...
„Rozsáhlé teroristické útoky devastují celý svět," ozval se známý hlas reportérky z rádia, „teroristé vyzbrojení moderní vojenskou technologií útočí po celém světě a zahajují převraty ve všech velkých státech..."
...
„Potřebuju se dostat d...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Oba mládenci se na moment zadívali před sebe. Sem tam viděli po cestě několik aut, všechna jela vesměs stejným směrem jako oni, co nejdál od města, co nejdál od strašlivého bojiště. Radek zkusil zapnout rádio, ale na všech frekvencích se ozýval jen šum, nic nefungovalo, stejně jako před půl hodinou v kavárně. Když na to Sterakdary pomyslel musel se smutně pousmát. Ještě před půl hodinou bylo všechno v normálu. On se zrovna chystal navštívit svou rodinu, po cestě potkal jednoho ze svých diváků, tak si řekl, že si zpříjemní den a bude mu věnovat trochu času. Pamatoval si, že předtím, než se ozvala první exploze, se chtěl mladého studenta na něco zeptat, ale už si zaboha nemohl vzpomenout na co.
„Umím střílet skoro z každé zbraně," vrátil se k původní diskuzi Václav již zcela klidným a vyrovnaným hlasem, „dokážu taky rozebrat skoro každou zbraň, opravit, vyčistit, ale i sabotovat," pokračoval dál výčtem svých nezvyklých dovedností, „střílím z luku, vrhám a bojuju s noži už od svých třinácti," přiznal skromně, „hodně posiluju, chodím běhat, nedávno jsem začal s jedním bojovým uměním a před týdnem jsem udělal autoškolu na motorku," zakončil, protřel si namožené rameno a slabě vzdychl.
„A krom toho ještě hraješ na housle," dodal zamyšleně Radek.
„A taky na klavír," připomněl se Václav, „ale to jen šest let."
„Mám štěstí, že jsem na tebe narazil," přiznal upřímně Sterakdary a mírně zabrzdil, aby objel malou díru v silnici, „proč si to neřekl rovnou, když jsem se spolu bavili?"
„Nechtěl jsem vypadat, jako že se tím chlubím, chtěl jsem-" co však Václav chtěl se už Radek nikdy nedozvěděl.
Za nimi se ozval hlasitý rachot motoru a s početnou střelbou je začaly pronásledovat dvě auta. Jedno z nich bylo ještě staršího modelu, mělo poměrně velké střešní okno, ze kterého vykoukl jeden ze zabijáků a začal střílet na jedoucí mladíky.
„Kurva, do píče už!" zaklel Radek a prudce zakličkoval volantem ve snaze vyhnout se, co nejvíce kulkám.
„Řiď klidně," křikl Václav, aby přehlušil střelbu, „ničeho se neboj, bude to jako v první Mafii," usmál se šibalsky na Steraka, „budeš jako Tommy Angelo, pořád jenom řídíš," odjistil si svůj samopal a podíval se dozadu na dvě dojíždějící auta, „já budu Paulie," vysvětlil svůj plán, vylézaje přitom z okýnka se samopalem.
Voják trčící ze střešního okýnka byl překvapen, když spatřil mladého studenta v saku s útočnou puškou vylézajícího z rozbitého okénka u spolujezdce. Než však stihl zareagovat, pocítil prudkou bolest v lokti, upustil svou zbraň a snažil se, co nejrychleji zalézt zpátky do auta.
„Drž to rovně!" křikl Václav na Radka, ale ten neměl jedinou šanci jej slyšet.
Václav s klidem a rozvahou namířil na zabijáka, co se zasekl ve střešním okýnku a jednou přesnou ranou jej trefil do nechráněného čela. Mrtvé tělo vojáka po pár vteřinách vtáhli jeho druhové dovnitř a střešní okýnko nechali pro jistotu zavřené. Mladík následně zahájil palbu do čelního skla nejbližšího vozidla, až musel jejich řidič přibrzdit a provádět prudké úhybné manévry, čímž zbrzdil také druhého pronásledovatele. Mladíci získávali náskok, stále se drželi své trasy a prozatím neutrpěli žádné větší zranění. Zatím dobrý, pomyslel si Václav, vystřílel zbytek nábojů ze zásobníku do nejbližšího pronásledovatele a zalezl zpátky do auta.
