Why you?

•1•

Bylo okolo 6 večer a já se rozhodla napsat Taehyungovi. Jsme kamarádi už od děctví, jsme zvyklí si psát každý den.

SMS:

,,Promiň, že jsem nešla do školy, ráno mi nebylo moc dobře... Co nového ve škole?"
Zeptala jsem se ho

,,Nic" Odpověděl

,,V pohodě?"
Zeptala jsem se, protože takovehle jednoslovné odpovědi u něj nejsou normální

,,Jo"
Chladně odpověděl

,,Vidím jak odpovídáš... Možná jsem zbytečně paranoidní, ale poznám když nejsi v pohodě..."
Odpověděla jsem mu. Začínal se mi svírat žaludek od nervů. Mam špatný pocit, že se opravdu něco děje. Mam ho ráda a vždy mi je smutno z takovýhlech konverzaci.

*Zobrazeno*

Nic mi neodpověděl

Po pouhém *zobrazeno* jsem se začala bát ještě víc, tak jsem se mu rozhodla zavolat

Mobil nezvykle dlouho vyzváněl

HOVOR:

,,Ahoj Tae, opravdu je všechno v pořádku? Promiň, mam jenom špatný pocit..."
Zeptala jsem se ustaraně a hlavou mi prolítávalo snad milion černých myšlenek.

,,Kolikrát ti mam říkat, že jo!"
Odpověděl mi dost nevraživě.

,,Dobře dobře...! Já se jenom ptám. Pochop mě, mam starost... Už je to nějaká doba co jsme se neviděli a chybíš mi."
Vylekaně jsem vydrmolila. Proč je na mě tak nepříjemný? To se opravdu něco stalo?

Chvilku bylo ticho. Už jsem se s ním chtěla rozloučit, protože hádat se, to je opravdu to poslední co chci. Tae se zhluboka nadechl.

,,I když něco ti říct chci..."
Zvážněl a mě jen poposkočilo srdíčko.

,,Ano?"
Nejistě jsem se dotázala.

,,Uh myslím, že by jsme se měli přestat bavit. Promiň Kris, bude to lepší."
Řekl naprosto klidným hlasem jako by se nic nedělo.

Srdce jako by se mi zastavilo. Cože? Co to řekl? Proč? Proč tak najednou? Co jsem provedla? Začaly mě pálit oči od slzl a ze žaludku se mi stala rozinka.

,,C..Co ž..že~?"
Zakotala jsem se.

Nechtěla jsem věřit co to právě řekl. Slzičky se mi už kutálely po tvářích dolů.

,,Jak jsi slyšela. Už se s tebou nechci bavit. Naše přátelství mě jenom brzdí a ještě k tomu si všichni ve škole myslí, že spolu chodíme."
Odfrkl do telefonu.

Žačaly mi stékat slzy po tvářích...

,,T..To n...e..m.y...slíš v...vážně?"
Zakňourala jsem.

,,Myslim"
Řekl.

Když mi to položil chytla jsem záchvat hysterického breku...
Brečela jsem dlouho...
Hodně jsem brečela...
Hodně to bolí...

Začala jsem si prohlížet naše staré fotky a videa...

Utápěla jsem se v tak hezké minulosti...

Ale moc mi to nepomohlo brečela jsem ještě víc a křičela ještě víc...

Mamka mi najednou vběhla do pokoje. A obajala mě.

,,Copak se stalo zlatíčko?"
Zeptala se ustaraně.

,,Tae m...i..."
Ani jsem to nedořekla a zase jsem se rozbrečela.

,,O...n ř..řekl, že se s m...mnou už nechce b...bavit..."
Řekla jsem ji a rozbrečela jsem se ještě víc...

Mamka mě posadila na postel.

,,Proč se kvůly němu tak moc trápíš... Máš přece i jiné kamarády..."
Řekla a koukla se na mě snaživým pohledem.

,,Proč mami? Protože ho miluju"