Why you?

53.

,,C..Co? Co se stalo?!"
Řekla jsem viděšeně.

,,Pojď dál."
Zavedla mě babička do obyváku.

Není to tu tak velké, ale přece jenom cítím se tu více jako doma...

Posadili jsme se na sedačku a babička začala mluvit.

,,Po té co se ti stal ten úraz nebylo jisté jestli to tvoje tělo zvládne... A my museli domu kvůli tomu, že Tae měl důležitou operaci..."
Mluvila babička

,,Cože?! Jaká operace proč?!"
Skočila jsem ji do řeči.

,,Uklidni se."
Chytila mě babička a ruku.

,,Neodpovídala si mu na zprávy... Od té doby co si tu nebyla šly s nim problémy ruku v ruce."
Povzdechla si.

,,Do háje jaká operace?!"
Dožadovala jsem se vyděšená odpovědi.

,,To nás už netrápí... Spíš jeho chováni..."
Řekla smutně babička.

,,Uplně se změnil..."
Mluvila dál.

,,A a a kde je teď?"
Zakoktala jsem.

,,Asi někde venku neříká nám kam chodí..."
Zakroutila hlavou.

,,Však já mu domluvím!"
Řekla jsem rozhodně a zamračila se.

Odložila jsem si věci do mého starého pokoje  převlékla se do tílka, legín a vyšla ven.

Jako první mě napadlo zavolat Jungkookovi... Jsou to nejlepší kamarádi pokud vím.

,,Kris?"
Řekl nevěřícně do telefonu.

,,Ne tady děda mráz... Nevíš kde je Taehyung?"
Zeptala jsem se ho naléhavě.

,,Nebavíme se..."
Změnil se mu tón hlasu.

,,No to mi tak chybělo... Čau nemam čas si povídat!"
Ještě něco říkal, ale já mu to típla.

Napadlo mě jít k mé bývalé škole. Ale tam taky nebyl... No i když ani nevím co by tam v létě dělal. Už jsem snad obkroužila naši celou čtvrť, ale najednou jsem zaslechla mě moc dobře známí smích... V břiše se mi rozletělo nad sto motýlu a zamotala se mi hlava. Co se to semnou děje? Schovala jsem se za roh a pozorovala. Vypadal uplně jinak měl tmavě hnědé rozcuchané vlasy a jeho vyjadřování se taky dost změnilo.

Uslyšela jsem ho jak se rozloučil s kamarády a rozešel se mím směrem. Nevšiml si mě a to prošel metr ode mě. Chtěla jsem za ním rozeběhnout a vynadat mu, ale něco ve mě mi v tom bránilo. Na jediné co jsem se zmohla bylo...

,,Tae~"
Nahrnuly se mi slzy do očí.

On se zastavil a chvíli stál zády a pak se prudce otočil. Oba jsme se na sebe upřeně dívali. On se proti mě rychle rozešel a měl nepříčetný výraz. Přitlačil mě ke zdi za mnou a dál mi upřeně díval do očí. Zrychlil se mi dech a motala hlava. Už dřív byl ke mě takhle blízko, ale teď mi to příde jiné...

,,Ahoj~"
Zašeptala jsem.

Jemu začaly rudnout oči a stékat slzy po tvářích. Pořád se na mě z bezprostřední blízkosti jenom mlčky díval a já měla pocit, že mezi tím asi uhořím.

Chtěla jsem mu něco říct a prolomit ticho, ale jak mile jsem otevřela pusu přitiskl své rty na ty mé. Začali jsme se líbat a mnou projížděl mráz a všechny možné pocity. Po chvíli se ode mě odlepil a obejmul mě.

,,Už jsem myslel, že tě neuvidím..."
Zašeptal.

,,Já taky."
Řekla jsem se slzami a zavrtala se do něj.

,,Budeme už spolu na pořád?"
Zeptal se mě a v jeho hlase byl slyšet strach co bude za odpověď.

,,Snad ano..."
Zamrmlala jsem mu do trička, které už měl promáčené od mích slz.

Pustil mě a chytl za ruku. Mlčky semnou šel směrem domů. Nevím co si mám o něm myslet chová se trochu jinak...

Doma jsme pozdravili babičku s dědou a šli do pokoje... Sedli jsme si na postel.

•••

,,Tae~ Já nechci už pryč!"
Zase jsem se rozbrečela nad myšlenkou, že za týden odjedu pryč od něj.

,,Však už budeme spolu..."
Přitiskl si mou hlavu na svou hruď.

Nedokázala jsem mu říct, že odjedu... Ne teď...

,,Neplač."
Zvedl mi hlavu za bradu.

Hleděla jsem mu do jeho očí a on do tech mích. Bušilo mi srdce jako nikdy před tím... V hlavě jsem měla zmatek a v břeše snad milion motýlů co létali jak splašení.

Odstoupila jsem si od něj a on na mě zíral a netušil co dělám. Odběhla jsem na záchod rychle si omýt obličej studenou vodou v domění, že mi to pomůže... když jsem otevřela oči a podívala se do zrcadla tak zamnou stál Taehyung. Dívala jsem se na náš odraz v zrcadle.

,,Děje se něco? Koukáš jak splašená lesní včela..."
Na konci se zasmál.

,,E e e e"
Nebyla jsem schopná dát dokopy smyslu plnou větu...

Rychle jsem se chtěla z téhle trapné situace dostat a odejít, jenže jak rychle jsem se otočila, tak rychle jsem do něj vrazila a spadla na zem.

,,Opravdu se nic neděje?"
Zeptal se se zdvyženým obočím a hleděl na mě.

,,To mi ani nepomůžeš?!"
Až tahle rána na zadek co jsem dostala mě vytrhla z tohohle módu nebo jak to mam nazvat.

Začal se smát a podal mi ruku.

Ještě chvíli jsme si povídali, ale pak jsem začala být ospalá...

,,Dobrou.."
Řekl.

Bylo to divné dřív jsme se k sobě tiskli a teď spí na zádech na druhé polovině a je mu to jedno...

,,Je mi zima..."
Zamumlala jsem... Ne, opravdu lepší záminku jsem si vymyslet nemohla.

Začal se smát.

,,Co je vtipnýho na tom, že mi je zima?"
Zamumlala jsem uraženě.

,,Hah... Lepší výmluvu proto, že nechceš spát tak daleko nemáš?"
Provokativně se zasmál a já myslela, že se trapností asi propadnu...

,,Ehhh"
Nevěděla jsem co na to říct.

,,Tak pojď blíž jestli chceš já tě nekousnu..."
Zavrněl a otočil se na bok směrem ke mě.