Why you?

18.

,,Jo, dík."
Řekla jsem a vypláchla si pusu.

,,Fakt nemam zavolat učitelku?"
Zeptal se starostlivě.

,,Nikoho nevolej!"
Řekla jsem mu.

Když jsme se vraceli směrem ke skupině, tak jsem zahlédla Taeho užárlený pohled. Ani vlastně nevím proč pořádně žárlí, ale co už ať si to užije a ať pozná jak jsem se cítila já!

,,Jungkookie~, Pojď, vyfotíme se spolu!"
Řekla jsem mu a dala jsem před nás můj mobil. Překvapený Jungkook si semnou udělal fotku a pak rychle odskočil, protože si všiml Taehyunga pohledu. Nešlo ho přehlédnout.
Rozešel se směrem k nám.

,,Jungkooku? Mohl bys na chvíli?"
Řekl docela děsivý Tae.

,,Dobře, děje se něco?"
Řekl nechápavě Jungkook.

Tae a on odešli, ale já nebyla dlouho sama, protože se ke mě nařítil Jimin.

,,Bež pryč, máme být se svou dvojicí."
Řekla jsem mu a koukla se na své boty.

,,Neříkej mi co mám dělat! Co takhle si něco s opakovat tady na chatě?"
Řekl Jimin. Šel z něj docela strach.

Proč já se ho, ale bojím?! Vždyť je to furt jen Jimin. Neměla bych z něj mít takový strach...
Měla bych mu dát najevo, že se ho nebojim!

,,Ne, a bež pryč."
Řekla jsem mu naprosto klidně a koukla se mu do očí.

Najednou trochu znejistil. Ale pak se vrátil do normálu.

,,Copak? Ty mi budeš odporovat?"
Řekl mi a plácl mě přez zadek.

,,Aa!"
Zaječela jsem a uskočila.

,,Nech ji Jimine!"
Řekl vysoký kluk, který k nám mířil.
Měl černé vlasy a plné rty.

,,Co ty se do toho pleteš Jine?!"
Řekl znechuceně Jimin.

,,No tak třeba, že si mi zdrhl a jsme spolu ve dvojici?!"
Řekl Jin a rozmáchl se rukama.

Jin a Jimin odešel, ale Jimin mi ještě něco před tím stihl pošeptat.

,,Já se stavím..."

Vyděsilo mě to, ale taky jsem byla teď ráda, že ho Jin odtáhl. Za chvíli se vrátil Jungkook a na jeho výrazu se mi něco nelíbilo.

,,Co se děje?"
Zeptala jsem se ho.

,,Hele, zeptám se tě na rovinu... Ty máš něco s Taehyungem?"
Zeptal se mě a zvedl obočí.

,,Ano, něco jako sourozenecký vstah! Potřebuješ ještě něco vědět?"
Zeptala jsem se ho a zamrkala na něj. Křikla jsem to tak nahlas, aby mě uslyšel i Tae.

,,No já jen proč je na mě tak nasranej?"
Zeptal se.

,,No já nevim..."
Odpověděla jsem mu, ale bylo mi jasný proč asi.

Když jsme už došli k chatě, tak učitelka začala rozdělovat pokoje.

,,Tak slečna Cís?"
Křikla do skupiny.

,,Tady!"
Odpověděla jsme a přišla k ní.

,,Máte společnou se slečnou Kim."
Řekla a já se jen v duchu modlila, aby to nebyla Jennie...

,,No tak na to zapomeň te! S tou násilnicí nikdy!"
Uslyšela jsem za sebou ten nepříjemě pisklavý hlas. Otočila jsem se... No super celej týden v háji! Proč zrovna já?! Proč ne někdo jiný?!

,,Tady máte klíčky, zavazadla máte u vchodu. Ták a dálší je..."
Učitelka mi dala klíčky a dál tam hlásila další lidi...

Šla jsem si rychle pro kufry a doufala, že se na pokoj dostanu dřív než ona. Bohužel mě, ale doběhla, vzala si kufr a běžela na pokoj.
Po té co jsem tak došla se strhla hádka o to kdo kde bude spát. Já nesnášim když mam postel u prostřed místnosti, takže jsem si chtěla vzít tu u strany, ale ona taky... Nakonec to skončilo tak, že jsem se na ni nasrala vzala tu postel u prostřed a posunula ji ke stěně...

,,Holky, bežte do společenské místnosti!"
Řekla učitelka.

Když jsme tam dorazily a usadily se, tak učitelka začala mluvit...

,,Milé děti, teď si řekneme pár pravidel, které tu budeme společně dodržovat. Za 1. žádný alkohol a cigarety za 2. večerka bude v 10:00 a za třetí vás bude chodit kontrolo náš pomocník pan Namjoon."
Řekla a představila nám ho.

Má růžové vlasy a je vysoké postavy. Jen tam tak stál a nevině se usmíval. Zahleděla jsem se mu do očí a on mě taky. Asi jsem musela vypadat fakt divně jak jsem tam na něj čuměla, protože se mi fakt líbil. On se pak jen otočil a zasmál se. Boooože to je tak trapný... Zrudla jsem a koukla se na svoje nohy.

Když učitelka konečně domluvila, tak jsme začali jíst večeři. Jelikož jsem dojedla jako jedna z prvních, tak jsem rychle odešla na pokej kde byl bez ní konečně i klid. Najednou jsem uslyšela něčí klepání nadveře.

,,E e e... C...Co potřebuješ?"
Zeptala jsem se nervozdně, protože se mi sakra líbil.

,,No já jen jestli ti je dobře...? Nesnědla si toho totiž moc..."
Řekl ustaraně.

,,Jo, vše je v pořádku."
Řekla jsem a usmála se.

,,Aha to jsem rád a jak se vlastně jmenuješ?"
Řekla a podrbal se na zátylku.

,,Kristina a ty Namjoon asi, že?"
Zeptala jsem se a zasmála se.

,,No už to tak bude."
Chvilku jsme si ještě povídali a já se cítila strašně příjemě...

,,No tak já už budu muset jít... Tak zas někdy... Ahoj  a dobrou noc."
Řekl a odešel.

Bylo příjemné si zase popovídat s někým jiným. Byl milý atd... z přemýšlení mě, ale vytrhlo upozornění mobilu, že mi přišla zpráva...