Why you?

61.

Sklopil pohled a povzdechl si...

,,Když se Taehyung vrátil do školy bez tebe, tak jsme si všichni mysleli, že si asi z tych lyží onemocněla... Uběhl týden a ty si nikde nebyla. Další den přišla učitelka do třídy s tím, že přestupuješ na jinou školu. Ptal jsem se ji proč, ale ona mi nechtěla odpovědět... Když jsem se pak zeptal Taehyunga řekl ať držim hubu a nestarám se... V tu chvíli se do toho zapojil Jimin, který zaslechl náš rozhovor když procházel okolo nás...

————
(Flashback z Namjoonova pohledu)

,,S to na ni skusil a ona když viděla tu tvoji žížalku tak radši utekla co?"
Křikl přes celou chodbu po Taehyungovi Jimin.

,,Drž hubu ti říkám!"
Řekl vyvedený z míry Taehyung a rozešel se blízko k Jiminovi.

Nemůžu říct, že by to co mě řeklo nějak potěšilo, ale radši jsem se jim do toho nepletl.

,,Hmm? Pravda bolí co? Už si zvikni, že vždycky budeš na druhý koleji! Však víš, že mi nosila pod svou hrudí mého syna."
Řekl Jimin pohrdavě.

,,Ty kreténe ona s tebou nic mít nechtěla ty si ji znásilnil!"
Křikl Taehyung po chodbě a všichni s začali za náma otáčet.

—————

Znásilnil? T...T..tak, že ta noční můra nebyla jenom můra....? Byla to vzpomínka?

Hrnuly se mi slzy do očí.

—————

Teď už byl z míry vyveden i Jimin...

,,Ona mě milovala!"
Křikl agresivně Jimin.

,,Ne! Nikdy tě nemilovala! Mě milovala a já ji! A taky jsme to spolu prožili oba dva dobrovolně!"
Křikl Taehyung na což Jimin zareagoval pěstí.

Oba dva se tam začali rvát...

Vběhl jsem mezi ně a snažil se je ještě s Jungkookem od sebe oddělit...

Jungkook Taehyunga odtáhl někam za roh a Jimin se mi agresivně vytrhl z rukou a odešel bůh ví kam...

To všechno sledovaly ty největší drbny od nás ze školy tím pádem se to dozvěděli všichni, ale každý v trochu jiné verzi...

—————

Když mi tohle všechno Namjoon odpověděl propadla jsem v pláč...

Ani nevím jestli teď brečím více kvůli vzteku nebo zklamáním.

,,Namjoone..."
Popotáhla jsem.

,,Si už jediný, kterému tu můžu věřit."
Stiskla jsem mu pevně ruku.

,,Neboj... To bude dobrý..."
Hladil mě po hlavě.

,,Co na té "párty" nebo "drogovém dýchánku" v tom případě Jimin dělal?!"
Jemně jsem udeřila pěstí do stolu.

Postavila jsem se od stolu.

,,Promiň Namjoone, ale už půjdu domů..."
Řekla jsem mu rozklepaným hlasem.

,,Ale...Kris v tomhle stavu nikam nemůžeš."
Chytil mě lehce za zápěstí.

,,Zvládnu."
Odvětila jsem mu a odešla.

Celou cestu jsem přemýšlela jen nad tím co bude dál... Až se vrátím k dědovi a babičce budu muset být s nim v jednom pokoji, což by jsem nepřekousla, takže by jeden z nás letěl. U Namjoona být už nemůžu už jsem u něj byla do teď... Za nima do toho baráku mě už nikdo nedostane... Možná, ale však, že by jsem si měla promluvit si Taehyungem, nebo s Jungkookem ten tam taky byl, i když možná, ale Jisoo, Lisa a Rosé taky...

AAAAA!

Já v tom mam zmatek!
Chci jít pryč nechci nikoho vidět všichni si o mě myslí, že jsem bůh ví co a jedinej Namjoon je tu normální!

•••

Už je to další den co se Taehyung nevrátil a já si zatím užívám to, že se o tenhle pokoj s ním nemusím dělit...

Ráno jsem se šla nasnídat a pohrát si s "sourozenci"... 

Vyrušil mě nepřetržitý zvonek u našich dveří.

,,Ty kreténe tak si aspoň ber klíče když chodíš chlastat!"
Křičela jsem už z pozadveří, ale když jsem je otevřela, hned jsem se zarazila.

Stála tam Seoulgi s mojí taškou, kterou jsem si tam zřejmě zapoměla.

,,Tady nechala sis to tam."
Řekla mi s úsměvem.

,,Moc se na mě neusmívej! Ty v tom jedeš určitě taky!"
Vytrhla jsem si vyzchýzovaně svou tašku z ruky.

,,Kris? Halo? Co se děje?"
Zvedla na mě obočí.

,,Je opravdu všechno v poho?"
Z poza ní se vynořil Baekhyun a opřel se o rám dveří.

Trochu jsem znervozdněla.

,,Určitě vy oba dva jste toho součástí! Já to vím! I vy jste to určitě roznášeli!"
Koukala jsem se na ně nevěřícně zatím co oni se na mě koukali pohledem
"co to do háje meleš".

,,Uklidni se prosimtě a řekni co se děje, protože zatím nám tady vyčítáš něco o čem my nevíme..."
Řekl Baekhyun.

,,Vy víte co! Namjoon mi to všechno řekl co se stalo! A vy všichni jste mě pak pomluvili!"
Udělala jsem krok do zadu.

,,Namjoon?"
Řekla pohrdavě Seoulgi.

,,Ten by si nejdříve měl zamíst před vlastním prahem, než-li ti začně něco o druhých..."
Protočil oči Baekhyun.

,,Namjoona nechte být! Zachoval se správně!"
Řekla jsem na obhajobu.

Oba se uchechtli.

,,Co je tady na tom k smíchu?!"
Zeptala jsem se.

,,To, že věříš tomu kdo to začal, ale věř si klidně tý jeho báchorce jak chceš já tě přemlouvat nebudu..."
Otočil se Baekhyun a rozešel se směrem k brance. Seoulgi s ním.

,,Počkej! Jáká báchorka?! Kdo to začal?!"