Why you?

14.

,,Ty si s nim vážně SPALA?!"
Zakřičel na mě.

,,Nebyl si tu pro mě když jsem tě potřebovala!"
Křikla jsem po něm.

,,Promiň! Ale opravdu si nepamatuji co jsem ti udělal, nebo neudělal!"
Křikl po mě nazpátek.

,,To máš možná štěstí."
Zamumlala jsem si pro sebe a zkřížila si ruce na prsou.

Pak jsem si šla uklidit svoje věci a šla jsem do koupelny. Kde jsem se zklouzla po dveřích a přemýšlela co mam kurva teď dělat... I když nic není ještě jisté a vše může být v pořádku. Opláchla jsem si obličej a uslyšela jsem jak nás babička volá k večeři kde bylo poněkud dusno.

,,Tak co kdyby jsme jeli příští týden o prodlouženém víkendu na lyže na Sněžku?"
Zeptal se nic netušící děda.

,,Já bych jel, ale tady dáma se nemůže přemáhat."
Řekl ironicky Taehyung.

,,Já pojedu ráda."
Řekla jsem klidným hlasem a dojedla svoje jídlo.

Odebrala jsem se do pokoje a pak hned do koupelny. Osprchovala jsem se, vyčistila zuby a šla si lehnoutna postel a začala jsem projíždět instagram. Za chvíli mi do pokoje vešel Taehyung, který si stoupl vedle postele.

,,Ty opravdu v tomhle stavu hodláš někam jet?!"
Zeptal se a vypadal viděšeně.

Já jsem se otočila na druhou stranu a dál koukala do mobilu.

,,Hey! Neignoruj mě! Víš co je to za riziko tam jet v tomhle stavu?!"
Zase na mě naléhal.

Otočila jsem se a podívala se na něj.

,,To není můj problém! A navíc nic se ještě neví! A kdyby to byla pravda měl by si na mě být víc hodný!"
Křikla jsem po něm a zase mi zčervenaly oči, protože tak jak se ke mě dneska choval, tak jsem ho snad ještě neviděla a bylo mi to líto.

Ukřivděně se na mě podíval a odebral se do koupelny. Mezi tím jsem si dosušila vlasy fénem a vyžehlila žehličkou. Když se vrátil tak já už ležela v posteli, ale tentokrát jsem jenom koukala do stropu a brečela. On si lehl vedle mě.

,,Děje se něco?"
Zeptal se starostlivě a posadil se na posteli.

,,Nene."
Řekla jsem mu a utřela si slzy.

,,Můžu za to já, že brečíš?"
Zeptal se.

,,Teď né..."
Odpověděla jsem mu a zakryla si pusu peřinou.

,,Řekni mi co se děje... Třeba se ti uleví."
Řekl mi a chytl mi ruku.

Chtěla jsem ji vytrhnout, ale zrovna teď jsem na to neměla moc sílu. Chtěla bych si o tom s někym otevřeně popovídat, ale zrovna s nim? Co kdyby se mě pak štíti, nebo tak?! Nevím jestli to chci ryskovat.

,,Brečíš kvůly své mamce, nebo Jiminovi?"
Zeptal se a tvářil se vážně.

,,Oboum..."
Když jsem to dořekla, tak mi začalo téct ještě více slz.

,,Víš on Jimin..."
Začala jsem mu to vyprávět, protože už jsem nevěděla jak dál a přece jenom to byla ta nejbližší osoba co mi tu zůstala. Celou dobu mi naslouchal... Mam pocit, že mi byl v tu chvíli nejblíž co kdy byl. Nak konci jsem se posadila na postel, rozbrečela se a rukama si zakryla obličej.

,,Neboj to zvládnem."
Řekl mi a přitisk mě na svou hruď.

A já ho objala zpátky. Pohladil mě po vlasech a dal mi do nich pusu.

,,Mam ještě jeden dotaz."
Řekla jsem a odtrhla jsem se od něj.

,,Ano?"
Řekl.

,,Proč se ke mě takhle chováš? Proč to vypadá jako kdyby jsme spolu chodili? Proč..."
Řekla jsem mu a při vzpomínkách na tohl starého Taehyunga se mi chtělo brečet.

,,Ja...nevím... Mam prostě pocit, že je to tak zprávně, že by jsme měli být spolu, ale nevím jak ty... Nic si sice nepamatuji, ale některé věci se mi vrátily...city.... Nevím jaký jsem byl dřív a co se mezi námi stalo, ale vím jak je to teď. Proto nemůžu překousnou tu věc co máš možná s Jiminem..."
Řekl mi a podíval se dolů.

,,Co prosim?!"
Za "tu věc" jsem mu ji střelila, protože jestli to bude, tak to bude v první řadě moje a ne Jiminovo! To dítě nemůže za to jaký kretén je jeho otec...

,,Promiň..."
Rychle mu došlo za co to bylo.

,,Tae~"
Vyslovila jsem jeho jméno a začala jsem potichounku vzlykat, protože to co mi před tím řekl, o tom jsem snila. Byla jsem šťastná, ale zároveň jsme teď právně sourozenci a ty spolu nic mít nesmí...

,,Kris...ten"
Řekl moje jméno, zahleděl se mi do očí a začali jsme se oba přibližovat.

Políbil mě a já jeho též, ale tentokrát to nebylo jako před tím. Teď to bylo jiné...