...
„Rozsáhlé teroristické útoky devastují celý svět," ozval se známý hlas reportérky z rádia, „teroristé vyzbrojení moderní vojenskou technologií útočí po celém světě a zahajují převraty ve všech velkých státech..."
...
„Potřebuju se dostat d...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Do dlouhého tmavého koridoru vešel osamocený voják. Stejně jako předtím těžkooděnec, i on se sehnul ke dvěma čerstvým krvavým skvrnám. Na rozdíl od předchozího vojáka, však tenhle okamžitě zavolal vysílačkou posily a než se vydal po požárním schodišti dolů, počkal na své druhy.
Šestičlenný oddíl nepřátelských vojáků opatrně scházel po evakuačním schodišti. Všichni měli na sobě obyčejnou lehkou výstroj vyzbrojeni typickými puškami AK-47.
„Halt!" křikl první ze skupiny a opatrně poklekl na zem.
„Was ist das?" zeptal se další a zvědavě hleděl na malý kulatý předmět v prstech svého druha.
„Mein Gott!" zaklel voják a upustil vydloubnuté oko na zem. „Scheiße!"
Odněkud zespoda schodů vyletěl černý kulatý předmět. S cinknutím se odrazil od stěny a pokračoval v trajektorii směrem k šestici vojáků.
„Achtung, granate!" vykřikl poslední zabiják a stačil vyskočit ven ze schodiště zrovna ve chvíli, kdy se ozvala exploze.
Výbušný granát roztrhal pětici vojáků na kusy, mohutná exploze odtrhla jednomu ruku, dalším dvěma zohavila k nepoznání tvář a ostatní omráčila tlaková vlna natolik, až se udeřili do okolních zdí a napůl omráčení zůstali ležet v zápachu krve a spáleného masa. Jeden z nich, který se svalil o několik schodů dolů vzápětí utichl, když mu ruka v zašpiněném saku podřízla malým kapesním nožem hrdlo. O několik vteřin později stihl též osud i druhého přeživšího.
Václav s útočnou puškou v jedné ruce a nožem v druhé opatrně postupoval po schodech nahoru. Jakmile vylezl do přízemí odněkud zprava spatřil matný pohyb. Ruka šestého vojáka, pevně chytla Václavův samopal, strhla jej k sobě, až se poškozený popruh na zádech roztrhl a zbraň s rachotem vyletěla několik metrů na temnou chodbu. Než však voják stihl vystřelit, udeřil jej Václav ramenem, drapl jeho zbraň a po chvilce přetahování vyletěla na chodbu i druhá puška. Jelikož ani jeden z protivníků u sebe neměl pistoli, ocitli se oba v souboji na nože. Václav držel svůj malý, kapesní nůž, zatímco voják naproti něj se syknutím vytasil svou tenkou, dlouhou kudlu. Několik vteřin tak oba stáli tiše proti sobě a navzájem si měřili jeden druhého... a pak začal boj.
Voják provedl rychlý výpad nožem, a říznul Václava do hrudě, prosekl drahou látku saka a zanechal na obleku tmavou skvrnu od vsakující se krve. Václav však reagoval rychle, levou pěstí udeřil nepřítele do nosu, až mu vyhrkly slzy, a tak neviděl další úder. Mladý student se ramenem rozběhl k protivníkovi, pevně mu stiskl ruku s nožem a několikrát vojáka udeřil čelem do nosu. Oba muži si navzájem drželi ruce s noži a nějakou chvíli se tak přetahovali, až se dostali k vyraženým dveřím u požárního schodiště.
Václav najednou prudce pustil ruku vojáka a hned vzápětí mu podrazil nohu a skopl jej z požárního schodiště, kde zabiják zakopl o zohavené mrtvoly svých druhů a skutálel se až do temné podzemní garáže, kde ramenem zavadil o malý dřevěný stolek.
Václav slyšel cinknutí dvou nožů, na nic nečekal a seběhl do podzemní garáže za posledním zabijákem. Jakmile se však dostal dolů spatřil přímo před sebou za malým dřevěným stolkem stát svého protivníka držícího mohutný kulomet. Voják se zlostně zašklebil a s cvaknutím zbraň odjistil. Václav se v zoufalé snaze zachránit si vlastní život pokusil utéct po schodech nahoru, ale zakopl, svalil se na zem a zakryl si oběma rukama obličej očekávaje každou chvíli bolestné výstřely.
