Why you?

66.

,,Já ti nevím... Asi ten červeno vlasý..."
Přešlápla jsem nerdvózdně na místě, protože mi bylo jasný, že jestli nás tady někdo načapá tak budeme mít problém.

,,Fakt? Hmm škoda ten se mi líbí taky... Tak v tom případě já si zabírám toho blonďatého."
Řekla rozhodně.

Ještě chvíli jsme pozorovaly skupinku kluků harající volejbal, než nás vyrušil pronikavý a rázný hlas učitelky.

,,Copak to tady děláte dámi?"
My se trhavě otočily.

,,My...my..."
Snažila se Šara...

,,Nic nechci slyšet! Nemáte tu co dělat!"
Kárala nás učitelka.

,,Promiň te."
Řekly jsme jednohlasně.

,,Proč jsou v našem táboře?"
Zeptala se Šara.

,,Je to tu velké, tak proč by tu nemohlo být ubyváno více škol?
Koukla se přísně na Šaru.

Kluci za námi si všimli, že nás tu učitelka za něco kára a začali se smát.

Zaslechla jsem povědomí smích.

A mnou projel mráz.

...

Ne!

To je vyloučené!

,,Promiň te paní učitelko, ale už musíme jít."
Řekla jsem slušně a chtěla vypadnout.

,,Ale, ale? Já ještě neskončila."
Řekl pohrdavě učitelka.

,,A! ŠARO! Tvůj zadek! Je červenej! Musíme jít ať to nikdo nevidí!"
Připlácla jsem ji svůj ručník na zadek a utíkala s ní za roh.

Za rohem jsme se vydýchly a pak začaly smát.

,,Ty si blbá!"
Řekla když lapala po dechu.

,,Co si o mě ti kluci pomyslí?!"
Řekla už trochu uraženěji.

,,Promiň... No nikdo jinej nebyl na blízku a já tam fakt nechtěla stát... Jinak neboj zadek máš v pohodě."
Řekla jsem na obhajobu.

,,Nojo co s tebou mám dělat..."

,,Proč si tal rychle utekla?"
Zeptala se.

,,Slyšela jsem někoho povědomého..."
Odvětila jsem.

,,A? Já taky když uslyšim svoji mámu nezdrhám pod stůj s ručníkem na hlavě!"
Začala se mi smát.

Jojo jen kdyby si věděla...

•••

,,Já neumim zapalovat oheň zapal to ty!"
Strčila jsem zápalky Šare do rukou.

,,Chceš, abych to tu podpálila?"
Vrazila mi je spátky.

,,Proč to ještě nemáte zapálené děvčata? Za půl hodiny začne táborák?"
Ptala se nás učitelka.

Dřív než jsme ji stuhly odpovědět s ní začal mluvit něnaký pán anglicky.

,,No dobrá... Když to nedokážete vy tak snad oni."
Z druhé strany ohniště přišel něnaký kluk... Asiat?! A zapálil ohniště.

,,C..Co?! Pani učitelko, co tu děla?!"
Zeptala jsem se nervozdně.

,,Jelikož je tu jen jedno ohniště, bude tu s námi dnes večer ještě jedna škola."
Pronesla učitelka a mě zalil nepříjemný pocit.

Ale né... To nemohl být on... Zdálo se ti to...
Uklidňovala jsem se.

•••

,,Tak co si vezmeš na sebe?"
Ptala se mě Šara zatím co si zkoušela různé outfity.

,,Co? Nevim. Asi něco k ohni."
Odvětila jsem krátce.

,,K ohni? Však tam budou kluci!"
Rozmáchla se rukama.

,,A co? Bude tma a oni se na mě nepřišli podívat! Zůstanu v tomhle!"
Plácla jsem sebou na postel.

,,V tílku a kraťasech?"
Divila se.

,,No? Proč to hrotit."
Pootočila jsem na ni hlavou.

,,Hmm asi máš pravdu taky zůstanu v tomhle."
Povzdechla si.

•••

,,Holky pojďte! Už se opéká!"
Vrazila nám do pokoje Scarlet.

Tak jsme se sebraly a šly k ohni.

Už tam byli všichni jak od nás... Tak od nich. Sedla jsem si k oni a nespouštěla z něj oči. Bála jsem se, že ho tu uvidím.

,,Héle my máme, ale štěstí podívej se tam!"
Začala se mnou lomcovat Šara.

Pootočila jsem hlavou, abych věděla co ji tak uchvátilo.

Naše pohledy se setkaly...

Najednou bylo ticho, čas se spomalil a moje srdce zrychlilo.

,,Kris!"

,,Kris!"

,,Kristino!?"
Cloumala semnou Šara.

Byl to on? Ne, nemohl. Co by tady dělal... Proč ten kluk, ale vypadá jako on? Ne, nevypadá... Taehyung NEMĚL tetování a NEMĚL červené vlasy!

Koukla jsem se znova... Povídal si s kamarády.

,,Achjoo... Oni mluví Korejsky... Kris pojď nás seznámit!"
Vyhrkla Šara.

,,Ne! Já nejsem Kristen! Já jsem nevyrůstala v Koreji. A já neumim Korejsky. A támhle to není Taehyung!"
Křikla jsem po ni.

V zápětí mi došlo co jsem to vlastně řekla. Skupinka kluků se na nás otočila po vyslovení Taehyung a mě se chtělo propadnout do země...

Šara na mě koukala jak vyvoraná.

,,Tývole tak tohle jen ten tvůj Taehyung?"
Otočila se na Taehyunga.

,,Necháš mi ho? Už si ho nechtěla ne?"
Ozvala se prosivě Šara.

,,Jo klidně! V plný parádě! No, ale nejdřív si najdi tlumočníka!"
Vydrmolila jsem ze sebe, otočila se na patě a měla namířeno neznámo kam...

Nakonec jsem došla ke kraji moře.

Bože já jsem kráva...
Co to do mě vjelo?!
Nebylo by to tak, že by mě rozhodila jeho přítomnost, ale... Ale JO! Rozhodila mě jeho přítomnost, ale né kvůli mým mrtvým citům! Jak si mohl dovolit, mi jen tak hledět do očí bez emoce?! Ať mi už neleze na oči! Blbeček!

,,Klid...Klid...Klid..."
Mumlala jsem si.

,,Bych nečekal, že tu na tebe narazím."
...
Málem mi zaskočilo...