Why you?

31.

Přeji si, abych se tak nikdy nerozhodl a neuviděl je tam, jelikož to mě už dodělalo.

Stáli tam na sobě natisklí a líbali se... Nehrnuly se mi slzy do oči. Měl jsem chuť jít s začít ho škrtit. Ale nemohl jsem... Jestli je s ním šťastná tak jí ho brát nemůžu. I když mě to šeredbě bolí. Rychlým tempem jsem je obešel. Nevím jestli si mě všimli, ale já jich teda jo. Už jsem na ni dostal zase chuť...

Ano na cigaretu.

Doktorka mi to sice posledně zakázala, ale já ji nehodlám poslouchat. Když celý můj svět je ona a já to i na podruhé skazím.

Vdechoval jsem a vydechoval slastný kouř. Brečel jsem u toho a hleděd do černých nebes.

Kristen pohled

Někdo okolo nás prudce prošel a já se musela kouknout kdo to je... Ta šála!
Taehyungu?!
Proč jsem sakra tak nervozdní když vím, že nás viděl?!

,,Promiň Namjoone, ale už běž sám musím!"
Řekla jsem mu a běžela za Taehyungem.

Rychle jsem běžela, abych ho dohnala. On mě však ignoroval a dál šel rychlym krokem. Pak, ale zpomalil a šel pomalu...
Něco zahodil.
Kouří se z toho.
Nedělej si srandu, že je to to co si myslím.
Přiběhla jsem k to mu a měla jsem pravdu. Byl to nedopalek. To nemůže vždyť se ničí!

,,TAE!"
,,Tae!"
,,Tae~"
Křičela jsem za ním. On to, ale stále ignoroval. Rozhodla jsem se za ním tedy přiběhnout a obejmout ze zadu. Zastavil se a chytl mi ruku, kterou jsem mu obepínala pas. Stoupla jsem sk před něj s tím, že mu dám kalzání o tom dělat nějaký hysterický scény a o kouření!
Ale...

On plakal?!
Cože? Proč? Co se stalo? Přece jsem ho takhle nemohla rozhodit s Namjoonem.

,,TA!e? Proč pláčeš?"
Zeptala jsem se a pohladila ho po tváři.

On mi tu ruku však shodil pryč.

,,Viš proč? Víš kurva proč? Protože není lehký se koukat na někoho jak ti bere to na čem ti nejvíc záleží!"
Když mi to říkal, tak se ještě víc rozbrečel. Obešel mě a zapálil si další.

Chvíli jsem tam jenom paralizovaně stála.

,,Okamžitě to zahoď!"
Křikla jsem po něm.

,,Nechci, aby se můj brácha takhle ničil!"
Křikla jsem po něm a chytla ho za rukáv.

,,Nejsem tvůj brácha!"
Křikl po mě a vydal se rychlým krokem domů.

J..Jak jakože není můj brácha?

Co jsem mu provedla?
Rozbrečela jsem se. Nechci, aby byl na mě naštvaný.

Dál jsem tam v zimě stála a koukala jak mizí jenom v mikině a šále ve tmě...

Šla jsem taky domů. Přišla jsem domů okolo půl sedmé. Babička se mě zeptala jestli chci večeři, ale já ji řekla, že nemam hlas a odešla jsem do pokoje. Když jsem do nej vešla tak jsem ho uviděla jak spí na posleli a má celý opuchlý červený oči. Osprchovala jsem se a opatrně si lehla k němu. Prořád jsem přemýšlela nad tím co mi řekl. Bylo mi z toho do breku. Měla jsem pocit jako kdyby mi řekl, že mě už nemá rád, nebo tak něco...

Zítra si s ním musím promluvt... Snad s ním bude lepší řeč něž dnes...

Ráno probíhalo jako vždy společně jsme se najedli a on pak vyrazil dřív. Ráno jsme spolu nemluvili... Vyšla jsem před dům, ale Namjoon tam nebyl. Asi je nemocný.

Přišla jsem ke škole a šla do své třídy. Snikým jsem se nebavila, takže jsem byla i ráda, že si mě nikdo nevšímá, jelikož tu nemam moc dobré vstahy. Uběhly všechny hodiny a nastala přestávka na oběd. Na obědě jsem si sedla vedle bráchy a doufala, že už není naštvaný.

,,Ahoj."
Pozdravila jsem ho.

On nereagoval.

Pomalu, ale jistě mi docházela trpělivost.

,,A H O J!"
Pozdravila jsem ho hlasitěji.

,,Řekneš mi prosim tě co ti zas je?!"
Zeptala jsem se no napruženěji.

Chová se jak malý dětsko. Ignorovala jsem to a posadila se vedle něj. Snědla si oběd a šla rychle domů. Doma jsem si sundala no baťoh a začala se učit. Jak mile mi do pokoje vešel Taehyung, běžela jsem zamknout naše dveře a povalila ho na postel kde jsem si na něj sedla a znehybnila mu ruce.

,,A teď mi bež odmlouvání řekneš co ti sakra je!"
Řekla jsem mu vážně.

Otočit hlavu na stranu, abych mu neviděla do očí asi.

,,Něco říkám sakra!"
Křikla jsem, chytla mu pusu a otočila ho zpátky na mě.

On mi ji setřásl a odfrkl.

,,Nešahej tak na mě jo?!"
Řekl otráveně, ale bylo vidět jak hoří.

,,Nebuď na mě hnusnej jo?! Já za nic nemůžu to ty tady máš asi krámy!"
Zašklebyla jsem se a nahla se blíž k jeho obličeji.

Začal strašně rychle mrkat a zrychleně dýchal.

,,Nechoď tak blízko varuju tě!"
Křikl po mě.

,,Hmm? Nebo co? Myslim si, že teď tu mam na víc já!"
Znovu jsem se zašklebila.

,,Jak myslíš..."