...
„Rozsáhlé teroristické útoky devastují celý svět," ozval se známý hlas reportérky z rádia, „teroristé vyzbrojení moderní vojenskou technologií útočí po celém světě a zahajují převraty ve všech velkých státech..."
...
„Potřebuju se dostat d...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Sterakdary sebou najednou překvapeně trhnul, probral se, prudce se posadil a reflexně zkousl vojákovi prst, až z něj vytekl pramínek krve. S bolestí v hlavě a s rozmazaným zrakem mžoural okolo sebe a snažil se rozpomenout, co se stalo. Útrpně sípal, lapal po dechu, na lopatce a spodní čelisti cítil ukrutnou bolest a v ústech měl pachuť krve a vlastních zvratek. Před sebou spatřil bolestí zkřivenou tvář známého vojáka, viděl, jak si sundává rukavici a zavazuje si překousnutý prst.
„Pěkně děkuji," prohodil sarkasticky Pavel a věnoval Radkovi vyčítavý pohled.
„Nemáš... Mi... Strkat... Prst... Dohuby..." odvětil mezi prudkými nádechy Sterak a poslední dvě slova vychrlil tak rychle, že mu sotva bylo rozumět. „Vác-" nadechl se a chytil si rukou bolestivou čelist, „Václav," dostal ze sebe a ukázal na svého mladšího druha, který zrovna v ten moment pomalu otevíral oči.
Václav se náhle probral, vyskočil na nohy, vytáhl z opasku pistoli a namířil ji před sebe na svalnatého, vousatého muže s berlemi v rukou. Před očima měl ještě mžitky, v levém rameni ho ukrutně bolelo a cítil, že řezná rána na hrudi se znovu otevřela a krvácí. Když však se mu před očima udělalo čisto, postavu s berlemi před sebou poznal a nevěřícně vykulil oči.
„Martin Rota?" překvapeně vyhrkl chraplavým hlasem student v zašpiněném saku.
„Už to tak bude," pronesl klidně Martin a na tváři se mu objevil náznak úsměvu.
Václav se zrovna nadechoval k další otázce, ale než stihl cokoli říct ozval se z Brunovy vysílačky hluboký mužský hlas: „Tady čáp dva, máme vizuální kontakt s nepřátelským tankem."
„Tady lev sedm," odpověděl Bruno, „palte!" zařval zběsile do vysílačky.
Vzduchem se ozvalo hlučné víření a zpoza rohu jednoho paneláku vyletěl bitevní vrtulník. Tank na opačném konci mostu líně otočil svou hlavici a začal ji pomalu zvedat směrem k letícímu stroji. Než však stihli nepřátelé cokoliv udělat, vrtulník se svištěním vystřelil jednu raketu a s mohutnou explozí vyhodil nepřátelský tank do povětří.
„Čáp dva," ozvalo se z vrtulníku, „úkol splněn, vracíme se."
„Lev sedm," odvětil Bruno, „potvrzuji zničení cíle, končím," zastrčil si vysílačku do pouzdra za opasek a postavil se mezi dva mladíky z Ostravy a toho podivína s berlemi a baretem, „takže vy tři se-"
„Pozor!" ozval se jeden z vojáků, který celou dobu sledoval dění na druhé straně břehu a teď si koutkem oka všiml třech plovoucích člunů v řece, jež se s rachotem blížili na jejich stranu.
Ozvalo se několik výstřelů, čluny s třísknutím přistáli na břehu a teroristé pod palbou českých vojáků vylézali po rozbořeném nábřeží na pevninu.
„Palte! Palte! Pálté!" zařval Bruno a mávnul na tři přeživší naznačuje ať se jdou schovat do úkrytu.
Všichni tři civilisté kulhavými kroky následovali Bruna do úkrytu v podobě zřícenin staré budovy, kde již čekal s připravenou lékárničkou vojenský lékař Pavel: „Sundejte si oblečení," křikl hlasitě na Radka a Václava, aby přeřval okolní výstřely, „ty seš v pořádku?" obrátil se na Martina a zvědavě pohlédl na jeho berle.
„V pohodě," odvětil Martin, opřel se o roh polorozbořené zdi a s pistolí v ruce opatrně vykukoval ven sleduje přitom průběh boje.
„Fajn," prohodil si spíše pro sebe lékař a pomohl Václavovi sundat jeho zakrvácenou košili a do ruda zbarvené tílko, „tohle se musí zašít," oznámil, když spatřil dlouhou vodorovnou řeznou ránu na hrudi mladíka, roztáhl Václavovo sako na zaprášenou zem a pokynul mladíkovi, ať si na něj lehne, „jak jsi na tom ty?" obrátil se k Radkovi a rukama prohmatal jeho pohmožděné lopatky a několikrát přeraženou čelist. „Ty počkáš, budeš mi asistovat," rozhodl a vytáhl z lékárničky láhev s dezinfekcí a několik zabalených obvazů, „tohle štípne," řekl, když poléval Václavovi rozšklebenou ránu dezinfekcí.
Václav měl zavřené oči, snažil se co nejklidněji dýchat a s křečovitě zaťatými zuby nechával lékaře, ať provede potřebná ošetření.
