Why you?

19.

Byl milý atd... z přemýšlení mě, ale vytrhlo upozornění mobilu, že mi přišla zpráva...

Podívala jsem se na mobil a byl to Taehyung.

Zprávy

💞Tae💞: Proč jste s Jungkookem odešli od skupiny?

Já: Protože jsme chtěli...

💞Tae💞: Aha... A proč u tebe dnes byl Namjoon?

Já: Za 1. jen jsme si povídali...  A za 2.  jak sakra víš, že byl u nás na pokoji, když všichni byli na jídle?! Tohle je fakt děsivý! Fakt nechápu co ti je nic si nepamatuješ ani mě prakticky neznáš a děláš takovýhle scény kvůly tomu když si s  někym povídám?! Jo a možná by tě zajímalo, že s Namjoonem jsme si jenom nepovídali, ale rovnou jsme tam vykousli!

Co jsem mu to zase napsala za kravinu, no snad za nim hned nepoběží se ho vyptávat jak to bylo, ale co, tak ho trochu podusim...

💞Tae💞: Hmm ještě mi řekni, že byl lepší něz já?!

Já: Na tohle ti odpovídat nebudu a jinak skym si na pokoji?

💞Tae💞: S Jiminem...

Já: A pak jsem se tě chtěla zeptat ještě co si sakra řekl Jungkookovi?!

💞Tae💞: Nic důležitýho jen, aby si hleděl svého...

Já: Něco od tebe budu chtít a to, aby si už odemě konečně přestal všechny odhánět a uvědomil si, že Já a Ty spolu nic nemáme!

Trošku mě to zamrzelo když jsem mu to napsala... Ale doufám, že s tím přestane!

💞Tae💞: (zobrazeno)

(Konec)

Mam taký divný pocit v sobě, že jsem mu s Namjoonem lhala... No, snad se to nedozví to by byl teprve trapas. Pomyslela jsem si a chytla se za lokty.

,,Ehmm?"
Uslyšela jsem za sebou něčí od kašlalní.

Stuhla mi mrev v žilách a já se otočila.

,,Jé ahoj Namjoone co potřebuneš a..a jak dlouho tu jsi?"
Řekla jsem a zasmála se.

Do háje! Doufám, že tu za mnou nestál dlouho a, že mi nečuměl do mobilu.

,,Mam všechny povinosti už splněné, tak jsem si řekl, že zajdu za tebou... A vidím tě tu jak si tu s někým píšeš... Jinak víš, že lhát se nemá."
Řekl a kulišácky se usmál.

Nevěděla jsem co mam říct, protože bych se teď nejraději někam vypařila bylo to strašně trapný.

,,J..Já jen chtěla, aby žárlil a věděl jaký to je!"
Řekla jsem a celá červená sklopila hlavu k zemi.

,,To nevadí vlastně se ani nemam za co stydět si přece hezká a milá..."
Řekl, usmál se a podrbal se na zátylku.

,,Tak aspoň, že ti to nevadí. Me taky vlastně ne."
Co to tu sakra plácám za slova?! Vždyť to nedává smysl!

Namjoon mi rozcuchal vlasy a odešel. Já si jenom bez radně sedla na postel a čuměla do blba. Už bylo asi okolo 10:00 a Jennie nikde... Ne, že by se mi po ní nějak styskalo, ale stejně by mě zajímalo kde je. Bylo 10:25 a nepřišel mě zkontroloval ani Namjoon. No, ale co se divím když odcházel pozdě... Najednou mi, ale někdo zaklepal na dveře. Šla jsem k nim a otevřela je. Když jsem otevřela, tak jsem chtěla hodně rychle zavřít, ale on mě odstrčil a zamkl nás v pokoji.

,,H..Hele Jimine, o co se pokoušíš?"
Bála jsem se a couvala od něj.

,,Říkal jsem přece, že se ještě stavim, ne?"
Řekl a poušklebil se.

,,No jo, u..už vím. Tak třeba zahrajem si karty?"
Řekla jsem mu rozklepaným hlasem a zároveň jsem narazila do skříně od kud jsem vytáhla balíček karet.

,,Pročpak jsi tak viděšená? Jsme přeci blízcí přátelé?"
Řekl a blížil se ke mě.

,,Uhm"
Příkývla jsem, protože mi bylo jasný, že kdybych mu řekla jak moc ho nenávidím, tak by jsem si asi moc nepomohla.

Už byl uplně nalepený u mě a rukou mi šáhl mezi nohy. Rychle jsem je secvakla k sobě. Zase mě zmocnil ten hnusný pocit beznaděje.

,,N..Ne.. p..prosím..."
Začala jsem vzlykat, aby mě pustil.

,,Myslíš si, že ti to nějak pomůže?"
Zašeptal mi do ucha.

Opravdu už jsem nevěděla co mam dělat... On mi mezi tím sundal tričko a chtěl podprsenku.
Bránila jsem se mu, ale má větší sílu než já. Najednou mě napadlo jak ho odradit.

,,J..Jimine j..já nemůžu.. já jsem těhotná!"
Řekla jsem mu s brekem.

On se najednou zastavil.

,,Ty nebereš prášky?! Vždyť si říkala, že jo!"
Vyděšeně na mě křikl a zacloumal se mnou.

,,To bylo, ale před rokem! Musela jsem je visadit kvůly zdravotním potížím!"
Řekla jsem mu.

,,Nech si to vzít!"
Křikl na mě.

,,No to v žádném případě!"
Řekla jsem mu a jednu jsem mu vrazila

,,Zničíš si život!"
Řekl mi a koukal se na mě ustaraně a viděšeně, že fakt na chvilku vypadalo jako kdyby mě měl fakt rád.

,,Jak tohle můžeš říct o svém dítěti?!"
Křikla jsem po něm.

Najednou, ale rozrazil dveře Namjoon.

,,Proč je tady takový řev?!"