Why you?

56.

,,Tak to se ti dnešek asi líbit nebude."
Zasmál se, čapl mě za ruku a dotáhl mě do domu.

,,Cože?! Jak to myslíš? Pust mě!"
Šila jsem sebou, ale moc to nepomohlo.

Když jsme s Taem došli zpět zadem dovnitř myslela jsem, že mi asi vypadnou oči, jelikož tam mezi dveřma stál Namjoon a hádal se tam s Namjoonem...

,,Ona tu s váma být nemůže!"
Řekl více nahlas a zněl dost podrážděně.

,,Co ti je do toho co ona dělá? Je snad tvoje holka?"
Odpověděl mu Baekhyun se zdviženým obočím.

,,..."
Namjoon chvíli mlčel a koukal na něj jako kdyby v duchu plánoval jeho vraždu.

,,Kdyby věděla, že-"
Namjoon to nestihl doříci, jelikož se do toho už rozhodl zapojit i Tae.

,,Koukej... Zval tě někdo? Ne! Tak nás přestaň otravovat a vyber si jinou holku na ty tvoje věci!"
Řekl mu Taehyung zamračeně a dost nepříjemě.

,,To říkáš ty?"
Začal se výsměšně smát.

Docházela mě trpělivost.

,,Hele vypal nebo ti jednu vypálím já!"
Řekl agresivně Tae.

,,Jo? A jak mě to zastaví v tom, aby jsem mlčel?"
Začal se smát.

,,Tak bejt tebou zrovna držim hubu!"
Křikl po něm.

,,Tak a dost!"
Zasuptěla jsem a rázně se vydala ke dveřím.

,,Ty Namjoone běž domů nic mi nebude a pak se spolu setkáme!"
Řekla jsem rázně směrem k Namjoonovi a pak jsem se otočila k Taehyungovi.

,,A ty laskavě sklidni hormon!"
Zamračila jsem se na něj.

,,Ahoj."
Otočila jsem se zase k Namjoonovi a práskla mu dveřmi před nosem.

Tae na mě koukal jak polekaný štěně a pak připonasraně odešel.

Já odešla do obiváku kde jsem si sedla na gauč a snažila sama sebe uklidnit...

Co se tu stalo?!
Proč mi nikdo nechce nic říct?!

Pořád se mi honily takovéhle otázky hlavou.

,,To bude v pohodě za chvíli ho to přejde."
Přišel za mnou Baekhyun a přisedl si.

,,Proč se takhle chová? Proč se ke mě takhle chová?"
Zoufale jsem se zeptala a zajela si prsty do vlasů.

,,Prostě jen nechce, aby se to opakovalo... Víš co přece ty a..."
Řekl mi, ale mě pořád nějak nedocházelo co myslí.

,,No? Nevim o čem mluvíš?"
Zvedla jsem obočí.

,,Ty a Jimin...Namjoon...Jungkook..."
Řekl a podrbal se nazátylku.

,,Co prosim?!"
Řekla jsem dost překvapeně.

,,Jak jako já Jimin, Namjoon a Jungkook?!"
Křikla jsem víc nahlas.

,,Jungkook je můj kamarád!"
Křikla jsem.

,,Namjoon... Asi taky!"
Křikla jsem znovu.

,,A Jimin... Byl otec... To je jedno prostě mezi námi už nic není!"
Rozhodila jsem kolem sebe bezradně ruky.

,,Ale za to se stydět nemusíš..."
Přišla ke mě Seoulgi, sedla si vedle mě a ze zadu mě objala kolem krku.

Sice proti Seougi nic nemám, ale u lidí co nezmám dýl mám ráda osobní prostor. Takže jsem se na ni rychle otočila a tim ji ze sebe strhla.

,,Ale mezi námi opravdu nic není!"
Zvedla jsem se z gauče a putovala očima mezi nimi.

,,My víme... Kdo říkal, že to ještě trvá?"
Řekl s úsměvem Seoulgi.

,,Jste uplně blbý?!"
Křikla jsem po nich.

,,Tak zase zklidni hormon... Sama si chtěla vysvětlení pro jeho chování."
Řekl vážně Baekhyun.

Oni mi nevěří?

Kdo o mě tohle řekl?! Začala jsem suptit sama v sobě. Když jsem na ně zase podívala tak mi oči sjely na Taehyunga stojícího za nimi... Bylo to trochu děsivé.

,,Tae ty víš jak to bylo! Víš přece, že s nima nic nemám!"
Rozběhla jsem se k němu.

On na mě pouze mlčky koukal a po té co jsem dořekla tu větu se zamračil.

,,Neříkej, že tomu taky věříš!"
Zamračila jsem se na něj taky.

Z téhle dusné konverzace nás vyrušil zvonek.

,,Já půjdu s Baekhyunem otevřít, jo?"
Řekla lehce vyděšená Seoulgi a táhla Baekhyuna ke dveřím.

Já a Tae jsme tam zůstali sami a nastalo trapné ticho.

,,Tak mi aspoň řekni proč se takhle chováš?! Proč si se změnil?!"
Křikla jsem.

,,Já se nezměnil..."
Řekl až podezřele klidně.

,,Ale jo! Chováš se divně!"
Křikla jsem zase.

,,Ta ty si se změnila... Ty nejsi ta Kristen, kterou jsem..."
Chtěl to doříct, ale nakednou jak kdyby si to rozmyslel a odešel ke dveřím.

Bylo mi vcelku jasné co chtěl říct. Jen z té myšlenky se mi v břiše rozletělo snad nad sto motýlku.

Já se změnila?

,,Počkej!"
Chtěla jsem si s ním o tom promluvit, ale zastavil mě mi známí hlas.

Rozeběhla jsem ke dveřím se ujistit, že se nemýlím.