Why you?

54.

,,Tak pojď blíž jestli chceš já tě nekoušu..."
Zavrněl a otočil se na bok směrem ke mě.

Co to s ním je? Fakt se chová jinak a mě se to nelíbí! Ani nevim jak mám popsat ty smíšené pocity co se ve mě odehrávájí... Na jednu stranu bych mu chtěla být blíž, ale zase nějakou vlezdoprdelku ze mě dělat nebude!

,,Co?! Kdo tu mluvil na tebe?! Jdi zavřít okno!"
Zavrčela jsem a zachumlala se více do peřin, aby to vypadalo, že mi je opravdu zima.

,,No dělej jak myslíš..."
Prokulil očima, zvedl se a šel zavřít okno.

Pak už jsem spolu nemluvili za coš jsem na jednu stranu byla poměrně ráda. Tae usnul dříve než-li já a já slyšela jak vedle mě spokojeně oddechuje. Pořád se mi vraceli vzpomínky na to jaké to bylo před tím, než jsme odjeli do Čech. Sama sebe jsem rozesmutněla, a tak jsem se radši rozhodla jít spát, než mě bude ještě hůř.

•••

Ráno mě probudil Taehyunguv hlas jak telefonuje.

,,No jo jako šlo by to, ale přijela Kristen, tak by musela asi taky."
Telefonoval a u toho se oblékal.

,,Ne, nedělám si prdel a jo je to ona. A bude tam Seoulgi?"
Koukl se směrem na mě a já dělala, že dál spím.

,,Mam "to" vzít já nebo ty?"
Telefonoval dál a posadil se na poslet těsně vedle mích nohou.

"To"? Snad nemyslí nic z toho co mě napadá.

,,Ne klid však ona ještě spí a nevnímá."
Řekl trochu výsměšně.

Cukla jsem sebou, že vylítnu a něco mu řeknu, ale ovládla jsem se a dál dělala, že spím. Počkala jsem chvíli po té co dotelefonoval a pak se "jakože probrala"...

,,Dobré ráno ty ospalo!"
Řekl vysmívačně a mrskl po mě batoh.

Zase jsem se musela držet.

,,Ajj?! Proč po mě hned házíš batoh?
Zeptala jsem se nechápavě.

,,Zbal si... Jdeš se mnou na dva dny ke kamarádovi."
Řekl a stál na proti mě a prohrabával si vlasy.

,,Proč?"
Zeptala jsem se ne chápavě.

,,Nemusíš jestli nechceš já tě do ničeho nutit nebudu, ale jestli tu chceš jen tak sama hnít."
Pokrčil rameny a začal si házet svoje věci do batohu.

,,Fajn no tak půjdu, ale co tam budu dělat?"
Zeptala jsem se a zvedla se z postele směrem k mím věcem.

,,Bavit se snáma třeba?"
Řekl ironicky a u toho se zasmál.

Že jsem se ptala... No to je jedno. Zabalila jsem si důležité věci na dva dny. Když jsem se podívala do své skříně, vše tu za ten třičtvrtě rok zůstalo uplně stejné...

,,Kdy vyrazíme?"
Ptala jsem se připravená s batohem na zádech na chodbě.

Tae se na mě koukl, zasmál se a šel se obouvat.

,,Uniká mi něco?"
Zeptal jsem se.

Dál si zavazoval tkaničky.

,,Hej! Tak čemu ses smál?!"
Strčila jsem ho.

,,Si furt stejná."
Zasmál se a odemkl dverě.

Teď nevim jestli to mám brát jako urážku nebo ne.

Vyšli jsme z domu a po cestě si asi ještě dalších deset minut povídali než si mě Tae přitáhl za pas k sobě. Podívala jsem se na něj a on dělal jakože nic. Pak jsem se podívala před nás a tam uviděla Namjoona... Hmm tak už mi je to jasný, ale já nejsem jeho majetek! Od stoupila jsem si on Taehyunga a šla pozdravit Namjoona, který na nás koukal jak na boží stvoření.

,,Ahoj Namjoone, dlouho-"
Nestihla jsem to domluvit, jelikož mě silně objal.

,,Tak moc si mi chyběla."
Řekl lítostivým hlasem.

,,Ty mě taky... Promiň, že jsem ti neodpovidala na zprávy. Neměla jsem telefon u sebe."
Řekla jsem mu a zahrabala se do jeho trika.

Moc dlouho naše dojemné setkání, ale netrvalo, jelikož se do toho vložil nasuptěný Taehyung.

,,Moc na ni nešahej!"
Řekl Tae a oddělil nás.

Stoupl si mezi nás, ke mě zády.

,,Neříkej mi co mám dělat!"
Sykl po něm Namjoon.

,,Tae, je moje věc s kým se budu obímat takže odstup. Děkuji."
Posunula jsem ho, abych měla zase výhled na Namjoona.

,,S nim se bavit nebudeš!"
Agresivně Tae šeptl na mě z bezprostřední blízkosti. Musím uznat, že teď z něj šel strach, a tak jsem ani nedutla.

,,Tak zas klid jo?"
Řek moje záchrana Namjoon a otočil ho jedním chvatem za rameno k sobě.

,,Ty mlč!"
Přecedil Tae nasuptěně přez zuby.

,,Nebo budu spíš mluvit... Ty chceš, aby věděla to co se-"
Nestihl Namjoon domluvit, protože mu Tae skočil do řeči.

,,Řekl jsem drž hubu!"
Zatínal pěsti...

Nechci, aby se tu spolu seprali, jelikož oba dva vypadali, že tomu druhému vypálí raketu.

,,Tak a DOOST!"
Zakřičela jsem ze všech sil.

,,Namjoone, ráda jsem tě viděla a doufám, že se ještě tento týden spolu o SAMOTĚ uvidíme. A ty Taehyungu? Jdeme!"
Oba se na mě překvapeně podívali. Já na nic nečekala, čapla Taehyunga za triko a táhla ho pryč.

Když už byl Namjoon v nedohlednu, začala jsem dávat Taemu přednášku.

,,Co to sakra bylo? Si můj táta nebo co?!"
Vyjela jsem.

Mlčel a měl pořád naštvaný výraz.

,,No? A navíc co se stalo? Nenechal si to Namjoona do říct?"
Zeptala jsem se.

,,Do toho ti nic není!"
Prohrábl si ofinu.

,,Jooo? Hmm no jak myslíš... Já se zeptalm Namjoona sama!"
Řekla jsem uraženě a složila si na hrudníku.

,,Ne, nezeptáš!"
Řekl a otočil se zase agresivně na mě.

Další věc co je jiná... Nikdy nebyl tak agresivní, výbušný...

Udělala jsem radši krok do zadu.

,,Hah klid Taehyungu ne?"
Zasmál se světlo vlasý kluk a položil ruku na Taehyungovo rameno.

,,To je ona?"
Zeptal se ho furt mě neznámí kluk.

,,Jo."
Hlasitě vydechl.