynul svým mužům k opatrnému pohybu směrem ke troskám mostu. Jakmile se dostali na dohled zaslechli několik jednotlivých výstřelů, po kterých padli k zemi tři teroristé se samopaly.
„Steraku! Steraku!" ozýval se od cesty hluboký mužský hlas.
Skupina vojáků se opatrně seskupila do palebných pozic a vyčkávala na rozkaz svého velitele. Ten však netušil, co si má o dané situaci myslet. Před sebou na silnici totiž spatřil statnou, svalnatou postavu v tričku s krátkým rukávem, neprůstřelné vestě a červeným baretem na hlavě, jak klečí vedle dvou bezvládných těl. Přes záda měla osoba přehozený popruh s útočnou puškou a za opaskem nesla dvě pistole spolu a pochvu s dlouhým nožem. Když se otočila bokem, odhalila své černé krátké vousy a několik šrámů a odřenin na tváři.
Velitel oddílu českých vojáků nakonec určil dva muže, kteří budou sledovat pohyb nepřátelského tanku na druhé straně propadlého mostu a zbytku naznačil, ať na klečícího muže nestřílejí a když si byl jistý, že všichni rozumí jeho rozkazům, dal povel k útoku. Sedmičlenný oddíl vylezl zpoza trosek nábřeží, tři vojáci se rozeběhli ke dvěma bezvládným tělům a zbytek skupiny zaujal palebný postoj směrem k muži klečícímu na zemi. Ten však okamžitě vytáhl z opasku své dvě pistole a stále v kleče je namířil před sebe.
„Drop your weapons!" zařval kdosi z vojáků na vousatého muže.
Muž s baretem vida že stojí proti početné přesile, pomalu položil své pistole na zem, ruce zdvihl nad hlavu zůstávaje stále v kleče poklidným hlasem promluvil k vojákům: „Můžete i česky."
„Postav se na nohy!" křikl velitel koutkem oka pozoruje přitom dvě bezvládná těla.
„To půjde těžko," odvětil muž s nepatrným náznakem úsměvu a kývl hlavou doleva, kde na zemi ležely jeho dvě černé berle, „nohu mám jen jednu."
Jeden z vojáků, který mezitím prozkoumával dva ležící chlapce na silnici náhle překvapeně vzhlédl a zavolal na svého velitele: „Bruno, to je Václav!" křikl radostně. „Václav a Radek!"
Bruno si již dále nevšímal klečícího muže. Věděl, že je to obyčejný civilista a pro české vojáky nepředstavuje žádnou hrozbu.
„Vy je znáte?" zeptal se překvapeně muž s berlemi a pomalu se postavil.
„Staří známí," odvětil prostě Bruno a přistoupil k bezvládně ležící postavě v saku, „vstávej, no tak, kluku!" houkl do chlapce a potřásl s ním ramenem. „Pavle, přijď sem!" křikl na vojáka, který zastupoval v oddílu roli medika.
Mladý vojenský lékař přiběhl k bezvládně ležící postavě Václava a zkontroloval jeho životní funkce: „Dýchá, je v bezvědomí, dostane se z toho," oznámil a přesunul se k Radkovi, „nedýchá," řekl vyděšeně, narovnal mladíkovi hlavu a otevřel mu ústa, „zadusil se zvratkama," zašklebil se a strčil jeden prst v rukavici chlapci do krku, aby uvolnil dýchací cesty.
