Why you?

21.

,,JÁ SI TO VŠECHNO PAMATUJU!!!"
Křikl po mě a rozmáchl se rukama.

Byla jsem v šoku a naprosto jsem nevěděla co mam říct.

,,Ano asi jak víš tak Amnesie je léčitelná. Pro její vyléčení je potřeba něco si prožít něco silného co ti to připomene zpět!"
Křikl po mě a zčervenaly mu oči ještě víc.

,,C...Co?! Tak proč si mi nic neřekl a dál dělal, že se nic neděje?!"
Křikla jsem po něm.

,,Nechtěl jsem, aby si na mě byla zase naštvaná..."
Řekl a koukl se do země.

,,To tě neomlouvá! Nesnáším tě! Tohle se nedělá! Vypadni!"
Křičela jsem na něj.

,,Ale!"
Řekl.

,,Vypadni!"
Křikla jsem a hodila jsem po něm polštář.

,,Jo! Už jdu! Jen nechceš mi říct ještě něco co bych měl vědět?!"
Řekl a koukl se na mě naštvaně.

,,Ne!"
Nemam mu co víc říct.

,,Tak já ti pomůžu!"
Řekl a rozbrečel se. Mě to, ale furt nedocházelo.

,,Třeba to, že si s Jiminem těhotná a hodláš si to nechat?!"
Křikl po ně a prásk za sebou dveřmi.

Bezduše jsem si šla lehnout na postel a začala jsem brečet. Když jsem se koukla na mobil bylo už 11:10 a Jennie tu furt nebyla.

Taehyunga pohled

Odešel jsem. Nehodlal jsem ji to říct zrovna takhle. Jsem nasranej a to musim ještě k tomu zdílet pokoj s tim kreténem! Fakt ho nesnášim! Když jsem vešel k nám do pokoje tak tam ten kretén nebyl. Je mi jedno kde je ať mu klidně venku umrzne pták! Zavřel jsem za sebou dveře a chtěl si jít lehnout.

,,Aaa!"
Něco zakřičelo z poza mí deky.

,,Co to k...?!"
Lekl jsem se.

Najednoj to něco vyndalo hlavu... Byla to Jennie.

,,Proboha co tady děláš to není tvůj pokoj?!"
Řekl jsem ji.

,,Tae~ To be snad vadí, že jsem tu s tebou v posteli?"
Řekla mi a začala mi šahat pod triko

,,No, abych ti pravdu řekl tak to teď fakt není vhodný."
Řekl jsem ji a vytáhl její ruku.

,,Běž na svůj pokoj ještě tě tady Jimin uvidí!"
Řekl jsem ji rázně.

,,Ne, neuvidí Jimin teď bude zaneprázdněn někde jinde..."
Řekla a převalila se na mí posteli.

,,Co a kde?! To je vlastně jedno prostě běž. Myslím si, že Kristen tě hledá..."
Řekl jsem ji a vstal z postele.

,,Ta je taky zaneprázdněná..."
Řekla a odfrkla si.

,,Jak to myslíš?!"
Řekl jsem ji.

,,No tak když Jimin není tady a já nejsem na svém pokoji?"
Řekla a zvedla obočí.

,,V tom případě vstávej!"
Řekl jsem ji.

,,Cože?!"
Křikla.

,,Vstávej nevim co si si myslela, že se stane, ale teď půjdeš někam se mnou!"
Řekl jsem ji a chytl jsem ji za zápěstí.

Dotáhl jsem ji až ke dveřím jejího a Kristen pokoje. Uslyšel jsem od tam taď ránu.

,,K..Kristen! Kristen!!"
Bouchal jsem na dveře.

Měl jsem štěstí, že naše pokoje byly uplně nejvíš a skoro nic nebylo slyšet.

Zabral jsem za kliku, ale bylo zamčeno.

,,N..Ne...C...Co jsem..."
Slyšel jsem přez dveře.

,,Krysten?! Slyšíš mě? Otevři!"
Naléhal jsem.

Nereagovala... Začal jsem buškt do dveří, ale furt nic.

,,Jennie?"
Řekl jsem ji.

,,Ano?"
Vypadala dost viděšeně.

,,Odstup!"
Řekl jsem ji a ona uhla.

Vyrazil jsem dveře... Naštěstí to neudělalo tak strašně velkou ránu jak jsem čekal... Když jsem vešel to co jsem uviděl by mě nikdy nenapadlo, že uvidim. Na zemi ležel Jimin bez trička z rozraženou hlavou. Vedle postele seděla Kristen jenom ve spodním prádle celá vyklepaná a v rukou měla rozbite zrcadlo, které bylo roztříštěné na milion kousků. Zrcadlo i její ruce byly od krve.

Stál jsem tam paralizovaný a vedle mě Jennie, která si dala ruce před pusu. Kristen se chtěla postavit, ale jak udělala krok směrem k nám tak spadla na zem. Rychle jsem přiběhl k ní a vzal ji do náruče.

,,Kris! Kristen! Vstávej! Halo!"
Nereagovala... Byl jsem v nesnázích. Pak mi, ale došlo, že když bude dlouho v bezvědomí, že příde o dítě a to jsem si na triko vzít nechtěl.

,,Jennie!"
Křikl jsem na ni.

Podilvala se na mě se zděšením.

,,Zavolej učitelku!"
Řekl jsem ji a ona rychle běžela.

,,Kristen! Halo! Vzbuď se!"
Snažil jsem se ji všeliak  probudit.

Začaly mi téct slzy...