...
„Rozsáhlé teroristické útoky devastují celý svět," ozval se známý hlas reportérky z rádia, „teroristé vyzbrojení moderní vojenskou technologií útočí po celém světě a zahajují převraty ve všech velkých státech..."
...
„Potřebuju se dostat d...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když vešli dovnitř, naskytl se jim pohled na zdevastovaný interiér budovy. Nábojnice, potrhané kusy oblečení a krvavé fleky se vyskytovaly všude po zemi. Letištní přepážky byly rozstřílené na kusy, pásy s kufry zaseknuté a z detektorů kovů se nebezpečně kouřilo. Nějaký elektrický přístroj neustále prskal a praskal, světla na stropě nepravidelně problikávala a několik skleněných výloh bylo buď naprosto vysklených jako po výbuchu, nebo proděravěných jednotlivými střelami.
„Nestihli jsme uklidit," prohodil polonahý sniper, když si všiml, jak si dva mladíci prohlížejí vnitřek letiště, „a taky jsme měli společnost," dodal jakoby nic.
Dveře vedoucí do vedlejšího bistra se s třísknutím otevřely a vyšli z nich čtyři členové letištní ochranky. Přes svou typickou světle modrou uniformu měl každý neprůstřelnou vestu, přes rameno popruh s útočnou puškou AK-47.
„Bruno řekl, že je máme všechny zavřít do zadržovací místnosti," prohlásil jeden z ochranky nejistě.
„To snad nebude nutné," zasmál se odstřelovač, posadil se na lavičku, opřel svou pušku vedle sebe, natáhl nohy a zapálil si cigaretu, „vyřiď Brunovi, že všichni zůstanou se mnou," kývnul nenuceně na trojčlennou skupinku, „jestli chceš, klidně řekni, že jsem vám vyhrožoval," dodal a vyfoukl do vzduchu cigaretový kouř.
Čtveřice členů ochranky se po sobě zmateně podívala, pak se jeden z nich otočil a šel zpátky do bistra. Zbylí tři ještě naposled hodili pohledem po polonahém střelci a pak následovali svého druha.
„Já jsem Vesli," představil se odstřelovač a napřáhl ruku ke staršímu mladíkovi.
„Těší mě," prohodil Vesli a vyfoukl další dým z cigarety, „posaďte se," pokynul rukou, ve které držel kouřící cigaretu, takže okolo sebe vytvořil chomáčky dýmu, „i ty Marko," kývnul na mladého vojáka.
Marko si sednul vedle Vesliho na lavičku, Radek si postavil převrženou židli a posadil se kousek dál od kouřícího odstřelovače. Václav si prostě sedl na zem vedle Sterakdaryho.
„Takže," začal Vesli s neformálním výslechem, „co vás přivedlo na letiště?"
Vesli otázku původně směroval ke staršímu mladíkovi, takže byl trochu překvapen, když promluvil ten mladší: „Potřebujeme se dostat pryč z republiky," oznámil prostě Václav.
„A myslíte si, že letiště je nejlepší způsob," kysele se usmál Vesli s cigaretou v ruce.
„Ano," odpověděl Václav i za Sterakdaryho.
„A kam byste se rádi dostali?" zeptal se Vesli vesele, ale z jeho hlasu byla cítit pochmurná ironie.
„Kamkoliv to půjde, hlavně pryč odsud," odpověděl nervózně Václav tuše přitom, že se dozví nepříjemné zprávy.
„Takže předpokládám," řekl Vesli s cigaretou v puse vstávaje přitom z lacičky, „že jste si ještě nepustili zprávy," dodal, přešel k malému stolku, kde leželo přenosné rádio na baterky, zapnul jej, chvíli ladil frekvence a pak zvýšil hlasitost.
„Myslel jsem, že rádia nefungují," ozval se překvapeně Radek.
„Taky že nefungovaly," potvrdil Vesli, „ale jestli si ti parchanti mysleli, že zruší veškerý signál na vždy, tak se kurva pletli," ještě naposledy přeladil rádio a vrátil se zpátky na svou lavičku.
