23.

284 27 0
                                    

Když ji nemůžu mít já tak nikdo!

Když jsem přijeli před náš dům, vyložil jsem nám věci a odnesl je nahoru do poloje. Ona zatím vše obdivovala a vypadala jak Alenka v říši divů. Chvilku jsem se zastavil a pozoroval ji.

,,Na co tak koukáš brácha?"
Řekla a žduchla mě ze srandy do nosu.

Vytrhla mě z rozplývání se nad ní. Asi jsem musel vypdat fakt divně když si toho všimla.

Šli jsme spolu na horu do poloje. Bylo 6:45, ale venku byla furt tma, jelikož je zima.

,,Hmm a jak dlouho tady bydlíme?"
Zeptala se a prohlížela si naše fotky ve fotoalbu co jsem ji půjčil.

,,Asi dva měsíce..."
Zalhal jsem ji.

,,Aha tak proto nemáme dvě postele, ale navadí tahle vypadá velká."
Řekla a plácla sebou na ni.

,,Hmm, co to je?"
Zeptala a ukázala na svůj deníček.

,,T..To není nic důležitého!"
Řekl jsem a rychle šel k ní, abych to mohl sebrat.

Ona, ale byla rychlejší.

,,Tý jo! To vypdá jako kdybych to psala já! Já tě měla asi fakt ráda."
Řekla a prala se semnou o ten deníček.

,,Dej mi to!"
Řekl jsem ji a natáhl k ní ruku.

,,No to víš, zějo!"
Řekla, vzala ho a strčila si ho do kalhot?!

,,Ha a teď si pro něj nepudeš!"
Řekla mi a začala se smát.

To byla vždy tak jako dítě?!
Hlavně klid... Nemysli na to, že by si ji šahal do kathot. To totiž nejde a navíc jsme teď jako sourozenci.

,,No to máš pravdu, že nepudu dej mi ho! N...Není totiž tvůj!"
Řekl jsem ji první co mě napadlo.

,,Ty se mě snad štítíš?"
Zeptala se uraženě.

,,Ne, ale jsou věci, který není dobrý, abych dělal."
Kdyby jen věděla co by to ve mě ve skutečnosti způsobilo.

,,A vůbec dej mi ho! Není slušný si číst cizí deník!"
Řekl jsem ji už naštvaně.

,,Mianhe oppa."
Řekla a sklonila hlavu.

C..Cože jak mě to nazvala?! Oppa?! Co hi ta amnesie udělala?! Takhle hodná a zdvořilá?!

,,Ehh to nevadí jen mi to příště dej rovnou."
Řekl jsem ji a ona si to vytáhla z kalhot.

Podala mi to a mě se zmocnily myšlenky typu ,,ona to měla v kalhotech" atd...

,,Čí to vůbec je?"
Zeptala se mě.

,,E..E kamarádky."
Řekl jsem a šel jsem to uklidit někam do skříně.

,,Já si toho tam přečetla víc... No a myslim si, že by si za ní měl zajít. Vypadáto, že tě má fakt ráda. Máš to, ale štěstí já taky čekám na mého prince..."
Řekla mi a zasně ně se koukla na své nohy.

Při pomyšlení, že ten deník je její a to co mi právě řekla je z jejího deníku, ve mě vyvoláva strašnou nervozitu.

,,OPPA! Ty mě nevnímáš!"
Křikla na mě a tím mě přibodila málem infarkt.

,,Ale vnímám!"
Řekl jsem ji a snažil jsem se působit dospěle.

,,Ha a mam tě vždy když lžeš ti zčervenaj uši!"
Řekla mi a já na ni vykulil oči.

,,C..Cože jak to víš?!"
Zeptal jsem ji překvapeně.

,,No nevim... Prostě to ze mě nějak vypadlo."
Řekla mi.

Pak na mě, ale skočila tak, že mě povalila na postel a sedla si na mě.

,,C..Co to děláš?!"
Zděšeně jsem se ji zeptal.

,,Co?! Vrazím ti to!"
Řekla a začala mě lechtat.

Bohužel, nebo bohudík ani nevim jak to mam brát, ale každopádně se vrtěla na né zrovna dobrém místě. Jestli to pozná tak je asi po mě. No ono po mě bude tak jako tak, protože kdyby tušila co to s tim dole dělá...

,,Ne..e..e! P..př..es..taň!"
Nemohl jsem to pořádně doříct. Byl jsem rád, že se smíchy neudusim.

Najednou se zastavila a mě zalil pot, protože mi bylo asi jasný z čeho.

,,Co to?!"

,,Aa!"
Křikla a rychle ze mě seskočila.

,,Já ti říkal ať slezeš!"
Řekl jsem a musel jsem si zakrylt obličej jak jsem byl červený.

,,Jsem tvoje sestra tak jak to že?!"
Koukala se mi na kalhoty.

,,Sestra nesestra! Seděla si na dost blbym místě a jsem přeci jenom kluk!"
Řekl jsem a posadil se.

Kristen pohled

Co to bylo?! To jde ?! Vždyť jsme sourozenci... No, ale co už měla jsem si dávat pozor. Jen jsem zvědavá na tu společnou postel.

Why you?Kde žijí příběhy. Začni objevovat