...
„Rozsáhlé teroristické útoky devastují celý svět," ozval se známý hlas reportérky z rádia, „teroristé vyzbrojení moderní vojenskou technologií útočí po celém světě a zahajují převraty ve všech velkých státech..."
...
„Potřebuju se dostat d...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Poté, co čtveřice vojáků zaslechla opětovnou palbu a okolo nich prolétly čtyři náboje, rozeběhli se po střeše do různých směrů a využili každý úkryt, který jim střecha nabídla. Věděli, kde se nachází jeden z dvojice mužů, kterého pronásledovali a zároveň tušili, že opětovná palba přichází odněkud z protější budovy.
Ozvaly se další dva výstřely a vojáci konečně spatřili mladého studenta v saku s červeným motýlkem, jak klečí na druhé straně hluboké propasti a s bolestným výrazem ve tváři drží v levé ruce malé plačící dítě.
Okolním zazněl hlasitý výkřik. Výkřik malého dítěte smísený s řevem dospělého muže. Václav se ještě naposledy se zaťatými zuby pokusil celou vahou těla vytáhnout malou holčičku z hluboké propasti. Věděl, že kdykoliv jindy by to pro něj byla hračka, byl silný a měl vypracované svaly... které jej však v tento moment zradily. S nezvladatelnou bolestí pustil zápěstí malé holčičky, vzal do obou rukou svou útočnou pušku a slyše zoufalý křik padající holčičky zuřivě a s nenávistným řevem vystřelil do nejbližšího vojáka, který se ke Sterakovi dostával zboku. Zabiják překvapeně padl k zemi, čtyři kulky se mu zaryly do hlavy a obličeje a navždy znetvořily jeho tvář. Další voják dostal zásah do stehna, s bolestí se svalil k zemi a upustil svůj samopal. Třetí se zrovna chystal vystřelil po postavě v obleku stojící na protější střeše, ale nebyl dost rychlý. Jeden náboj se mu zaryl do předloktí, až cuknul se svou puškou a neškodně vystřelil do vzduchu. Další výstřely jej smrtelně zasáhly do krku a brady a se záplavou krve se zlosyn zřítil k zemi.
Zoufalý křik dítěte náhle ustal.
Malá dívenka s rezavými vlásky ležela dole na ulici s vytřeštěnýma očima břichem nabodnutá na kůlu poničeného železného plotu v kaluži sytě rudé krve. Vyčítavým pohledem hleděla nad sebe na postavu v zaprášeném saku. Přes záplav slz viděla jeho rozzuřený pohled, viděla bolestné záškuby v levé ruce, slyšela výstřely z hlavně jeho pušky, slyšela jeho pláč a nenávistný řev. V puse ucítila pachuť své krve, zakašlala, malýma ručkama objala tenký ocelový kůl trčící z jejího břicha a v rudém závoji, jež se ji tvořil před očima spatřila matný záblesk červeného motýlka na vzdálené postavě stojící na střeše. Hned poté zemřela.
Z požárního schodiště vyběhla další skupina vojáků. Bylo jich tolik, že je Václav ani nestihl spočítat a všichni se hned rozeběhli po střeše, padli na břicho, aby je mladík na opačné střeše nemohl přes mírný výškový rozdíl budov spatřit, a pomalu se plazili do výhodnějších pozic.
„Skoč!!" řval Václav na Radka se slzami v očích. „Skoč kurva!"
Radek jen zavrtěl hlavou. Viděl, jak Václav bojuje s křečí ve svém rameni a viděl, jak pouští malou holčičku ve snaze zachránit mu život. Viděl nebohé děvčátko, jak s pláčem padá do hlubiny a slyšel, jak bolestivě dopadlo na zem. Pro Sterakdaryho to byla chvíle čirého zoufalství. Se slzami v očích a s nenávistí vedenou vůči každému, kdo v posledních hodinách navždy zkurvil jeho život, vytáhl zpod opasku svou pistoli, stále schovaný za sloupem televizního vysílače se postavil, s cvaknutím odjistil zbraň, několikrát se pomalu nadechl a vydechl a vylezl se svého úkrytu.
Jeden z vojáků, jenž se pomalu plížil ke Sterakově úkrytu byl zaskočen, když se mladý muž objevil v bezprostřední blízkosti přímo před ním a bez váhání jej zastřelil jedinou ranou do čela. Radek počkal, až se zmírní záškub zpětného rázu pistole, pak přesunul hlaveň na dalšího vojáka, srovnal mířidla a vystřelil znovu. Stihl to v poslední vteřině. Zabiják padl bez výkřiku k zemi a z levého oka mu prýštila čerstvá krev. Radek věděl, že další výstřel už nestihne, cítil, jak se na něj obrací všechny hlavně, všech vojáků, každá zasraná puška mířila přímo na něj... a jemu to bylo jedno. Roztáhl ruce na obě strany a provokativně se ušklíbl.
A pak zazněl výstřel. Hlasitý, uši rvoucí výstřel, až to s několika zabijáky cuklo a z ohlušujícího rachotu jim zalehlo v uších.
A první zabiják padl k zemi.
V nastalém tichu se ozvalo klap-cvak a hned na to další výstřel a ohlušující zvuková vlna.
A druhý voják padl k zemi.
Klap-cvak.
A další uši rvoucí výstřel.
A třetí voják padl k zemi.
Klap-cvak.
Ostatní zabijáci úplně zapomněli na Radka, který tam celou dobu jen tak stál s rozpřaženýma rukama a s úšklebkem na tváři pozoroval utíkající zabijáky poslouchaje přitom další ohlušující ránu.
Čtvrtý voják padl k zemi.
Klap-cvak.
Vojáci utíkali k požárnímu schodišti, křičeli přitom něco německy, ale nikdo se neodvažoval vystřelit.
Pátý voják padl k zemi za doprovodu hlasitého výstřelu.
Pouze šest teroristů stihlo před neznámým odstřelovačem zbaběle utéct do bezpečí požárního schodiště, kde za sebou s bouchnutím zavřeli dveře.
