...
„Rozsáhlé teroristické útoky devastují celý svět," ozval se známý hlas reportérky z rádia, „teroristé vyzbrojení moderní vojenskou technologií útočí po celém světě a zahajují převraty ve všech velkých státech..."
...
„Potřebuju se dostat d...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Je mrtvý," oznámil tiše s pohledem na bezvládné tělo starého muže, jehož nedokázal zachránit.
„Píča sprostá," vyprskl hlasitě Radek, sklonil se a opřel rukama o kolena, „co je tohle za lidi?" vydechoval a rukávem pravé ruky, ve které stále držel pistoli si utřel tvář od zlosynovy krve, ale vzápětí zařval bolestí, když se ozvala čerstvě poraněná čelist, „kurva, do prdele," zasyčel se vzpomínkami na předchozího vojáka, který jej bolestivě udeřil, „hovada," ulevil si naposledy, schoval svou pistoli za opasek a přešel na druhou stranu k Václavovi.
„Musíme do auta," rozhodl se Václav, odsunul mrtvolu starého pána a sebral ze země jeho klíče, „musíš řídit," řekl Sterakdarymu, otevřel dveře u řidiče a položil mu klíčky na sedadlo.
Radek však namísto toho, aby nastoupil do auta, se sehnul k bezvládnému tělu starého muže a začal mu prohledávat kapsy.
„Radku musíme odjet," naléhal Václav z místa spolujezdce, „je mrtvý, nic s tím nenaděláme."
„Ale mohli jsme," zamumlal tiše Sterak, ale Václav jeho slova dobře slyšel, „jmenoval se Josef Jizera," oznámil, když konečně našel jeho doklady, „v peněžence má fotky svých vnoučat," v oku se mu objevila lesknoucí se slza, „Marek a Lucie," přečetl jména dvou dětí, „bydlel kousek odsud, mohli bychom-"
Sterakdova slova však hrubě přerušil mladý student: „Je mrtvý, Radku!" vykřikl na něj důrazně, „jeho žena, děti a vnoučata dost možná taky!" zařval hlasitěji, než původně zamýšlel, „tohle se prostě děje a pokud chceš přežít, musíš myslet hlavně na sebe!" okřikl staršího chlapce a rozzuřeně udeřil pažbou samopalu do svého okýnka, až jej celé vysklil, „nemůžeme pomáhat každému koho potkáme," zlostně se podíval na Sterakdaryho rozbíjeje hlavní pušky poslední zbytky ostrého skla na okýnku, „nasedni do toho zatraceného auta a jeď, dokud ještě máme šanci!"
Radek se zlostným výrazem ve tváři nakonec usoudil, že jeho společník má pravdu, ještě naposled se naklonil nad starého pána a tiše zašeptal: „Omlouvám se," načež sebral klíče z řidičského sedadla, nasedl do auta, zabouchl dveře a nastartoval.
