Why you?

67

,,Bych nečekal, že tu na tebe narazím."
...
Málem mi zaskočilo...

Posadil se vedle mě a ruce si zabořil do chladného písku.

,,Ahoj..."
Zamumlala jsem.

,,Proč si utekla?"
Zeptal se hledíc na hvězdy.

,,Do toho ti nic není... Kde si byl? Neviděla jsem tě mezi klukama..."
Pootočila jsem na něj svou hlavu.

Vůbec se nezměnil... Bílé vlasy, pronikavé oči a nezaměnitelné chování.

,,Ve vnitř... Já a Taehyung si už nejsme tak blízcí. Však asi víš proč..."
Řekl a jemně si skousl spodní ret. Neotrhával své oči od noční, hvězdné oblohy.

Trochu jsem zčervenala když jsem si vzpoměla na ten "incident", ale zároveň i rozesmutněla.

Však víme, nedopadlo to zrovna nejlépe...

,,Aha, tak to mě mrzí, nechtěla jsem vám rozvracet vztah..."
Promnula jsem si ruce s pocitem viny.

Otřásla jsem se zimou.

Pousmál se.

,,Je ti zima?"
Ignoroval to co jsem řekla před chvílí.

,,Ummm, trošku, ale to je dobrý. Půjdu k ohni se ohřát, snad už to dopadne líp."
Postavila jsem se na nohy a objala "samusebe" s dojmem, že se alespoň trochu ohřeji.

,,Čekáš, že ti dám mikinu?"
Zasmál se a taky se postavil.

,,Ne, takhle jsem to nemyslela."
Bože to je trapný...

,,Vem si ji..."
Začal ze sebe soukat mikinu dolů. Tričko mu povyjelo nahoru a já spatřila kus jeho vypracovaného břicha.

,,Tričko!"
Řekla jsem pravděpodobmě celá červená, koukajíc do země.

,,Huh?"
Koukl se na mě a pak si zpravil tričko zase do původního stavu.

,,Klid ne? Si nikdy neviděla snad kluka?"
Začal se mi smát a při tom mi vrazil mikinu do rukou.

Jak mile jsem si navlékla jeho mikinu, zabalila mě jeho typická vůně. Byla mi o něco větší, takže mi zahřála i trochu nohy.

Baekhyun se na ně zadíval a skenoval mě pohledem.

,,Co je?"
Zeptala jsem se a přešlapovala ve studeném písku.

,,Víš, že někdy umíš bejt docela i roztomila?"
Pronesl a prohrábl si své bilé vlasy.

,,Emm no asi dík..."
Vysoukala jsem ze sebe nervozdně.

Proč mi srdce buší tak rychle?

,,J..Já už jdu!"
Rozběhla jsem se směrem k ohni.

Následoval mě.

U ohně už moc lidí nebylo... Spíš jen Šara s pár kamarádkama a "oni".

,,Co to máš na sobě? Tý jo! Neříkej, že je to od toho sexi kluka co šel tvým směrem?"
Řekla mi rychle Šara u čehož na mě zvedala obočí.

,,No asi jo..."
Pousmála jsem se při čemž jsem si prohrábla vlasy.

Posadila jsem se k holká, ale nedalo mi to a po očku mi sem tam sjely oči na Taehyunga... Než jsem přišla smál se nedalo se to přeslechnout. Teď mi jen tak "nenápadně" prapaluje pohledem tu mikinu.

Bavil mě ten Taehyunguv pohled... Chtěla jsem vědět co za ním vše je.

,,Beakhyunie~! Tu mikinu ti možná už nevrátím! Je pohodlná!"
Zavolala jsem na něj naschvál, takhle moc přeslazeně.

,,No tebe se tak budu ptát!"
Řekl a provokativně se usmál.

Nenápadně jsem se po očku podívala na Taehyunga. Vypadalo to jakoby ho každou chvílí v hlavě zabil oroginálním způsobem.

•••

Setmělo se a bylo hloubjeji do noci. U ohně jsem už jen zůstala já a Šara, která si šla stejně po chvilce lehnout. Z nás jsem tam zůstala sama. Podivné bylo, že na tom Taehyung uplně stejně a stalo se přesně to čeho jsem se bálá.
Byli jsem tam sami...

Oba dva jsme byli zahledění do plamenů uhně, do té doby než se mi zachtělo spát a postavila jsem se.
Byla jsem již otočená na odchodu...

,,Kris...?"
Mráz na zádech mi asi běhal maraton.

Pomalinku jsem se otočila a koukla se mu do očí. Netvářil se naštvaně ani tak nezněl... Koukal na mě uplně normálně, což mě trochu znervozdnilo.

,,Vim, že si mě poznala a já tebe taky. Celou dobu tady se nabavíme a děláme jakoby jsme se naznali... Myslím, že to co se stalo, tak se stalo a mi se k tomu nemusíme vracet. Můžeme dělat, že nic z toho nebylo, prostě jednoduše... Vše co mezi námi bylo jak to dobré, tak to zle prostě zapomenout."
Odrthl své oči ode mě a zaměřil se opět na plameny ohně.

Měla jsem pocit jako by mi někdo navlékl železnou vestu a já se propadala do země.

,,Jinak všiml jsem si tebe a Baekhyuna... Hodně štěstí, vypadáto, že ho zajímáš."
Koukl zpět na mě a usmál se.
...Ano usmál...

,,Přeju vám to."
Viděla jsem jeho úsměv, který by mě měl hřát u srdce, ale místo toho mě probodávala každá sekunda jeho trvání.

,,Jinak souhlasíš? Začít jako zase cizí, narmální lidé?"
Optal se.

Uplně mi zapadl jazyk. Bylo toho tolik co jsem chtěla říct...

,,Jak chceš, dobrou."
Odpověděla jsem a rozešla se rychlým krokem k chatce s pocitem vybuchujícího žaludku...