Why you?

36.

V tom jsem za sebou uslyšela někoho křičet mé jméno.

Rychle jsem se otočila a byla tam celá udýchaná Jennie.

Všichni se na nás nevěřícně dívali...

Povídaly jsme si... Je na mě milá asi chápu proč jsme byly dobré kamarádky.

Doprovodila mě až k našemu domu, rozloučily jsme se a já zašla do vnitř.

Hned ve dveřích mě zastavil děda s tím, že musíme jet koupit nové lyže, jelikož na ně tenhle víkend pojedeme.
Nadšeně jsem souhlasila.

Vyběhla jsem schody nahoru do pokoje, aby jsem si odložila tašku.

,,Tak co Jimin?"
Ozval se za mnou brácha.

,,JÁJ!!"
Vylekala jsem se, jelikož jsem byla otočená zády k pokoji.

,,Co by?"
Rychle jsem se na něj otočila.

,,Viděl jsem tvůj výraz...?"
Řekl podrážděně a pozvedl jedno obočí.

,,A ? Tak má prostě hezký hlas... Ještě něco?"
Zeptala jsem se a pohled mu vrátila.

,,Hmm aha..."
Prokroutil očima.

,,A co si dělala s tou partou holek?"
Zeptal rejpavě.

,,Že by kamarádky?"
Odpovědela jsem a začala si vykládal věci z tašky.

,,Ony se s tebou baví?"
Zeptal se a ironicky se zasmál.

,,Co tím chceš říct?!"
Řekla jsem už podrážděně. Tahle konverzace mě už opravdu unavuje.

,,No jen, že jste nebyly moc dobré kamarádky před tím..."
Řekl, otočil se a začal si oblékat modrou mikinu.

,,Tak to si toho o mě jako o své sestře moc nevěděl teda... Můžu tě ujistit, že já a holky, obvzláště Jennie teda jsme dobré kamarádky."
Řekla jsem vítězně a skřížila si ruce na prsou.

On se ma mě podíval dost překvapeně.

,,Co je? Vypadáš jak kdyby ti ulítly včely?"
Začala jsem smát.

,,COŽE?!"
Vyjekl.

,,Ty a Jennie dobrý kamarádky?"
Dál na mě nechápavě čučel.

,,Jinak to je ta co si u tebe nechala ten deníček, že jo? Tu ti schvaluji je hezká i milá!"
Řekla jsem s úsměvem.

Koukl se na mě neveřícně.

Taehyunguv pohled

Co to právě řekla?! O můj bože co jí to řekly?
Ona a Jennie nikdy nevycházely... A navíc já a Jennie jsme navždy uzavřená kapitola!

Kristen pohled

,,Radši pohni, musíme už dolů čekaj na nás."
Oblíkla jsem si mikinu a vyběhla z pokoje.

Nasedli jsme so auta a vyjeli jsme.

Když jsme přijeli před obchod s lyžemi stálo mi tam strašně moc povědomé auto. Chvíli jsem si ho prohlížela, ale ani za boha jsem si nemohla vzpomenout.

Po té co jsme vstoupili do krámu tak jsme se rozdělili. Babička s dědou si šli hledat lyže pro sebe a já a Tae pro nás. Musím říct, že horší nakupování jsem ještě nezažila... Nic se mu naprosto nelíbilo!!

,,To jseš tak natvrdlej nebo co?! Kolikrát ti mam říkat, že Gucci lyže nevyrábí!"
Už mi ruply nervy.

,,Škoda! Byly by hezčí než všechno tady!"
Křikl po mě.

,,Co ty na mě řveš?! Stejně na ně nemáš!"
Zasmála jsem se mu.

,,Jednou mít budu, uvidíš!"
Křikl uraženě.

,,Já už na tebe nemam nervy..."
Řekla jsem klidně a zašla někam do uličky s rukavicemi.

,,Kristen?"
Otočila jsem se směrem od kud jsem uslyšela své jméno a oči se mi rozzářily.

,,Namjoone!"
Řekla jsem a rozeběhla se směrem k němu.

Objala jsem ho okolo krku a on mě okolo pasu.

,,Proč jsi nebyl ve škole?"
Zeptala jsem se ho trochu vyčítavě.

,,Promiň, v té zimě jsem nastydl a měl jsem vysoké teploty... Vlastně ani teď bych tu neměl být."
Řekl a odkašlal si.

,,Dobře to chápu..."
Řekla jsem a pohladila ho po vlasech.

*hlasité odkašlání*

,,Tady jsou moje lyže já jdu ven, běž najít babičku s dědou!"
Řekl naštvaně Taehyung, vrazil mi lyže do rukou div mě neporazil a uraženě odešel.

Co mu furt je?

,,Pomůžu ti."
Řekl Namjoon a vzal mi lyže.

Pomohl mi vybrat lyže a pak najít prarodiče. U pokladny jsme se rozloučili a my jeli zase domů. Tentokrát to bylo však doma pěkně napjaté mezi mnou a bráchou. Je na mě uražený. Pořád to nechápu... To si snad nemůžu najít kamarády?! No nic půjdu si už lehnou jsem unavená.

Mlčky jsem si lehla vedle Taehyunga.
Z mého usínání mě však vytrhla jeho otázka.

,,Ty s Namjoonem chodíš?"
Zeptal se a otočil se na záda.

,,Uhmm...Ne..."
Zamumlala jsem a podívala se na něj.

,,Proč? Očividně tě miluje..."
Řekl a na konci si povzdechl.

,,Nemiluji ho... Bez toho to přeci nejde."
Povzechla jsem si.

Otočil se na mě.

,,A miluješ někoho?"
Zeptal se mě a sklopil pohled.

,,Asi ne..."
Odpověděla jsem.

,,A ty?"
Zeptala jsem se.

,,Jedna holka by tu byla."
Řekl.

,,Kdo ta Jennie?"
Zeptala jsem se nedočkavě a posunula se k němu blíž.

,,Ne ta ne. Ta holka je už pryč..."
Na začátku věty se pousmál, ale na konci se mu trochu rozklepal hlas.