Why you?

29.

Naštěstí jsem to stihl a ona si ničeho nevšimla.

Kristen pohled

10:30
Jsem ráda, že se už vrátil. Uklidnilo mě to když jsem ho uviděla vedle sebe... Spal jak nemluvňátko...

Ráno jsem se probudila jako první. Chtěla jsem vstát a převlíknout se, jenže mi to Taehyung nedovolil. Pevně mě držel okolo pasu a když jsem se začala vrtět, tak mě chytl ještě pevněji. Otočila jsem se na něj a on spal.
Tak ho skusím probudit...

,,Brácha! Budíček!"
Zakřičela jsem mu do ucha, div nespadl z postele jak se lekl.

,,Aish! Kolik si myslíš, že je?!"
Zakřičel podrážděně.

,,9:15! A pust mě už!"
Křikla jsem a bouchla ho ze srandy polštářem.

,,Ne! Dokud mi neřekneš jménem!"
Řekl a zmáčk mě trochu.

,,Omo! Proč jako? Jsi můj brácha! Tak mě pusť!"
Řekla jsem a začala sebou švihat.

,,Ne, řekni mi tak a já tě pustim."
Řekl nějakým způsobem se vyhoupl nade mě a chytl mu ruce, abych se nemohla hýbat.

,,Co to děláš?"
Řekla jsem a začala se smát.

,,Co je tu k smíchu?!"
Řekl uraženě.

,,Ty! Vypadáš jako malý uražený dítě!"
Řekla jsem a rozesmála se. On se ke mě naklonil hlavou ještě blíž. Je hezký... No to je, ale samozřejmost, když já jsem jeho sestra. Zahleděli jsme si do očí a on se ke mě snažil přibližovat. Nevím o co přesně mu šlo, když vezmu v potaz to, že jsem sourozenci, ale zároveň kluk a holka...

Každopádně jsem zpanikařila!

,,Moc blízko!"
Křikla jsem a vytrhla se mu.

On se na mě koukal chvíli překvapeně, ale pak jakoby mu něco došlo.

,,Promiň..."
Řekl a sklopil hlavu.

,,Jojo to je dobrý..."
Řekla jsem a posadila se vedle něj na posteli. Musím nad tím co se stalo furt přemýšlet... Opravdu jsem na něj chvilku myslela jako na kluka a ne jako na brách?

NE!

Vyloučeno! Je to můj bratr!

Nemluvě jsem vstala z postele a šla se obléct a pak dolů na snídani...

•••

Uběhl týden po mé amnesii a já se cítím jako bych tu byla vždy. Jen se Taehyung poslední dobou chová divně. Je odtažitý... Snad ho to jak jsem do něj strčila minulou středu nijak nedotklo. Každopádně, je další středa a já se chystám do školy... Mam tam kamarády. Spíš, ale mezi klukama s holkama moc dobrý vstahy nemam. S Namjoone jsme si sedli a trávíme spolu každou volnou chvíli. Někdy mam pocit snad, že i víc než se svou rodinou. Jediný kdo mě opravdu v té škole znervozdňuje je Jimin...

,,Zas jdeš pozdě!"
Řekl mi Namjoon a rozcuchal mi vlasy!

Namjoon se rozhodl mě vyzvedávat. Je to od něj milé když brachá se rozhodl chodit dřív. Nevím co má proti Namjoonovi, ale štve mě to, že se moc nesnesou.

,,Aish! Necuchej mě! Ani nevíš jak dlouho holce trvá přemluvit její vlasy, aby s ní spolupracovali!"
Zastěžovala jsem si a majzla ho přez ruku.

Jako obvykle jsem si povídali celou cestu do školy. V šatnách jsme se rozdělili do svých tříd... Šla jsem po chodbě směrem k mé třídě. Na konci chodby u schodů jsem zahlédla bráchu, a tak jsem se rozhodla si s ním promluvit, jelikož doma se mi vždy nějak vyhnul. A ano, i když máme jeden pokoj se mu to podařilo.

,,Ahoj Taehyungu, můžum si promluvit?"
Zeptala jsem se ho vážně.

Odtrhl svůj pohled z mobilu a upřel ho namě, trochu jsem znervozdněla.

,,No?"
Řekl mi s né až tak velkým zájmem.

,,Co se děje? Chováš se ke mě jako k cizí!"
Řekla jsem a chytla ho za rukáv od uniformy.

,,Já, že se chovám jinak? Koukni se na sebe furt  trávíš čas s tím tvým Namjoonem!"
Řekl znechuceně.

,,To není pravda! A to je druhá věc o které jsem s tebou chtěla mluvit. Proč se nesnesete?"
Řekla jsem trochu smutně.

,,Prostě ho nemam rád! Klučičí problémi..."
Odsekl mi a smetl moji ruku z jeho rukávu.

Jako na zavolanou se ve schodech objevil Namjoon a hlasitě mě pozdravil. Taehyung samozřejmě okamžitě sklopil pohled zpět k telefonu.

,,Ahoj kris!"
Řekl a přistoupil ke mě.

,,Ahoj..."
Řekla jsem trochu sklíčeně, jelikož mě trápil brácha.

,,Co ten výraz? Neboj, dnes půjdem k tobě jak jsme se domluvili a něco vymyslíme."
Řekl a usmál se. Hned mi bylo lépe jak jsem ho uviděla.

A ano pořád jsme tam stáli před bráchou, ale on vypadal, že nás nevníma...

Jako vždy proběhl normální školní den. Jenom když jsem vycházela ze školy, tak mě někdo chytl za ruku.

,,Umm, promiň za tu scénu v tom krámu... Byl jsem zblblej z těch prášku co mi dali na bolest."
Otočila jsem se a zalil mě pot.