...
„Rozsáhlé teroristické útoky devastují celý svět," ozval se známý hlas reportérky z rádia, „teroristé vyzbrojení moderní vojenskou technologií útočí po celém světě a zahajují převraty ve všech velkých státech..."
...
„Potřebuju se dostat d...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Terorista však nikdy nestihl vystřelit.
Místo výstřelů se ozval bolestný křik, zabiják s rachotem upustil velký kulomet na zem a s bolestnou grimasou se opřel o stůl dívaje se přitom na malou holčičku, která mu ostrým vroubkovaným nožem přeťala Achillovu patu.
Křik posledního vojáka byl vzápětí uťat jediným výstřelem.
Radek stál s napřaženou pistolí asi dva metry od mrtvého vojáka a přesnou ranou zboku do hlavy jej zastřelil. Z hlavně líně stoupal šedý chomáček kouře a blyštivá nábojnice se s cinknutím několikrát odrazila od betonové dlažby a zakutálela někam do rohu. Z ohavného zranění na patě mrtvého vojáka se neustále řinula další a další krev a rozšiřovala tak velkou tmavě červenou skvrnu až k botám malé holčičky.
„Pojď, rychle," zvedl Radek Lucku ze země, sebral ji zakrvácený nůž a přehodil si dívenku přes rameno, „pojďme odsud," kývl na Václava a zastrčil si pistoli za opasek.
„Díky," dostal ze sebe nakonec Václav, stále ještě otřesený z předchozí situace, „měli bychom-"
Z opačné strany podzemní garáže se ozval rachot motoru a křik vojáků. Přímo na dvojici mladíků zasvítily oslepující zářivky aut a hned vzápětí zazněly první výstřely.
„Do piče už ale!" zaklel Václav, když se jeden náboj s rachotem zabodl několik metrů vedle něj a uštípl notný kus omítky. „Utíkejte!"
„Halt!" ozvalo se podzemní garáží z hrdel několika vojáků.
Za zvuku ohlušujících výstřelů a varovných výkřiků nepřátel vybíhala dvojice Ostravanů spolu s malou Luckou po schodech do vyššího patra. Původně chtěl Václav utéct z požárního schodiště už v přízemí, ale když nakoukl poničenými dveřmi, spatřil na konci tmavé chodby další vojáky, kteří po nich s přívalem výhružek začali okamžitě střílet.
„Kurva, kurva, kurva!" křičel Václav utíkaje po chabě osvíceném schodišti stále výš a výš poslouchaje přitom neustálé výstřely a výhružné výkřiky v neznámém jazyce.
Běželi dál, schody brali po dvou, nezkoušeli vylézat na žádném patře, dokud se nedostali až na střechu.
„Co budeme dělat?" ptal se zoufale Radek, když Václav rozrazil dveře na střechu vysoké budovy.
„Doufat," odvětil tiše Václav a rozhlédl se okolo.
Kromě několika vývodů z ventilačních šachet se na střeše nacházelo ještě pár věžiček s vysílači a satelitem. Ze dvou stran lemovala budovu hluboko dole široká ulice, jeden sousední panelák byl o několik pater vyšší, zatímco střecha druhého ležela sice níže, ale příliš daleko, aby bylo možné tam bezpečně doskočit. Přesto se Václav rozeběhl tím směrem.
Mladý student doběhl k okraji, očima změřil vzdálenost a hloubku a rozhodl se. Nevšímaje si Sterakových varovných výkřiků, odstoupil několik metrů od okraje, rozepnul si sako, rozeběhl se k okraji a dlouhým plynulým skokem přeletěl přes hlubokou propast mezi dvěma budovami a s ladným kotrmelcem přistál na druhé straně.
„Co to do prdele?" nechápal Radek a třímaje přes rameno malou holčičku pozoroval Václava na opačné straně hluboké propasti.
„Hoď mi ji!" zařval Václav a napřáhl obě ruce. „Chytím ji, neboj, hlavně mi ji hoď!"
Radek zavrtěl hlavou a přitiskl si dítě k sobě a pohladil jej po rudých vlasech, ve kterých ledě zářilo několik sněhových vloček.
„Dělej kurva! Oba tam chcípnete!" zařval Václav, máchnul rukama kolem sebe a postavil se na samý okraj střechy.
Sterakdary se podíval na malou holčičku ve své náruči. Dívenka měla křečovitě zavřené oči, celá se třásla a přes kalhoty ji prosakovala čerstvá krev z její zraněné nohy.
„Zvládneš to," zašeptal Lucce do ucha Radek, pevně ji chytil za boky, nasměroval čelem k Václavovi, rozeběhl se s ní a vší silou ji hodil přes hlubokou propast mezi dvěma budovami.
Lucka strachy vykřikla, jen matně skrz slzavou clonu spatřila před sebou postavu v saku s výrazným červeným motýlkem okolo krku. Viděla, jak ta postava napřahuje obě ruce, jak se neustále blíží... a pak vrazila tváří přímo do zdi před sebou. Do očí se ji nahnaly slzy smíchané s krví a potem, nos ji bolestivě křupnul a na zápěstí cítila pevný stisk.
Václav ležel na okraji střechy a v levé ruce držel malou holčičku: „Dělej skoč!" křikl na Steraka, který stál nad hlubokou propastí a bezradně se díval dolů.
„Nemůžu!" křikl bezmocně Radek.
Václav se nadechoval k dalšímu slovu, když v tom ucítil palčivou křeč v levém rameni. Vzpomněl si na teroristu, který jej do ramene praštil před několika hodinami, když byli ještě v Ostravě v Karolině. Piča zasraná, pomyslel si mladík a natáhl pravou ruku, aby si mohl dítě přehodit.
Dveře požárního schodiště se s třísknutím rozrazili a na střechu, kde stál Radek vběhli čtyři vojáci a okamžitě po mladém youtuberovi vystřelili. Radek se chytil za hlavu, spadl na zem a schoulil se pod vížku s televizním vysílačem.
Václav si nechal plačící holčičku v levé ruce, s bolestnou grimasou vytáhl pravou rukou zpoza opasku pistoli a naslepo vystřelil po vojácích na opačné straně. Každý jeho výstřel ještě více umocňoval křeč v levém rameni a ať se snažil sebevíc nemohl s levou rukou pohnout, nemohl dívenku vytáhnout do bezpečí... aniž by ohrozil Radka.
Celé to trvalo asi vteřinu. Během té jedné vteřiny stihl Václav ještě dvakrát vystřelit z pistole, po každém náboji se vlna bolestivé křeče v levé ruce, jež skrz rameno prostupovala dál, stále umocňovala, a když viděl, že ani jedna z kulek nezasáhla cíl, bylo mu jasné, že nedokáže zachránit oba životy. Nemohl o tom dlouze přemýšlet, rozhodl se v rozmezí několika setin.
