Why you?

60.

Řekl a držel klíčky, které se mu houpaly v ruke.

Zmateně a vystrašeně jsem zaběhla do rohu místnosti. Vedle mě byl stolek a na stolku lapma, kterou jsem si vzala na obranu i když mi bylo jasné, že se lampičkou moc nezachráním.

On se zvedl z postele a jen tak, tak udržel rovnováhu. Postavil se asi metr a půl přede mě.

,,HuH? Ty sE chCEš brániT jo?"
Začal se smát a já se jen v duchu modlila ke všem božstvům, které jsou, aby chytil třeba infartk nebo tak...

Pomotanou chůzí se rozešel ke mě. Rozmáchla jsem se lampičkou po jeho hlavě a trefila ji. On však se za to místo jen chytil...

,,Au! COs to uDělaLA tY krÁÁÁvo?! Tak zA toHLe si mě nePřeJ!"
Natiskl mě na zeď a chytil mě za tváře čímž mi zmáčkl pusu až to zabolelo.

Jak u mě byl blízko, oči mi spadly na jeho rudé vlasy. Před očima se mi začala přehrávat jaká si vzpomínka, ale nebyla s tímhle hovedem, ale s.... JIMINEM?! Jimin? Jimin?! Proč Jimin?! Co to je za pocit?

Pomalinku mi začaly stékat malé kuličky slz po tvářích. Vzpoměla jsem si na na to jak jsem šla k Jiminovi a pak......

,,Jimine..."
Zděšeně jsem zašeptala.

,,Huh? Jimin? Ne... Já jsem Hoseok."
Perverzně se zasmál.

Cosi v hlavě mi mi došlo a já si řekla, že nemůžu dovolit, aby se stalo něco takového po druhé!

Nevím kde jsem sebrala tu odvahu, ale vší silou co mi zbyla jsem to hovado kolenem kopla do rozkroku. On se jen svalil na zem... Neváhala jsem a běžela k zamčeným dveřím na které jsem začala nehorázně bušit.

Hoseok se začal zvedat ze země a mumlal si pro sebe něco. Zpanikařila jsem bušila ještě silnějc.

,,Pomoc! Otevřete někdo!"
Křičela jsem.

Slyšela jsem běh po schodech a následné chytání za kliku. Chvíli s ní ta osoba na druhé straně cloumala, ale pak už ji zřejmě došly nervy a začala ty dveře vyrážet. Když už konečně byly dveře venku tak mi brada spadla asi až ke kolenům... Ve dveřích stál Jimin... Nemam páru co ten tady dělal když se s Taehyungem nebaví, ale co já vím co se tu stalo když jsem tu nebyla!

Moje paralíza netrvala dlouho.

,,Díky debile!"

Křikla jsem po něm, přistoupila k němu blíž, jednu mu vrazila, tak, že se mu hlava otočila pětkrát kolem krku a utíkala pryč z tohohle zasranýho baráku. Nestihla jsem se ani kouknout na Jiminuv výraz, ale ten mě moc ani teď nezajímal jediné co mě zajímalo bylo jak se dotanu domů... Po domě jsem lítala jak zmatená včela snažící se najít východ... Moc jednoduché to nebylo když ještě zřejmě nevyprchaly účinky toho co mi Taehyung vdechl do plic a já úspěšně o všechno zakopávala. Po té co jsem konečně našla východ, mě u dveří zastavila podnapilá Seoulgi.

,,KaM jDeeš?"
Zeptala se a opírala se mi o rameno.

,,Pryč z tohohle posranýho baráku!"
Křikla jsem agresivně se skleněnými oči.