Why you?

51.

Přišel jakýsi muž zbalil mi moje věci a sešli jsme k autu nebo spíše k limuzíně?

Slušně jsem pozdravila... řidiče?!

,,Dobrý den slečno."
Řekl slušně.

Pořád jsem to nějak nepobírala a zastesklo se mi po rodině v Koreji... Jak ráda bych je zase viděla... Však ať si nemyslí, že tu zůstanu! Hned jak budu moct od sud vypadnu za ním! Teda jima!

Ihned jak jsme dojeli na místo praštila mě do očí ohromná vila. Řidič mi mlčky otevřel a odnášel mi kufry.

,,Ja si to-!"
Ta žena mi skočila do věty.

,,Ale drahoušku... Nech ho je to jeho práce."
Řekla s úsměvem a rozešla se k velké bráně.

U vchodu mě uvítal další sluha a začal mě provádět po vile.

,,Tu bude váš pokoj... Mohu pro vás ještě něco udělat?"
Zeptal se slušně až s děsivě kamenou tváří.

,,Ne, děkuji."
Poděkovala jsem a rychle mu zavřela dveře před nosem.

Prošla jsem se po mém pokoji... Byl hezký i když bych teda zvolila jinou barvu a motiv než růžovou a princezny... Posadila jsem se na postel a začala přemýšlet. Co to mal znamenat?! Co tu dělám?! Jak na mě přišli?! To mi všichni lhali?!

Tyhle otázky se mi pořád opakovaly v hlavě dokud mi někdo nezaťukal na dveře.

Nereagovala jsem. Chtěla jsem být sama.

Bušení zesílilo.

,,Co se děje?"
Zavolala jsem.

,,Do háje otevřež už?!"
Ozval se naštvaný klučičí hlas.

,,Je otevřeno..."
Řekla jsem smutně, jelikož mi to připomělo moje a Taehyunga hádky.

Do pokoje mi prudce vtrhl blonďatý vysoký kluk a mrskl po mě telefon.

,,Máš zač!"
Řekl otráveně a zas odešel.

Já jen nechápavě koukala na místo kde ještě před sekundou stál.

,,Au!"
Povzdychla jsem si.

Pět měsícu jsem neměla mobil v ruce... Ani nevím proč mi ho pořádně sebrali, ale prý by mi nepomohlo do něj furt čumět...

Byl vybitý tak jsem ho rychle dala na nabíječku a začala si ukládat věci do skříně.

Uslyšela jsem další ťukání, ale tentokrát ne jako by se mi chtěl někdo vyrazit dveře.

,,Je večeře slečno."
Řekl mi "sluha" asi...

Příkývla jsem na souhlas a začala hledat jídelnu.

•••

,,Co hledáš u prádelny ty nádhero?"
Řekl ironický hlas za mnou.

Otočila jsem se a tam stál ten samý kluk co po mě mrskl telefon se zvednutým obočím.

,,Nic! Ty mě sleduješ?!"
Řekla jsem nervozdně. Bylo mi trapně.