Why you?

13.

,,Ehmm, proč mě natáčíš?"
Řekl otočil se a zvedl jedno obočí.

Chvíli jsem mlčela a bezradně koukala na ten mobil.

,,N..No... Jen tak! To přeci kamarádi dělají!"
Řekla jsem a rychle si schovala mobil.

,,Jinak hezky zpíváš..."
Řekla jsem a zklopila zrak, protože jsem se cítila vcelku dost trapně.

,,Jo? Fakt? Tak dík!"
Řekl a zasmál se.

Tae si ještě nějakou dobu zkoušel tu písničku a já zatím mohla velmi nenápadně dát to video na instagram. Ha! Doufám, že to uvidí zmije jedna! Pak jsme si dali oběd při kterém jsme si povídali o té zítřejší školní soutěži. Hned jak jsme dojedli, tak jsme se šli s Taem projít ven...

,,Poznáváš to tu?"
Zeptala jsem se.

,,Trochu, ale moc ne..."
Řekl a rozhlížel se kolem.

,,Kristen, řekni mi něco víc o Jiminovi?"
Řekl a vážě se na mě podíval.

,,Ughhh"
Povzdechla jsem si.

,,Víš, on není člověkem kterým by jsme se měli zajímat.."
Řekla jsem mu smutně.

,,Ublížil ti?"
Zeptal se a chytl mě za ruku, ale já mu ji vytrhla a dala si ji do kapsy.

,,Jo..."
Řekla jsem a při pomyšlení na Jimina se mi chtělo brečet.

,,Řekni mi co se stalo? Prosím, vidím, že máš červené oči."
Řekl mi, zastavil mě a chytl mě za ramena. Měl při tom tak vážný a ustaraný pohled...

,,No v..víš"
Řekla jsem a začala vzlykat.

Dál se na ně zaujatě koukal.

,,On..m..mě......ublíž~"
Nedokázal jsem mu to doříct a rychle jsem si obličej zakryla rukama a rozbrečela se.

Když jsem se poté koukla na Taeho, tak měl v očích viděšenost a zlost.

,,No to snad ne!"
Řekl a v jeho očí byla vidět zlost.

Rozklepaly se mi kolena.

Aby toho nebylo dost, tak se venku rozpršelo. Tae rychle vyndal deštník a zakryl nás ním.

,,Tae~"
Zamumlala jsem a omdlela... Pak už si jen pamatuji jak jsem se probudila celá mokrá a prostydlá u něj v náručí v nějaké blízké kavárně.
Byla jsem zabalená do jeho bundy. Takže on měl jenom modré promoklé triko a já viděla vše co bylo pod ním. Pomalu jsem se posadila vedle něj a opřela se o něj.

,,Co se stalo?"
Zamumlala jsem.

,,Omdlela si."
Řekl klidně a servírka nám donesla čaj.

,,Tady."
Řekl a natáhl se mi pro čaj.

,,Tae mě je nějak~"
Ani jsem to nedořekla a už jsem běžela na záchod.

,,Poč~!"
Zavolal, ale já neměla čas na to reagovat.

Běžela jsem na záchod a tam se vyzvracela.
Nevím proč a z čeho, ale doufám, že mi jen nesedl ten oběd, nebo tak... Za chvíli jsem se vrátila k Taemu a ten tam jenom viděšeně seděl.

,,Co se stalo?!"
Nervozdně se zeptal.

,,Udělalo se mi jen nevolno už je to v pořádku."
Řekla jsem a posadila se vedle něho.

,,To není dobré."
Řekl a zamračil se.

,,Už je to v pohodě, můžeme jít?"
Zeptala jsem se a usmála se i když mi po pravdě moc dobře nebylo.

Tae zaplatil a ten čaj tam nechal stát. Hned jak jsme došli domu, tak jsem šla k nám do pokoje si lehnout.

,,Potřebuješ něco?"
Zeptal se mě ustaraně.

,,Nene, už jsem jednou řekla, že jsem v pohodě."
Řekla jsem mu a začala si v hlavě přerovnávat z čeho by mi mohlo být špatně. Taehyung nechal pootevřené dveře takže jsem slyšela útržky rozhovoru s jeho babičkou.

,,Omdlela."
Slyšela jsem říct Taeho.

,,Jak se to stalo?"
Slyšela jsem říct babičku.

Pak už jsem zase chvíli nic neslyšela, ale pak jsem zase něco zaslechla.

,,Víš Tae, jestli Jimin...a....ty.....ne"
Slyšela jsem jenom útržky.

Cca za 10 minut mi vběhl do pokoje celý Tae celý červený a zrychleně dýchal. Rychle mi přiběhl k posteli...

,,Co máš s Jiminem?!"
Řekl a prudce rozhodil rukama.

,,J..Ja?! Nic!"
Křikla jsem po něm nervozdně a slzy strachu se mi nahrnuly do očí.

Najednou nám do dveří vešla babička. A její výraz se mi moc nelíbil.

,,Neboj to bude dobré my se o to postaráme."
Řekla klidným hlasem.

,,C..Co?! O co?!"
Vejekla jsem nervozdně a začalo mi to, tak trochu docházet.

,,Uvidíme zítra ráno. Když tak pojedeme do nemocnice Kristínko."
Řekla mi klidně babička a byla na odchodu.

Já jsem si pak zalezla do peřin a začala potichu brečet, protože Taehyung začal neskutečně vyvádět... Tak jsem se pomaličku sebrala a šla do pokoje pro hosty kde jsem si lehla na postel.

,,Kurva!"
,,Zabiju ho přísahám!"
,,Jestli je to tak!"

Křičel a já slyšela jak tam lítají věci... Trochu jsem se bála i o ty moje, ale to šlo teď stranou. Najednou jsem uslyšela velkou ránu. Rozhodla jsem se okamžitě jít za nim do pokoje. Otevřít dveře, ale ten pohled co se mi naskytl nebyl hezký... Všude byli věci polštáře, fotky a dokonce tam byla i fotka kterou jsem si myslela, že mam jenom já. Na té fotce jsem byla já a on a obímali jsme se. Rozhlédla jsem se po pokoji a zahlédla jsem tam rozbitou židli, která vypadala jako kdyby ji někdo hodil o zeď... Koukla jsem se na Taehyunga, ten stál a koukal z okna, pak se na mě otočil... Měl červené oči. Nevěděla jsem si co si mam kurva myslet! Jsme pro něj jenom zkurvená nejlepší kamarádka a po tom tady dělá takový scény i když se vlastně ještě nic neví?!

,,UKLIDNI SE KIME TAE-HYUNGU!!
Křikla jsem po něm celá uslzná.

,,Jak asi kurva?! Když vim co ti ten kokot asi udělal a jaký následky budou?!"
Křill po mě.

,,To bě to může být u prdele! Já jsem tvoje nejlepší kamarádka a je moje věc co kde s kym dělám!"
Křikla jsem po něm taky, ale v duchu mě to bylo taky líto.

,,No nene... O..On to váž ně udělal?"
Najednou se mu zklidnil hlas a rozklepal se.

,,Ty si s nim vážně SPALA?!"
Zakřičel na mě.