...
„Rozsáhlé teroristické útoky devastují celý svět," ozval se známý hlas reportérky z rádia, „teroristé vyzbrojení moderní vojenskou technologií útočí po celém světě a zahajují převraty ve všech velkých státech..."
...
„Potřebuju se dostat d...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Skvělá práce, Vesli," ocenil Václav po cestě a následoval staršího druha do jedné prosklené budovy.
Vesli neodpověděl. Rozhlédl se po recepci, do které právě vkročili a usilovně přemýšlel. Zarazil se a netušil, kudy by se správně měli vydat. Věděl, že na ulicích to je příliš riskantní, na každém rohu se pohybují vojáci a teď navíc i tanky a nad hlavou jim krouží bombardéry, které co chvíli mohou někam sletět a zanechat za sebou mohutné výbuchy.
„Musíme proběhnout touhle budovou na druhou stranu," řekl najednou Radek a vytrhnul oba své druhy z přemýšlení, „dostaneme se na nábřeží a odtamtud je to kousek na hlavní cestu, která nás zavede na dálnici."
Vesli se zamyšleně zamračil a pak se obrátil na Radka: „Víš to jistě?" zeptal se.
„V Praze jsem bydlel, znám to tady," odpověděl sebejistě Sterak.
Vesli pokrčil rameny, promnul si levé rameno, jež si někde namohl a povzbudivě kývl na Radka: „Veď nás."
Přesně jak Radek předpověděl, stačilo proběhnout skrz prosklenou kancelářskou budovu na opačnou stranu a jakmile rozrazili únikový východ, ocitli se na Rohanském nábřeží.
„Kousek tady je železniční trať a hned za ní je silnice," řekl Radek a rozeběhl se daným směrem.
Trojčlenná skupinka včele s mladým youtuberem běžela po poničeném a opuštěném nábřeží, poslouchala hlasité hučení tekoucí vody a všudypřítomné okolní výstřely a výbuchy. V pozadí se také ozýval vzdušný souboj českých stíhačů a nepřátelských letounů, který se však zjevně přesunul někam dál na okraj Prahy.
Běželi dál a dál. Každou vteřinou očekávali, že se něco zvrtne, že se někde objeví další vojáci a tentokrát už jim nikdo záda krýt nebude, tentokrát se ocitnou tváří v tvář smrti. V naprosté paranoie utíkali po břehu Vltavy a ohlíželi se za každý roh, sledovali všechna okna okolních budov a neustále se ohlíželi a sebe.
Nic se nedělo. Žádné náhlé přepadení, žádné blízké výstřely, ani varovné německé výkřiky. Nic.
Doběhli až ke krátkému tunelu, bez větších problémů přeběhli na druhou stranu a před sebou spatřili mohutný Hlávkův most, přes který vedla široká hlavní cesta. Trojice se na moment zastavila, jen na krátkou chvíli se každý pokochal pohledem na vysněný cíl, který už měli na dosah a hned na to se rozeběhli po vedlejší cestě, která sloužila jako nájezd na Hlávkův most. Výrazně zrychlili své tempo, běželi dál a dál, na mostě spatřili několik nabouraných, narychlo opuštěných aut, které by konečně mohli využít a ujet. Utéct z válkou zasažené Prahy a dostat se někam do bezpečí.
Utéct. Jak krásně to slovo najednou znělo.
Když vybíhali nahoru na most, do čela skupiny se dostal Václav, běžel nejrychleji a byl už notný kus před zbylými dvěma druhy.
Ozvala se prudká, nečekaná, uši rvoucí exploze. Odněkud z okolních budov vyjel nepřátelský tank a bez váhání vystřelil přímo do Hlávkova mostu, po kterém trojice běžela. Asi desetimetrový kus celého jízdního pruhu se s prasknutím zřítil o několik metrů a nechal tak dole uvězněného Radka s Veslim, zatímco Václav stál v bezpečí nahoře a nevěřícně zíral na propadlinu v mostu. Vzduchem prolétlo několik kulek ze samopalů a k mostu se přiblížilo tucet nepřátelských vojáků.
