...
„Rozsáhlé teroristické útoky devastují celý svět," ozval se známý hlas reportérky z rádia, „teroristé vyzbrojení moderní vojenskou technologií útočí po celém světě a zahajují převraty ve všech velkých státech..."
...
„Potřebuju se dostat d...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Krvežíznivý voják mezitím pálil ze svého samopalu, až se starý pán s leknutím svalil na zem, pod své auto a třesoucíma rukama se snažil najít v chumlu mnoha klíčů ty správné a stisknout tlačítko pro odemčení auta. Po chvíli mu však celá klíčenka vypadla z roztřesených rukou na zem, a tak si jen zoufale zakryl uši a poslouchal tříštící se sklo a neskutečně ohlušující výstřely.
Václav mezitím proběhl skrčený okolo parkoviště a dostal se tak rozzuřenému vojákovi do zad. Našel si vhodnou střeleckou pozici, ze které viděl přímo na třesoucího se starce, kleknul si do krytu za kapotu auta a klidně čekal, až se do jeho mířidel dostane i zběsilý zabiják, jenž se rozeběhl k bezbrannému, skrčenému pánovi.
Radek se z opačné strany dokázal připlížit až přímo k autu starého muže, doběhl na opačnou stranu vozidla, sednul si na zem a s pistolí v ruce si zakryl oči před vířícími střepinami z prostřelených oken okolních vozidel. Slyšel rozklepaný mumlavý hlas starého pána, ve víru ohlušujících střel mu však nerozuměl, ale pochopil, že se dovolává pomoci boha. V duchu doufal, že Václav stihne vojáka včas zastřelit a že on nebude muset ani zasahovat. A hlavně doufal, že starému pánovi nic nestane a vyvázne z toho živý. Ani v nejmenším neměl čas uvažovat nad tím, jak je možné, že mladý student, co vypadal tak na šestnáct rozumí zbraním, dokázal ubodat a zastřelit dva lidi, zachovat chladnou hlavu v takovýchto situacích a neprojevit ani známku strachu.
Václav cítil, jako by vládu nad jeho tělem převzaly instinkty. Viděl vojáka, jak hravě přeskočil kapotu malého sporťáku, dopadl přímo před třesoucího se starého pána a namířil na něj svou pušku. Celou dobu stál k Václavovi zády, neměl nejmenší tušení, že jej obklíčili dva ozbrojení muži. V poklidu si přebil svou zbraň, nechal ji viset na popruhu přes rameno a následně, zcela nečekaně vytáhl z opasku pistoli.
Václav se postavil, aby měl lepší výhled při střelbě vědom si, že za žádných okolností nesmí minout. Než však stihl student cokoliv udělat, voják vystřelil z pistole a nebohého muže bezcitně popravil.
Radek slyšel z opačné strany auta nečekaný výstřel, až mu z toho zazvonilo v uších, takže neslyšel opětovnou palbu Václava. Mladý student zlosyna trefil prvním nábojem do ramene, až sebou voják bolestivě cuknul a otočil se jeho směrem, načež se mu druhá kulka zaryla do krku, s výstřikem krve přeťala tepnu, s pozměněnou trajektorií vylétla zase ven, a zatímco se voják křečovitě chytal za poraněný krk, dalších sedm nábojů se mu zabodlo do hrudě, některé zůstaly zaseknuté ve vestě, jiné však kevlar minuly a poranily břicho, klíční kosti nebo ramena. Václav ještě další vteřinu pokračoval v palbě, několika kulkami proděravěl dveře auta, jednou s třesknutím rozbil zpětné zrcátko a posledním nábojem poranil vrahounovi pravé zápěstí. Voják prudce upustil svou pistoli, opřel se o střechu auta a následně dostal smrtící zásah do temene hlavy, z opačného konce vozidla.
Radek stál s pistolí v obou rukou, nakloněný skoro přes celé auto, takže měl hlavu vraha vzdálenou od hlavně své pistoli asi deset centimetrů a z takové blízky bylo nemožné minout. Se zlostí a nekonečným pohrdáním, vystřelil ještě jednou, až to s mrtvým vojákem škublo, celé jeho bezvládné tělo se otočilo a zalilo Radkovu tvář sprchou krve z prostřelené krční tepny, až pocítil na jazyku její železitou pachuť.
Václav vyskočil ze svého úkrytu, nechal pušku volně viset na popruhu a doběhl k ležícímu staříkovi. Nejprve zkoušel nahmatat tep, ale když si všiml prosakující krve zpod šedo-bílých vlasů na čele, zanechal veškeré snahy.
