...
„Rozsáhlé teroristické útoky devastují celý svět," ozval se známý hlas reportérky z rádia, „teroristé vyzbrojení moderní vojenskou technologií útočí po celém světě a zahajují převraty ve všech velkých státech..."
...
„Potřebuju se dostat d...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Mladá, černovlasá operátorka s krátkým copem seděla v jedné z kanceláří pražského hradu. Před sebou měla počítač se dvěma monitory a vedle sebe na jakémsi historickém nočním stolku ležel její notebook. Na monitorech pozorně sledovala pohyb českých stíhačů a pomocí sluchátek s mikrofonem je naváděla k příslušným cílům. Na displeji notebooku bylo několik satelitních snímků Prahy, díky kterým se mohla lépe orientovat a podávat pilotům přesnější informace.
Zpod maskáčové vesty mladé operátorky se ozvaly úvodní tóny písně Zdvořilý gangster od DeeThana a žena si okamžitě sundala svoje sluchátka a sáhla prsty pravé ruky pro svůj malý, zaklápěcí, tlačítkový telefon.
„Was ist passiert?" řekla Sabina, když odklopila displej mobilu, čímž přijala hovor.
Z telefonu zazněl mladý, ženský hlas a rychlou němčinou spustil řadu příkazů.
„Ja, ja, ich verstehe," odpovídala operátorka ukončujíc na počítači hovor s piloty stíhaček, kteří již sestřelili veškeré cíle a vraceli se na základnu do Čáslavi doplnit palivo a munici, „warum?" zeptala se po chvíli na důvod nečekaných příkazů její velitelky, ale odpovědí jí bylo zlostné odmítnutí.
Sabina na chvíli odložila svůj telefon, hovor však neukončila, nasadila si zpátky sluchátka a spojila se s jedním z vojenských velitelů v poli: „Tady orlice jedna, potřebujeme posily na Hlávkův most v oblasti jsou nepřátelské jednotky a civilisté, opakuji, přesuňte se na Hlávkův most, zneškodněte nepřátele a zachraňte civilisty."
„Tady lev sedm," ozval se ze sluchátek zvučný hlas staršího vojáka, „rozumím, jsme na cestě."
„They're on their way," jsou na cestě, přešla operátorka plynule do angličtiny, když zaslechla vrznutí dveří, nasadila si sluchátka a malý telefon schovala v rukávu, jenž si přiložila k uchu a předstírala, že upravuje hlasitost sluchátek.
„Someone's there?" někdo je u tebe, ozvalo se tišším hlasem z telefonu.
„Yes," odpověděla Sabina a otočila se za sebe.
Do místnosti vešel podsaditý muž s krátkými, upravenými, šedými vlasy, ve vojenské uniformě nesa přes záda popruh s útočnou puškou.
„S kým jste mluvila?" zeptal se muž, zatímco se po jeho bok postavili dva vysocí, statní vojáci v úhledné uniformě se samopaly v rukou.
„Britské jednotky pane," zalhala pohotově operátorka, „bezpečně přistáli na letišti, a tak tam posíláme posily."
Podsaditý šedovlasý muž pochvalně přikývl, poškrábal se rukama na hlavě a náznakem se na mladou ženu za počítačem usmál: „Dobrá práce."
„Děkuji, pane," odvětila dívka, nenápadně zaklapla telefon a schovala si jej zpátky do vesty.
„Já děkuji vám," usmál se o něco výrazněji starší muž, „vaší zásluhou a zásluhou našich lidí, pokračuje operace Osvobození Prahy rychlým tempem," pokýval hlavou, přešel k velkému oknu a vida rozbořené a kouřem zalité hlavní město smutně se zamračil, „odvádíte dobrou práci, všichni."
„Děkuji, pane prezidente," přikývla dívka a vrátila se ke své práci.
Prezident České republiky za doprovodu svých dvou strážců opustil kancelář operátorky a vydal se do nižšího poschodí, na schůzku s přeživšími členy vlády.
