Why you?

62.

,,Počkej! Jáká báchorka?! Kdo to začal?!"
Křikla jsem za ním nechápavě.

,,Už jsem řekl."
Pootočil na mě hlavou.

Zase se rozešel.

,,Ne počkej!"
Poběhla jsem k němu.

Otočil se na mě.

Něco ve mě mi říkalo, že bych si ho měla vyslechnout přece jenom jsem tu dobu nebyla a věci jak se zdá se změnily.

,,Tak mi řekni jak to bylo!"
Řekla jsem rozkazem.

,,Proč bych to měl dělat?"
Zeptal se a pohodil vlasama.

,,Protože..."

Ruply mi nervy....

,,Protože kurva chci vědět co se tu o mě říkalo! Všichni máte plný huby narážek, ale nikdo mi nic neřekne!"
Zamračila jsem se na Baekhyuna.

,,No tááák... Já už asi půjdu, abych vás nerušila."
Začala Seoulgi couvat směrem k brance.

Nehodlám na ni teď reagovat to co mi teď řekně Baekhyun je důležitější.

,,Jak chceš řeknu ti jak to bylo, ale ne rozhodně tady před tvym barákem."
Pohodil rameny.

Rozhlédla jsem se po zahradě kam by jsme si mohli sednout. Do vnitř jsme ho tahat nechtěla ještě by si prarodiče pomysleli, že jsem se k nim přidala.

Čapla jsem ho za ruku a dotáhla ho k houpací síti co máme vzádu za domem, tak, že na ni není vidět z ulice.

,,Můžeš mluvit!"
Otočila jsem se na něj.

,,Můžu se první posadit?"
Zvedl obočí.

,,Posluž si."
Odvětila jsem netrpělivě.

Pořád tam stál a nehýbal se.

,,Tak posadíš se?"
Řekla jsem nechápavě.

On zvedl ruku za kterou jsem ho pořád držela a kouk se na ni a pak na mě.

,,Dojde ti to samo, nebo ti mám říct sám ať mě pustíš?"
V tu chvíli mi došlo, že jsem ho vlastně celou dobu držela za ruku a nachvíli jsme myslela, že se asi propadnu trapností.

Hned jsem svou ruku zněj ztrhla a sedla si do sítě. Sedl si vedle mě.

,,No dobře já ti to řeknu, ale bejt tebou mám po ruce flašku s tim jak si labilní."
S úsměvem si rejpl.

,,Jestli nějakou máš tak ji vyndej ty feťáku!"
Rejpla jsme si zpátky.

Na co se se jen zasmál.

,,Hmm?"
Zvedla jsem obočí.

,,Nejdřív mi řekni co ti řekl ten teplomet."
Spustil Baekhyun.

Klid tu urážku budu ignorovat

Převyprávěla jsem mu celý příběh a on se jen nad tím zasmál.