Válka o Sterakdaryho

>IV< 1/6

Když Bruno říkal, že s letadlem je hodně práce, ani jeden z mladíků nečekal, že to bude opravdu kurva hodně práce. Oba byli více než rádi, že je skupina vojáků vezme na palubu, ale nemuseli se kvůli tomu sedřít až k smrti.

Poté, co se trochu napili a pojedli ze skromných zásob bistra, převlékli se oba do čistých triček. Kvůli přituhující zimě si však Václav nechal své sako a Radek svou mikinu. Své předchozí propocené oblečení si pověsili na provizorně zavěšenou šňůru v rohu letištní haly, kde se sušily i svršky ostatních členů posádky. Hned poté se dali do práce, v jejíž popisu měli především nakládání beden do nákladového prostoru velkého boeingu 737. Přenášeli munici, zbraně, léky, obvazy, jídlo, pitnou vodu, kanystry s benzínem, balíky s oblečením, neprůstřelné vesty, přilby a batohy s padáky. Zaměstnanci letiště mezitím prováděli běžnou údržbu letadla, kontrolovali všechny přístroje, čerpali palivo a mimo jiné také odmontovávali většinu sedadel v nejnižší třídě.

Z deseti přítomných vojáků byli čtyři na hlídkách v okolí a ostatní prováděli údržbu zbraní. Kromě dvou mladíků přenášeli zásoby ještě tři další cestující a Vesli. Ostatní civilisté letět nehodlali, a tak neviděli jediný důvod, proč vojákům pomáhat a namísto toho se barikádovali v okolních budovách u letiště, hledali jídlo, pití a další zásoby, které si nepřivlastnili vojáci. Celá posádka letadla tak čítala jednadvacet osob v čele s jednotným velitelem vojenským důstojníkem Brunem.

„Mám pocit, že mi upadnou ruce," zasténal Radek, s řachnutím položil těžkou bednu s pistolemi na podlahu do ekonomické třídy, ve které ubývalo stále více a více sedadel, jak je údržbáři postupně odmontovávali, „kolik toho ještě je?" vzdychl a protřel si pohmožděnou čelist, na které se mu udělala ošklivá modřina.

„Už to skoro máme," odpověděl Václav donášeje čtyři batohy s padákem, „Bruno chce za hodin vzlétnout," řekl, praštil s batohy na zem, bolestivě zkřivil tvář a prohmátl si pravé stehno.

„Jseš v pohodě?" staral se Sterakdary netuše přitom, že jeho přítele při cestě autem postřelil jeden ze zabijáků.

„Jen škrábnutí, obvázal jsem si to," uklidnil Steraka Václav, „neboj, až vzlétnem, medik se mi na to podívá," dodal a povzbudivě se na svého druha usmál.

Oba mladíci se zrovna chystali vylézt z letadla a dojít pro zbytek beden, když do ekonomické třídy vlezli tři vysocí, neupravení chlapi, položili na zem zbylé bedny a neutrálním pohledem pozorovali dva mladé chlapce. Všichni byli oblečení v dlouhých, šedých kalhotách s širokým opaskem s pistolí. Na hrudi měli jen tenké bílé tílko, takže odkrývali svou vypracovanou postavu a četné známky dávno zaschlých jizev.

„Co jste zač?" zvědavě a možná snad drze se zeptal Václav, jelikož tyhle tři ještě na letišti neviděl.

„Vojáci nás vyzvedli z policejní stanice, když to začalo," odpověděl klidně nejstarší z nich, „jsme zbylí přeživší ze zásahové jednotky," vysvětlil a smutně se zamračil, „nabídli jsme své služby a připojili se pod velení Bruna."

Václav chápavě přikývl. V jedné z beden, kterou přenášel viděl i policejní vesty a uniformy spolu s jiným typem samopalů, než používali vojáci a teď mu došlo, že to bude nejspíš jejich výbava.

„Vaše věci jsme dali do nákladového prostoru," oznámil Václav, „díky za pomoc," kývl na trojici a spolu s Radkem se vydali ven z letadla.

Václav kráčel rychlými kroky směrem k hale a Radek jej zvědavě následoval.

„Kam jdeme?" zajímal se Sterak dobíhaje Václavovy rychlé kroky.

„Převleču se," řekl a rozrazil dveře do haly, „vezmu si neprůstřelnou vestu a ty bys měl taky," poradil Radkovi a namířil si to ke šňůře na které visely i dvě vesty, které si tam Václav nechal.

Mladý student si sundal propocené tričko, navlékl si zpátky své usušené tílko a košili, přes kterou si přehodil neprůstřelnou vestu. Sebral ze šňůry svého červeného motýlka, uvázal si jej okolo krku a důkladně si jej upravil dívaje se přitom na sebe v odraze skleněného okna haly. Následně přes sebe přehodil i sako, lehce si jej oprášil a nechal si jej volně rozepnuté, aby se mu zbytečně neroztahovalo, kvůli hrubé neprůstřelné vestě. Radek mladého studenta celou dobu zvědavě pozoroval oblékaje si přitom neprůstřelnou vestu.

„Zajdeme pro zbraně, Vesli říkal, že v bistru nechali pár ákáček a pistolí, co tu zůstaly po teroristech," řekl Václav a vydal se směrem k malým dveřím vedoucím do bistra.